Šoulačka

01.05.2023

Vibrující řev vlkodlaka
rozčísl noc.
Rychle jsem přes úzké okno
spustil povytažené
pancéřové lamely.

Jsem si tak nějak špatně vysvětloval slovo Šoulačka v této povídce. Vlastně jsem vůbec neměl ponětí, co to znamená. A ono to je šoulat se na vlkodlaka. Co to jako znamená? Nepovím. Přečtěte si tuto povídku a hned na začátku vám to bude řečeno. Kdybych měl tuto povídku zařadit do nějaké kategorie, asi bych napsal, že se jedná o military-fantasy-sci-fi. Bojová technika, umělé protézy, trpaslíci, vlkodlaci, obři a revenanti.

Malá ochutnávka.
A pak začalo být opravdu husto. Měnil jsem zásobník za zásobníkem a v okolních houštinách mizel kilogram rozžhaveného stříbra za kilogramem. Splývavé záclony vzdušných lišejníků se mi spolu s pavučinami ovíjely kolem hlavy a zaslepovaly průzor přilby. Pod nohama se pletly slizké uzlovité kořeny, ztrouchnivělé kmeny a o územní nedotknutelnost bojující trpaslíci. Hrabě von Fuchs mi funěl za zády a statečně kolem sebe máchal mou stříbrnou mačetou. Zdálo se, že to trvá snad celou noc.

Vždycky jsem si myslel, že ze všeho nejhorší jsou trpaslíci. Hmmm. . . tak to už není pravda. Takovej uzenej trpaslík . . . Pan Kulhánek mě vyvedl z omylu. Tady jsou trpaslíci jako moucha tse-tse. Zašlápnout a moc si nezamazat boty. Jinak pointa příběhju mě zas tak moc nepřekvapila. Ono už se to dalo vytušit u Dlouhého potoka. Ale u příběhu jsem se trochu bál, trochu se bavil a vůbec se nesmál. Ano, je to drama. Mohlo to být delší.

Citát: Pralesní vzduch voněl nocí, hnilobou, kouzly a smrtí.