Shrnutí

02.08.2021

Stejně jako u "Spojeni a odloučeni" mě tahle povídka spíše nenadchla. Je krásně napsaná, ale nepřináší nic, co bychom už neviděli. To samozřejmě není autorčina chyba. Většina jejích povídek je spíš studiemi pro psaní jejích rozsáhlejších děl a proto jí opakování témat nemůžeme zazlívat. Celkově mě ale jiné povídky zaujaly víc.

"Čerstvý vzduch a pocit, že je venku, omámily Sašu Lathamovou, vysokou, půvabnou, poněkud netečně vyhlížející dámu, která působila tak majestátně, že jí nikdo nevěřil, že si připadá naprosto neschopná a neobratná, když má na večírku s někým promluvit. Ale bylo tomu tak; a nyní byla šťastná, že je s Bertramem, na něhož se mohla spolehnout, že dokonce i venku bude bez přestávky mluvit sám. Napsáno by to, co říkal, vypadalo neuvěřitelně - nejen že každý výrok sám o sobě postrádal smysl, ale mezi jednotlivými větami dokonce ani nebyla souvislost. Opravdu, kdyby člověk vzal tužku a zapsal přesně jeho slova - a jeden jeho večerní proslov by zaplnil celou knihu - nikdo by nemohl při jejich čtení pochybovat, že ten ubožák je ducha mdlého. V jeho případě však nebylo nic vzdálenější pravdě, protože pan Pritchard byl váženým úředníkem a rytířem Bathského řádu; a ještě podivnější bylo, že byl téměř bez vyjímek všude oblíben."

P.S. Možná, že by mě povídky týkající se Paní Dallowayové bavily víc, kdych měla přečtenou Paní Dallowayovou...