Starý náhrobní kámen

05.04.2022

Vypravěč jako hošík vyslechne příběh o starém náhrobním kameni, jejž koupil jistý hospodář při rušení hřbitova. Náhoda kámen zachová, zatímco ostatní náhrobky jsou rozbity na dlažbu, a nyní si na něm děti hrají a služky sem dávají schnout nádobí.
Když přijde řeč na jeho nápis, místní stařeček se rozpovídá, že v dětství znával jeho majitele. Byl to starý selský pár, čistý, upravený a křesťansky dobrotivý. Nyní jsou však nebožtíci odsouzeni k zapomenutí, neboť – slzí – všechno pomíjí. Malý H. Ch. Andersen, vyhlížející oknem na náhrobek, si ovšem umiňuje, že vzpomínce na stařečky nedá zapomenout a že jejich příběh uchová – což také činí.

Asi nejsem objektivní, ale mám pro tenhle druh pověsti výraznou slabost. Myslím, že lidský život je vždycky hoden vyprávění. Proto jsem vděčná, že se nám – náhodou a díky básníkovi – zachoval příběh dvou historicky nedůležitých, byť jistě zajímavých dánských venkovanů z osmnáctého století.