Prázdný dům / Prázdny dom
Povídka od:
Arthur Conan Doyle
Z knihy:
Muž s dýmkou a houslemi, Případy Sherlocka Holmese, Návrat Sherlocka Holmese, Strakatý pás a jiné případy Sherlocka Holmese, Vzkříšení Sherlocka Holmesa
V této povídce autor, vysvětluje, že slavný detektiv nezemřel, ale zázračně přežil pád do propasti. A opět řeší mysteriózní vraždu.
The Adventure of the Empty House
Rok vydání originálu: 1903
Povídka vyšla v knize:
Komentáře (11)
Přidat komentář
Doyle není jediným autorem, který se chtěl "zbavit" své ústřední postavy a později byl nucen ustoupit tlaku fanoušků. Povídka o prázdném domě je hezkým oslím můstkem jak oživit mrtvého Holmese, aby "zasvětil život svůj zkoumání oněch drobných, zajímavých problémů, jichž složitý život londýnský tak hojně poskytuje." A tak je nutno k povídce přistupovat, jako k onomu oslímu můstku, který se Doylovy za mě vydařil. Tedy nemohl jsem se zbavit úsměvu a potěšení od začátku do konce, ač je to povídka obsahově trochu vágní a blesková a oproti jiným Holmesovským problémům nezajímavá. Jako úvod do dalších dobrodružství a lákadlo slouží skvěle a svůj účel tak splnila. Návnada vskutku Holmesovská.
Povídka vzato kolem a kolem nezajímavá, pokud vám není po chuti zjistit, jak se Doyle vypořádal s prosbami svých fanoušků, aby Holmese nenechal zemřít ve vodách vodopádu. Doyle musel prokázat mimořádnou kreativitu, to mu musíme přiznat. Potvrdil tím, mimochodem, mou tezi o superhrdinském charakteru jeho postav. Nepřiznáme-li jim tento charakter, musíme akceptovat příběh jako ryze absurdní. Což také je. Nu, ale Holmes je zpět a přináší nám mnoho dalších příběhů.
Jak jsem očekával, v povídce Poslední případ, zmrtvýchvstání na sebe dlouho nenechalo čekat, škoda že to stejné nepotkala i profesora Moriartyho. Náhradní zlotřilý sniper nic moc - 60 %
Tuhle povídku mám rád z těchto důvodů:
-Třeskutě kýčovitý a divadelní převlek za antikváře.
-Vzduchovku sestrojil SLEPÝ německý mechanik (ještě mohl být šílený - ale rozhodně to nemohl být jen obyčejný šikovný německý mechanik)
- "práskaný, mazaný ďáble" jak to v dramatizaci nebo filmu není - volám do rozhlasu/televize
- naprogramování paní Hudsonové
Nelíbí se mi, že není využit potenciál toho, že vrah si vybere opuštěný dům také. Když se čeká ve tmě, je to napínavé a tento super zvrat mi tady vyzněl jako: "jé, nazdar, to je náhoda"
(jo a správně čeká lovec na tygra na stromě ke kterému přivázal dítě (young kid) nikoli jehně, jak se tvrdí v některých překladech....ošklivý, hanebný Moran)
Na rozjezd dobré, ale pro mě až moc krátké a zbytečně komplikované. Další povídky snad budou zajímavější.
Celá povídka se týká Sherlockova vzkříšení, a i když je tato část velice zajímává a pro mě i důležitá, v závěru nezbude čas na nějaký pořádný zločin. I když figurína mě docela rozesmála a překvapila svou originálností.
Tady nejde tak úplně o řešení případu, spíše nám Holmes vysvětlí, jak to tehdy bylo u Reichenbašských vodopádů. Dopadení plukovníka bylo takové křečovité. Cesta, která k němu vedla, podle mě nebyla zcela a là Sherlock, což je trochu škoda.
Návrat Sherlocka Holmese se vším všudy a dokonce s několika originálními a nezapomenutelnými scénami. Vyšetřování případu zde ustupuje do pozadí. Myslím, že Doyle byl první, koho napadlo použít na obelstění zločinců figurínu za záclonou.
Holmesův návrat je velice dojemná a zároveň i humorná scéna. Ubohý doktor Watson nemá ani čas se s tím vyrovnat, protože je opět stržen do víru událostí, které jeho přítele obklopují. Ohrožuje je záhadný střelec a Homes má důmyslný plán, jak ho dopadnout. Nádherná povídka.
Sherlock Holmes vyleká Watsona skoro k smrti, když se před ním zjeví jako obvykle tak, že se vydává za někoho jiného, většinou za nějakého pobudu, a pak ze sebe převlek k velkému Watsonovu údivu shodí. Tentokrát je to o to zákeřnější, že milý přítel Watson za něj už dva roky truchlí, a on před ním najednou - tadá - stojí živý a zdravý. Povídka je poměrně krátká, část zabere vysvětlování, jak to v té propasti tenkrát bylo, jak se Holmesovi povedlo se z ní dostat a že mu pořád jdou po krku pomocníci hlavního padoucha, skoro stejně nebezpeční jako on. Když je tedy uspokojivě objasněno, proč se Sherlock musí skrývat, Watson se k němu s radostí znovu připojí a pokračují ve společné práci. To muselo být hezký, když Doyle po letech vyslyšel prosby čtenářů a měli oblíbeného Sherlocka zpátky, stejného jako vždycky, jen o něco zcestovalejšího. Obnovená detektivní dvojice řeší záhadu vraždy Ronalda Adaira v zamčené místnosti a následně odhaluje nočního snajpra, kterej se chytil na Sherlockovu voskovou figurínu v okně. Baví mě to, taky jsem ráda, že je Sherlock zpátky.