Specialita šéfkuchaře

Povídka od: Stanley Ellin
Z knihy: Tichá hrůza


Jestlipak se dnes konečně podává ta slavná specialita šéfkuchaře?

Originální název:

The Speciality of the House


Rok vydání originálu: 1948

Povídka vyšla v knize:

Komentáře (7)

Přidat komentář

Ivan Kučera
24.08.2024 4 z 5

Poviedka vznikla koncom 4O. rokov 2O. storočia a samozrejme to, čo vtedy pôsobilo šokujúco, je dnes (komentár píšem v r. 2024) predvídateľné (vzhľadom na kulinársku tému). Ale o to nejde, ja som si to užil napriek tomu, že som tušil, kam to celé smeruje. Ide o to, že toto je dokonalý príklad toho, že horor má skutočne veľa tvárí. Môže byť odporný a explicitný, môže šokovať... ale takisto rovnako dobre môže byť mrazivý a nepríjemný, taký, že neustále tušíte, že niečo nie je s príbehom v poriadku a že sa na pozadí, tam, kde nedohliadnete, odohráva niečo fakt fest odporné, ale neviete, čo presne. alebo aj viete, ale nechcete to vziať na vedomie, lebo by to vami otriaslo. Poviedka bola v r. 1999 veľmi atmosféricky sfilmovaná Čechmi sso skvelým Jiřím Lábusom v titulnej úlohe.

MM_Master
12.07.2023 5 z 5

V reštaurácii pána Sbirra sa raz za čas podáva špecialita šéfkuchára - amirstanský baránok.


666Jitka
13.01.2022 5 z 5

Výborná povídka, která u člověka vyvolává velké chutě, je v posledních chvílích rozštípnuta rozuzlením, které čtenář celou dobu přinejmenším tuší, ale to jí vůbec neubírá na kvalitě. Moc bych za to nedala, že námět použil Miloslav Švandrlík pro svou povídku "guláš".

Lenka.Vílka
27.02.2021 5 z 5

Tahle povídka mě vyloženě pobavila. Navíc název odpovídá přesně tomu, co od povídky dostanete.

Začne to nenápadně konverzačně, aby opět podle správně vedené stavby dobré povídky konec dodal, co je třeba. Vážně skvělé, protože vám konec dojede v hlavě podle naznačení autora...

pk72
25.11.2020

... rozdíl mezi gourmand a gourmete ...
ano, bon appétit!

Janadvorackova
28.08.2018 5 z 5

Strašně mi kručelo v bříšku, když jsem povídku poslouchala. Bylo to už takhle později večer - včera. No a já přes léto trochu hubnu, respektive mám furt hlad, protože to jsou samé saláty a jogurty, jo. Musli a všecky tyhle zdravé věci. Nic proti nim, já to miluju. Kdo snědl za léto dvacet kilo melounů, ať zvedne ruku. Ale není to MASO. A SEJRA. A DOMÁCÍ MAJONÉZA. Já tyhle věci přes léto neriskuju.

Jenomže v povídce popisovali křupavou kůrčičku a lahodný vnitřek. A ty pocity slasti, že i když mi bylo jasné, čím se hrdinové krmí, bylo mi to jedno.
MĚLA JSEM HLAD.

Hanny
30.11.-0001 5 z 5

Výborná povídka! Podle mě nejlepší z celé knihy Tichá hrůza. Její pointa vyčuhuje zpoza slov a řádků jen tak po očku... a jediné, co vás utvrdí v tom, co si celou dobu myslíte, je jedno jediné (běžné) slovo na konci povídky.