Pokoj pro služku / Ložnice z haly
Povídka od:
Mary Elizabeth Wilkins Freeman
Z knihy:
Komu se to dostane do rukou, Svědkyně zítřka
George H. Wheatcroft se ubytuje v penzionátním podnájmu. Může si dovolit pouze ložnici z haly; v místnosti jej však znepokojuje olejomalba na stěně. Domácí však není z praktických důvodů nakloněna tomu, aby se obraz přemístil nebo odstranil, a kdykoliv si pan Wheatcroft v noci chce vzít potmě lék, sužují jej podivné halucinace, jako by se na nacházel v jakémsi cizím, rozsáhlém prostoru.
The Hall Bedroom
Rok vydání originálu: 1903
Komentáře (2)
Přidat komentář
Povídka vedená jako deníkový záznam jistá penzionu, kde se dějí vážně divné a děsivé věci. Host se až později dozví, že má penzion podivnou a tajemnou historii.
Tohle mě moc nebavilo. Námět super, ale bylo to napsaný nějak prapodivně :(
(Čteno ve sbírce Komu se to dostane do rukou, kde vyšla pod názvem Ložnice do haly.)
Dle doslovu jedna z prvních prozaických povídek zabývajících se čtvrtou/pátou dimenzí a narážkou na snahu o matematický důkaz. Příběh, vyprávěný pomocí nedokončeného deníkového zápisu, je docela originální. Především je dost smyslový, a tím pádem dosti možná příliš náročný až nezajímavý pro mnohého moderního čtenáře. Na vnímání smyslů už příliš nedáme. Ať se jedná o kterýkoli z nich. Respektive nedokážeme zcela docenit jejich sílu a tím se vcítit do pocitů Wheatcrofta, který v pokoji pro služku zažíval přímo transcendentální zážitky. Každou noc trochu jiné. Místo strachu probouzející zvědavost a dalo by se říci, že i touhu.
Jak řečeno, je to povídka originální námětem, který nebývá zas tak často využíván. Jistě ne v moderní době. Pro "smyslového" čtenáře to bude požitkem. Pro ty přízemnější - kam patřím i já - to bude přeci jen spíš kuriozitka a lehce zapomenutelná cesta do jiných dimenzí.