Sbohem, pane Kosku

17.01.2023

Když nějaký hovadině
věří hodně lidí,
stane se taková hovadina
společensky přijatelnou.
(Věčné město)

Na ten doslov „Sbohem, pane Kosku“ jsem čuměl jak Anna Šulcová. Pan Kotleta se rozhodl, že už další příběhy Tomáše Koska nebude psát. O jeho osudu je rozhodnuto. Tohle je asi nejkontroverznější postava v mistrově knižním světě. Ale, když jsem se tak nad tím zamyslel, tady už asi není co vymýšlet dál. Všechna magie byla vyčerpána, docházelo by pravděpodobně jen k jejímu opakování. Porno a sex už je také dost omletý a tak je asi nejrozumnější to tady ukončit. Ostatně poslední příběh v tomto svazku to dost jednoznačně dokázal. (nějaká ta rezerva na pokračování tam přeci jenom je, ale to ukáže až čas)

Citát: Jsem důstojník a Francouz, vždycky mám u sebe koňak. (Sitarane)

Temné blues v New Orleans ***
Rota námořní pěchoty o počtu 156 mužů se záhadně ztratila v luisianských bažinách. Kdosi neznámý je tam proměnil v zombie. Kapitán Kosek musí tuto vůdů záhadu vyřešit dřív, než se bohyně a démoni ujmou vlády nad světem.

Pod jezinčím úplňkem ***
Tomáš Kosek tu musí zachránit své nejbližší ženy, které kdosi unesl. Klára, Dominika a Eliška se ocitají v moci Baby Jagy.

Věčné město *****
Kosek řeší ve Vatikánu tři mrtvé biskupy. Lidé vidí průhledné přízraky. Kdo řádí ve Věčném městě?

V poušti ****
Příběh z Arabských Emirátů, kdy je jednomu místnímu šejkovi zavražděn bratr a dalších několik lidí. Kosek musí přijít na to, který démon zde řádí.

Sitarane *****
Na ostrově Réunion jsou nalezeny rituálně rozřezané mrtvoly. Kosek zjišťuje, že se někdo snaží převzít moc nad ostrovem a možná se stát bohem.

Citát: Ve stresu jsem vždycky mluvil česky. (Temné blues v New Orleans)