Střeva
Povídka od:
Chuck Palahniuk
Z knihy:
Strašidla
Povídka vzniknuvši, jako "literární experminet", nebo, také se dá říct, jako vyústění autorova podivínství.
Povídka o netradičním využití mrkve, či explicitní vyprávění o tom, jak právě pozřené buráky procházejí skrze tlusté střevo.
V univerzitních sálech i knihkupectvích prý posluchači, kteří neměli o explicitnosti této povídky dopředu tušení, omdlévali hrůzou, nebo možná spíš, zhnusením.
Guts
Povídka vyšla v knize:
Komentáře (8)
Přidat komentář
Několikkrát jsem zhnusením odvrátil zrak, několikkrát se nahlas zasmál, nekolikkrát nevěřícně kroutil hlavou. Geniální povídka.
Kdybych vám prozradil, jak to chutnalo, už byste nikdy nevzali do úst oliheň.
Tuhle povídku jsem kdysi četl na dnes již neexistujicí stránce vysemenitse.cz, když mi bylo asi 14 ...Vůbec jsem netušil, že je to od Chucka, ale bavilo mě to. A teď, když vím, že je to od něj, mě to baví daleko více.
Je to zřejmě poprvé, co jsem četl něco podobného charakteru. Moje zvrácená mysl se zamilovala. S jakou grácií dokáže Palahniuk vykreslit taková zvěrstva. Obdivuhodné.
Pohled na mé čtení musel být úchvatný zážitek. Výbuchy smíchu, opakované citace úryvků, zavírání sesunuté brady, znechucené odvracení knihy, popírání její existence i vnitřní rozhovory s autorem. Prosby, ať nejde o příběh z jeho vlastních zkušeností.
To je dílko. První dvě části mile úchylný a pochopitelný, při té třetí jsem si musela opakovat, že anatomicky je to nesmysl.
Dokonce ani Francouzi se nebaví úplně o všem... Vskutku geniálně nechutná záležitost, během čtení mi žaludek udělal nejeden kotrmelec. Skvělý !
Z této povídky jsem byla naprosto na větvi. Jednu chvíli jsem se přistihla, jak zadržuji dech (můžeme snad říci, že na přání samotného autora), v té druhé jsem se musela neskutečně smát. Ihned po přečtení jsem se běžela podělit s dalšími lidmi, kniha ne kniha, děj ne děj. Co na tom záleží! Ohlasy byly většinou pozitivní, jak jsem taky očekávala. Až na jeden, kdy bylo vyřčeno, že je to neskutečně nevkusné. Ale ano, ve své podstatě je. Proto je to taky tak dráždivě čtivé. Nemůžete přestat, nikdy nemáte dost, tedy, alespoň někteří z nás. My, kteří Palahniuka čteme už nějaký ten pátek, víme své. Víme, odkud ty své nápady čerpá. Je to realita. Sice určitě poněkud přikrášlená a dána do vhodného prostředí a kontextu, ale přesto. Skutečné příběhy, lidská magoriáda. Palahniuk nemá potřebu nám něco nalhávat, stačí mu čerpat z podivností a úchyláren, které se dostanou k jeho uším. A díky tomu je tak skvělý, díky tomu, že je tak naturální.
Kamarád (který mimochodem není zas až tolik z Fight Clubu odvařený) mi to poslal jako povídku, co našel na internetu a u které se náramně bavil, aniž by věděl, kdo je autorem. Já se slavným Fincherovým filmem ještě v živé paměti přesně věděl o koho jde, ale Střeva bylo vážně pěkně šokující dílko. Hovoří o něčem docela tragickém, podává to ovšem relativně lehkou formou, u které se cynik může smíchy s klidem válet na zemi. A ta neviditelná mrkev pořád visí ve vzduchu.
„táhnou se z něj střeva jak vánoční řetězy“
Ještě než začnete čísti, pořádně se nadechněte, vážně si naberte do plic tolik vzduchu, co to jenom jde, a pak poslouchejte, jak nejrychleji umíte.
Příběh, který, hodnotím-li ho jako extrémní grotesku dávám mu svých 5* (víc extrémnější jsem asi zatím nečetla). Pokud bych ale slova „extrémní groteska“ vynechala, zbyde jen a jen … děsivě úchylný, v podstatě samoúčelný, příběh (a tak ho možná i původně sám autor zamýšlel :-), napsal ho totiž při jednom ze svých turné po USA, jak sám řekl, přihodil z legrace k dobru několikastránkovou povídku) jako „nekompromisní líčení nezdařeného sexuálního experimentu“.
Shrnuto, čistě jako literární experiment s jinou formou hororové povídky, 5*.