Poslední rozkaz
Povídka od:
Eva Žilková
Z knihy:
Mlok 2019
Creonská říše zaútočí na Antar. Komodor Ballard nálet přežije a vydává se na cestu mstitele.
Rok vydání originálu: 2019
Komentáře (2)
Přidat komentář
17.11.2021

Povídka na pomezí žánru military a space opery přináší boj porobené planety za svobodu a pátrání po zdroji neznámé smrtonosné nákazy.
(SPOILER) Příběhy o pomstě mě povětšinou velmi přitahují, ale v tomto případě musím říci, že tento příběh mě nejen neoslovil, ale také mě vůbec nebavil.
Autorka vystavila Creonskou říši coby takové mezigalaktické válečné Německo ver. 2.0.1. Inspirace právě Německem byla více než zřejmá, a to nejen ozdobami orlů s rozepjatými křídly, ale i jinými popisky, názvy a jmény... Také původní obyvatelé Creonu jsou upjatí, chladní - ale hlavně - světlovlasí a modroocí. A tady bych se pozastavil. Je to teprve druhá povídka od autorky Žilkové, co jsem četl, ale bylo by těžké si nevšimnout autorčiny jisté averze ke světlovlasým a modrookým lidem (no, možná se mi to zdá, ale obě povídky byly dost tendenčně zatížené tímto směrem), zatímco ti s hnědýma očima a tmavými vlasy vystupují často jako hrdinové. Až tedy na Hitlera (v povídce "Malíř prázdných světů")...
Ale i když tohle vše pominu, byla to taková lehce laciná spaceopera s ultra neohroženým hezounem, co s jednou starší lodí a posádkou přeživších rozloží celé impérium, Říši, co si podmaňuje světy v celé galaxii za pomoci jedné... co to vlastně bylo? Démon? Inu, .... povídka mi vůbec nesedla.
hodnocení: 1,5 hvězdy.