Rasík a pes

23.08.2019

"vrčet budeš ? Vrčet ?" šeptá polekaný rasík, stahuje opatrně ruku a plíží se po břiše zpět..ale když se mu zdá, že ho již zvíře nedosáhne, odskakuje náhle celým tělem, leží na zemi a rozeřvává se.......také pes vztekle vyráží...teď již jeho štěkot burácí v křik rasíkův.Leží proti sobě, jejich hlavy dělí jen píď, chrlí na sebe horko svých úst a řvou si do tváří svou zuřivost. Dvé dravých chrupů se proti sobě cení, ze dvou párů zeleně hořících očí proti sobě soptí dva pominutí dravci, řvou, řvou, zvířecí bolestí a hrůzou, řvou a les a krajina a temnota a černá vesnice, jako nepřátelská tvrz sražená, jejich hrůzu a bolest opakují."¨

povídka vyvolávající ve mě hnus, smutek, odpor a lítost..nikdy jsem si rase a jeho povolání nevěděla představit..ale Olbracht opět živě popsal omlácený vozík, dva vyvrhele, rasíka a jeho ženu...vozík páchnoucí krví, kožkami naložený..a dva lidi, kteří neváhají vykopávat mršiny, vařit z nich, mazat se sádlem...uááá....nedivím se, že lidi rádi do nich kopli, hodili kamenem...co to mohl být za smutný a těžký život ??
pak rasík a pes - tažná zlá doga, jsouc zlomena tímto člověkem...popisy bezmoci dogy, když pochopila, co za člověka ji zapřáhl do vozíku...ucítila pach smrti..slyšela kňučení malého pejska z vozíku hrůzy....a ani její síly a zloba jí nepomohly..zbita, zlomena, čekající až do konce na moment odplaty... krásně ukázané v úryvku na konci povídky, který cituji výše...
a pak rasík a jeho žena...společně v dobrém i zlém..až do konce..který je u rasů těžký a nedůstojný....

povídka pro mně znepokojivá...tolik těžkého, smutného a odpudivého, že ji chci poslat dál...a přitom vím, že pocity z ní si budu vybavovat dlouho...