Prometheus
Povídka od:
Eduard Petiška
Z knihy:
Staré řecké báje a pověsti
Prométheus byl potomek božského rodu Titánů. Chodil po světě a hledal živé bytosti, které by se mu podobaly. Prométheus vytvořil z bláta sochu člověka, který se podobal bohům. Palla Athéna, bohyně jasného rozumu, vdechla soše ducha. Tak poslal Prométheus na svět první lidi. Dlouho lidé žili jako malé děti - slyšeli, ale nerozuměli, chodili po zemi jako ve snu. Prométheus se vydal mezi lid a učil je všem věcem. Bohové na Olympu pozorovali lid. Zvláště vládce bohů, Zeus, se mračil den ode dne víc. Jednou si zavolal Prométhea a řekl mu, že lid naučil vědám, ale nenaučil ho klanět se bohům, kteří vše řídí. Zeus si měl jít vybrat, co mají lidé obětovat. Prométheus přichystal na Dia lest. Zeus poznal lest, ale nedal to najevo a vybral si dar z kostí a tuku. Od těch dob obětovali lidé bohům tuk a kosti. Zeus chtěl Prométhea potrestat a vzal lidem oheň. Prométheus viděl neštěstí a vše chtěl napravit. V Diově paláci plápolá ve dne v noci oheň. Prométheus se do paláce v noci připlížil a vzal trochu ohně z Diova krbu a dal ho lidem. Zeus se rozhněval a poručil, aby Héfaistos vytvořil sochu krásné dívky a ostatní bohové ji obdarovali lidskými schopnostmi. Zeus jí vložil do rukou zlatou schránku a nazval ji Pandorou. Lstivý Hermes odvedl Pandoru k Prométheovu bratru Epimétheovi. Epimétheus otevřel zlatou schránku, ze které vylétly nemoci, bolesti, bída a strasti. Pandora se polekala a schránku, ve které zůstala naděje, zavřela. Nemoci a bída přinášely smrt. Zeus nechal Prométhea přikovat řetězy k vysoké skále v pohoří Kavkazu. Prométheus však Dia neprosil o milost, a tak Zeus poslal na Kavkaz velkého orla, který každé ráno přilétal k Prométheovi a trhal mu játra z těla. Přes noc mu opět játra dorostla. Jednou Prométhea spatřil hrdina Hérakles, syn Dia. Právě přilétal orel, ale Hérakles ho zastřelil. Potom rozdrtil Prométheovi okovy a daroval mu svobodu. Prométheus musel nosit železný prsten, v němž byl zachycen kousek kamene z kavkazské skály. Od těch dob nosí lidé prsteny s kamenem na památku Prométheova činu, nosí je dodnes, i když už dávno zapomněli na Prométhea.
moc hezké pane Petiško