Příběh z mého života
Povídka od:
Veronika Černucká
Z knihy:
Noc, kdy jsem měla zemřít
Doktorka z malého města přijde o své dva syny. Postupně zjišťuje, že byli zavražděni. Zná totožnost vraha, ale policie by jí nikdy neuvěřila. A tak se rozhodne počkat. Změní identitu, po čase je z ní slavná spisovatelka. Pořád nechává sledovat vraha a po letech se konečně dočká pomsty.
Povídka vyšla v knize:
Komentáře (3)
Přidat komentář
Také docela dobrý příběh, mohl být klidně rozveden na více stránek a ne se hnát tak rychle dopředu, abyste rychle odhalili celou pravdu, kterou vám opět stejně řekne záhadný muž, třicetiletý skok do budoucnosti se zdá být trochu podivný, hlavní hrdinka se změnila, ale stále myslí na pomstu, která se jí teda podaří, i když ta mohla být i propracovanější, asi se mi více líbí ty scény, kdy mu jí vpálí do očí, ale jinak dobrý příběh.
Nejlepší tu jsou psychologické postřehy. Mladá lékařka přijde o své děti - ještě neví, že byly zavražděny. Je to pro ni rána, vzpomíná na smrt manžela a popisuje, co prožívá. Pak je pohřeb a ona se musí rozloučit s věcmi svých dětí. Při úklidu najde jednu věc, která jí jednoznačně dokáže, kdo zabraždil její syny. Od té chvíle v sobě nachází sílu na dlouhý boj. Ví, že se nesmí vzdát. Další děti si nepořídí, nezamiluje se, nevdá de. Celý život jí ovlivňuje pomsta, Dočká se po třiceti letech. K ní do domku přijedou tři vážení a na první pohled movití hosté. Jen ona ví, že jeden je hamižný tak, že bude vraždit i podruhé. A tak vymyslí plán, jak zemřou, aniž by na ni padlo podezření
Autorka bezmyšlenkovitě střídá vypravěče.
Výjimečně v této povídce uvedla i časový údaj - o lékaři, který se přistěhoval "před třemi léty, čtyřmi měsíci a pěti dny".
Styl vyprávění opět hraničí s parodií, což dokládají i jména psů...