Skleněná květina

16.01.2020

Nevyvážená poslední povídka, která mě úplně filozoficky minula a připomněla mi Barkera v "nejlepší" formě - 40 %

28.07.2019

("Kde máš srdce, kyborgu?"..."V mozku.")

Tohle je povídka, která se nebude líbit každému. Ale mě se překvapivě líbila. I přes to skákání do vzpomínek a popisů z minulosti. Možná kdybych si na čtení vzala to samé co autor (žádný pomocník nebyl po ruce), tak jsem vcucnutá do textu víc. Možná tak, jak to autor se mnou jako se čtenářem během čtení zamýšlel. Prostě je škoda, že tahle povídka má málo stran! Možná by to potom nezpůsobilo tak, že je tam toho moc na malém prostoru. Kterého bylo vskutku málo! Na tolik věcí, protože nic nemohlo do hloubky.

24.04.2018

Fantazie upuštěná ze řetězu. Proud zvláštních imaginací a vizuálních obrazů. Děj se objevuje postupně, ale je jakoby na pozadí. Hlavní hrdinka organizuje Hru o duši, kterou sama řídí a tím se jí též účastní. Na příští Hru o duši mimo jiných podivných soutěžící přichází legendární kyborg, který by mohl být těžkým protivníkem. Hrdinka bilancuje svůj život a přemýšlí zda se hry účastnit nebo kyborga raději odstranit jiným způsobem. Děj jsem sledoval z úplného odstupu. Možná za to můžou některé až bizarní prvky. Myslím, že méně podivností by povídce spíš prospělo. Občas se ta fantazie utrhla kam neměla. Přesto, že imaginativní stránka povídky byla docela zdařilá, tak čtení nemá skoro žádnou emoční působivost. O nějakém vtažení do děje nemůže být řeč. Bylo to nevyvážené. Spousta vzpomínek hrdinky byly popisy okolního světa, ale k samotnému příběhu a následnému souboji se toho dozvíme málo. I zpracování toho námětu a myšlenky bylo na můj vkus slabé. Z odstupu mám dojem, že by povídce víc prospělo fantasy prostředí nebo styl Nové vlny (New Wave). Jen díky specifické imaginaci dávám slabě nad průměr. 55%

26.03.2017

Trochu zamotané, ale pořád nadprůměr.