Stvořeni k obrazu božímu

Povídka od: Caroline Myss
Z knihy: Anatomie ducha - Sedm úrovní síly a léčení

Kapitola druhá - str.80-106
Od svých prvních lékařských intuicí si uvědomuji, že se v zásadě týkají lidského ducha, ačkoli poukazují na fyzické problémy a já je ostatním lidem popisuji jazykem energie. Energie je neutrální slovo, které nevyvolává žádné náboženské asociace nebo hluboce uložené strachy související s osobním vztahem k bohu. Je mnohem snadnější říci někomu: "Máte málo energie," než: "Máte otráveného ducha." Většina lidí, kteří za mnou chodí, se však ve skutečnosti ocitla v duchovní krizi. Popisovala jsem jim jejich krize jako poruchy energie, ale kdybych o nich hovořila z duchovního hlediska, prospělo by jim to mnohem víc.

Nakonec jsem začlenila duchovní jazyk do svých popisů energie, když jsem si uvědomila shodu mezi hinduistickými čakrami a křesťanskými svátostmi. Došlo k tomu najednou během jednoho z mých seminářů o anatomii energie. Měla jsem právě úvodní přednášku a kreslila na tabuli sedm svisle spojených kruhů, které představovaly centra síly v lidském energetickém systému. Když jsem se podívala na prázdné kruhy, zarazila mě skutečnost, že neexistuje pouze sedm čaker, ale také sedm křesťanských svátostí. V tu chvíli jsem pochopila, že jejich duchovní poselství jsou totožná. Jakmile jsem pak jejich podobnosti zkoumala důkladněji, zjistila jsem, že sedm odpovídajících kvalit existuje rovněž v kabale. Podobnost těchto tří tradic mě přivedla k poznání, že duchovnost je mnohem víc než psychická a emocionální potřeba: jde o vrozenou biologickou potřebu. Náš duch, energie a osobní síla jsou jedno a totéž!

Sedm posvátných pravd, které tyto tradice sdílejí, tvoří jádro naší duchovní síly. Jsou obsaženy v našich sedmi centrech síly a říkají nám, jak máme tuto životní sílu řídit. Poskytují nám vnitřní průvodce na fyzické a duchovní úrovni, a zároveň představují universální, vnější systém vedení pro naše duchovní směřování a budování zdraví. Naším duchovním úkolem v tomto životě je naučit se vyrovnávat energie těla a duše, myšlení a jednání, fyzické a mentální síly. Naše tělo má vrozené předpoklady pro léčení.

V knize Genesis se píše, že Adamovo tělo bylo stvořeno "k obrazu božímu". Poselství těchto slov je jak doslovné, tak symbolické. Znamená totiž, že lidé jsou energetickými kopiemi božské síly -- systému sedmi prvotních energií, které máme prozkoumat a rozvinout v rámci zkušenosti zvané život.

Když jsem si uvědomila, že lidský energetický systém zahrnuje těchto sedm pravd, nemohla jsem se nadále omezovat na slovník energie a začala jsem do svých intuitivních diagnóz začleňovat duchovní pojmy. Vzhledem k tomu, že naše biologické ustrojení je zároveň duchovní ustrojení, řeč energie a ducha používaná dohromady zahrnuje řadu systémů víry. Otevírá možnosti komunikace mezi různými vírami a dokonce umožňuje návrat k náboženským tradicím, které lidé kdysi odvrhli, protože není zatížena náboženskými dogmaty. Účastníci mých seminářů pohotově přijali jazyk energie a ducha, aby mohli hovořit o možnostech, jaké v sobě skrývají fyzické nemoci, poruchy ze stresu nebo emocionální utrpení. Schopnost vidět problém z duchovního hlediska urychluje jejich proces léčení, protože krize tak získává smysluplný a účelný rozměr. Jsou schopni pomoci si s léčením; znovu vytvářejí své zdraví a život. Vzhledem k tomu, že všechen lidský stres odpovídá nějaké duchovní krizi a poskytuje příležitost k duchovnímu poznání, téměř každá nemoc nám může pomoci pochopit, jak lze používat, zneužívat či nesprávně zaměřit svého ducha, svoji osobní sílu.

Zdroj lidského vědomí, ducha nebo síly považuje za božský většina náboženských a kulturních tradic od starobylého řeckého a hinduistického učení až po nauky čínské a mayské. Většina mýtů každé kultury popisuje boží spojení s lidstvem v příbězích, v nichž bohové kopulují s lidskými bytostmi, aby zplodili božské a polobožské potomky. Tito potomci ztělesňují celé spektrum lidského jednání -- od velkých skutků stvoření, zkázy a pomsty, přes drobné skutky žárlivosti, soupeření a zraněné pýchy až po transcendentní skutky proměny, sexu a smyslnosti. První kultury, které vytvořily tyto božské mytologie, zkoumaly své emocionální a psychické povahy a síly vlastní lidskému duchu. Každá kultura vyjádřila vlastní pohled na transformaci a průběh universální duchovní cesty -- neboli cesty hrdiny, řečeno slovy Josepha Campbella.

Mezi příběhy o bohu však zaujímá ojedinělé postavení židovská tradice, protože Jahve není nikdy popisován jako sexuální bytost. Bůh má pravou a levou ruku, ale jeho popis nikdy nepokračuje "od pasu dolů". Židé na rozdíl od jiných duchovních tradic přisuzovali Jahvemu pouze omezené lidské vlastnosti a se svým nedosažitelným Bohem udržovali odtažitější vztah.

Když se objevilo křesťanství, tehdy ještě židovští stoupenci dali svému Bohu lidské tělo a nazvali jej Ježíš, Syn boží. Podle ostatních židů se křesťané prohřešili tím, že překročili biologickou hranici a založili svoji novou teologii na biospirituální události -- zvěstování Panny Marie. Archanděl Gabriel v něm oznamuje Panně Marii, že se jí dostalo velké přízně od Pána, protože má porodit syna, jemuž dá jméno Ježíš. Z toho vyplývá, že Bůh je biologickým otcem tohoto dítěte. Abstraktní božský princip zvaný v judaismu Jahve najednou kopuloval s ženou.

Křesťané vytvořili z Ježíšova narození "biologickou teologii" a použili Ježíšův život jako důkaz, že lidstvo je stvořeno k "obrazu a podobě boží". Židé i křesťané věřili, že naše fyzická těla -- především mužská -- se podobají tělu božímu. Pozdější teologové zpochybnili biologickou podobu a nahradili ji podobou duchovní, ale nadále zůstává v platnosti původní pojetí, že jsme biologicky stvořeni k obrazu božímu, což je důležitý literární a archetypální aspekt židovsko-křesťanské tradice.

Všechny duchovní mýty spojuje přesvědčení, že lidské bytosti mají potřebu tělesně splynout s boží podstatou, že chceme mít boha ve svých kostech, krvi a mentálním a emocionálním ustrojení. Pojetí duchovní povahy boha v systémech víry na celém světě vyjadřují nejlepší lidské kvality a vlastnosti. Vzhledem k tomu, že umíme být soucitní, bůh musí být soucit sám; jsme-li schopni odpuštění, bůh musí být všeodpouštějící; jsme-li schopni lásky, bůh musí být jenom láska; snažíme-li se být spravedliví, božská spravedlnost musí vládnout našemu úsilí, aby nastala rovnováha mezi dobrým a špatným. Ve východních tradicích představuje boží spravedlnost zákon karmy; v křesťanství je základem zlatého pravidla chování: Co nechceš, aby ti činili jiní, nečiň ty jim. Tak či onak jsme zpřítomnili boha ve všech aspektech svého života, myšlenek a jednání.

Mnozí duchovní hledači se dnes snaží naplnit každodenní život prohloubeným vědomím posvátného a jednat tak, jako by každým postojem vyjadřovali svoji duchovní podstatu. Takový vědomý život je vzývání, žádost o osobní duchovní autoritu. Představuje rozpad klasického vztahu k bohu jako vztahu mezi rodičem a dítětem typického pro stará náboženství a posun k duchovní dospělosti. Duchovní zralost předpokládá nejen schopnost interpretovat hlubší smysl posvátných textů, ale také schopnost číst duchovní řeč těla. Jako vědomé bytosti, které si uvědomují vliv svých myšlenek a postojů -- neboli vnitřního života -- na fyzické tělo a vnější život, si nemusíme nadále představovat vnějšího rodiče-boha, který pro nás tvoří a na němž jsme zcela závislí. Jako duchovně dospělí lidé přijímáme odpovědnost za utváření svého života a zdraví. To je také podstatou duchovní dospělosti: jde o přijetí odpovědnosti za vlastní rozhodnutí.

Naše schopnost volby představuje božskou výzvu, posvátnou smlouvu, kterou zde máme naplnit. Začíná tím, že rozhodujeme o tom, jaké budou naše myšlenky a postoje. Zatímco kdysi představovala volba naši schopnost reagovat na to, co pro nás bůh stvořil, dnes představuje naši schopnost podílet se na tom, co prožíváme, tj. spoluvytvářet naše fyzická těla pomocí tvůrčí síly myšlenek a emocí. Sedm posvátných pravd kabaly, křesťanských svátostí a hinduistických čaker podporuje naši postupnou proměnu v uvědomělé a duchovně dospělé lidi. Tato doslovná a symbolická učení znovu vymezují duchovní a biologické zdraví a pomáhají nám pochopit, co nás udržuje zdravé, co v nás vyvolává nemoc a co nám pomáhá v léčení.

Sedm posvátných pravd přesahuje kulturní hranice a na symbolické rovině vytváří jakousi mapu pro naši životní pouť -- mapu uloženou v našem biologickém ustrojení. Posvátné texty nám neustále opakují, že smyslem našeho života je pochopit a vyvinout sílu ducha, která je životně důležitá pro naše mentální a fyzické blaho. Zneužívání této síly ducha oslabuje a odčerpává samotnou životní sílu z našeho fyzického těla.

Vzhledem k tomu, že božská energie je vrozená našemu biologickému systému, každá myšlenka, která nás napadne, každé přesvědčení, které v sobě živíme, každá vzpomínka, na níž ulpíváme, se mění v pozitivní nebo negativní příkaz našemu tělu a duchu. Vidět sebe sama takovým způsobem je nádherné, ale zároveň hrozivé, protože žádná část našeho života nebo myšlenek není bezmocná nebo dokonce soukromá. Jsme biologická stvoření podle božího plánu. Jakmile se tato pravda stane součástí naší vědomé mysli, už nikdy nemůžeme žít obyčejný život.

SYMBOLICKÁ SÍLA SEDMI ČAKER
Podle východních náboženství obsahují naše těla sedm center energie. Každé z těchto center obsahuje universální duchovní životní lekci, kterou musíme projít cestou k vyššímu vědomí. Teprve po mnoha letech pravidelných intuitivních hodnocení jsem si uvědomila, že jsem se instinktivně soustředila právě na těchto sedm center energie. Tyto posvátné starobylé symboly s pozoruhodnou přesností popisují lidský energetický systém, jeho zákonitosti a sklony.

Systém čaker představuje archetypální popis individuálního zrání v sedmi odlišných fázích. Čakry jsou svisle spojené, táhnou se od spodní části páteře k vrcholku hlavy a naznačují, že stoupáme k bohu postupným překonáním přitažlivosti fyzického světa. V každé fázi dospíváme k hlubšímu pochopení osobní a duchovní síly, protože každá čakra představuje duchovní lekci nebo úkol společný všem lidským bytostem. Se zvládnutím každé čakry získává člověk sílu a sebepoznání, které se stávají součástí jeho ducha a přibližují ho k duchovnímu vědomí na klasické cestě hrdiny.

Následuje velice stručný přehled duchovních lekcí, jak je představuje sedm čaker:

První čakra: lekce týkající se materiálního světa
Druhá čakra: lekce týkající se sexuality, práce a fyzické touhy
Třetí čakra: lekce týkající se ega, osobnosti a sebeúcty
Čtvrtá čakra: lekce týkající se lásky, odpuštění a soucitu
Pátá čakra: lekce týkající se vůle a sebevyjádření
Šestá čakra: lekce týkající se mysli, intuice, vhledu a moudrosti
Sedmá čakra: lekce týkající se duchovnosti
Sedmá čakra sahasrára ("Tisíc okvětních plátků" nebo "Naprosté absolutno")
Šestá čakra ádžňá ("Příkaz" nebo "Podmíněné absolutno")
Pátá čakra višudhi ("Očištěná")
Čtvrtá čakra anáhata ("Nezasažená" -- čistý zvuk stvoření)
Třetí čakra manipura ("Město zářícího klenotu")
Druhá čakra svádhišthána ("Její zvláštní bydliště")
První čakra múládhára ("Základní podklad")

Čakry jsou popisovány jako lotosy. Spirály označují protikladné energie psýché a ducha: ohnivé energie označené tmavší spirálou kontrastují s jemnějšími, duchovními energiemi neboli světlejší spirálou. Všechny musí být uvedeny do rovnováhy. Zdroj: Joseph Campbell, The Mythic Image (Princeton, N.J.: Princeton University Press, 1974)

Těchto sedm duchovních lekcí nás vede k většímu uvědomění. Budeme-li však ignorovat svoji odpovědnost a potřebu vědomě se zaměřit na těchto sedm duchovních lekcí, jejich energie se může projevit jako nemoc. Východní duchovní tradice chápou nemoc jako vyčerpání vnitřní síly neboli ducha. Shoda hlavních duchovních tradic jenom zdůrazňuje všeobecnou lidskou zkušenost spojení mezi duchem a tělem, nemocí a léčením.

Podíváme-li se na sedm křesťanských svátostí symbolicky, uvidíme, že svým významem odpovídají sedmi čakrám.

SYMBOLICKÁ SÍLA KŘESŤANSKÝCH SVÁTOSTÍ

Prvotní křesťanská církev uznávala sedm svátostí neboli oficiálních rituálů, které měli vést ustanovení představitelé církve. Tyto svátosti byly a dosud jsou posvátnými obřady, jež vštěpují jedinci -- řečeno křesťanským jazykem -- konkrétní kvality "milosti nebo božské energie". Každá kvalita milosti je pro svoji svátost jedinečná. Ačkoli sedm křesťanských svátostí bývá spojováno především s římskokatolickou církví, mnohé z nich -- například křest, manželství a vysvěcení -- zachovávají i jiné křesťanské tradice.

Každá svátost také symbolicky představuje dosažení takové úrovně síly, která zve Boha přímo do ducha dotyčného jednotlivce. Výraz svátost znamená obřad přivolávající sílu posvátného do duše jednotlivce. Symbolický význam svátostí přesahuje jejich náboženský význam, a mé odkazy na ně by proto neměly být vykládány v tom smyslu, že lidé potřebují skutečně přijmout svátost od určité křesťanské instituce.

Svátosti poskytují symbolické úkoly potřebné k dosažení duchovní zralosti a k léčení. Zároveň jsou konkrétní v tom, jak popisují, co musíme vykonat v hlavních obdobích svého života, abychom přijali osobní zodpovědnost, která přichází s duchovní zralostí. Svátosti představují rovněž skutky, které máme vykonat vedle obřadů, jež jsou vykonány pro nás. Představují síly, které máme poskytnout ostatním lidem, ale také je od nich přijímat. Vezměme si například svátost křtu, kdy rodina přijímá fyzickou a duchovní odpovědnost za dítě, které přivedla na svět. Naším úkolem jako duchovních dospělých bytostí je přijmout symbolicky, plně a s vděkem rodinu, do níž jsme se narodili. Symbolicky znamená křest také schopnost ctít vlastní rodinu a sebe sama tím, že odpustíme členům rodiny každou bolest, kterou nám způsobili v dětství. V takovém odpuštění spočívá síla, která léčí tělo.

Sedm svátostí a jejich symbolický význam je následující:

Křest: přijímat nebo projevovat milost představující vděčnost za vlastní život ve fyzickém světě
Přijímání: přijímat nebo projevovat milost -- v podobě "hostie" -- představující svaté spojení s Bohem a lidmi ve vlastním životě
Konfirmace: přijímat nebo projevovat milost pozvedávající vlastní individualitu a sebeúctu
Manželství: přijímat nebo dávat požehnání, které posvěcuje spojení se sebou samým, symbolizující uznání a respektování základní potřeby milovat sebe sama a pečovat o sebe, abychom mohli plně milovat jiného člověka
Zpověď: přijímat nebo dávat milost očištění vlastního ducha od negativních volních činů
Vysvěcení: přijímat nebo dávat milost posvěcení vlastní cesty služby
Poslední pomazání: přijímat nebo dávat milost ukončení nedokončených záležitostí nejen před smrtí, ale i v každodenním životě, a umožnit tak člověku milovat v "přítomném okamžiku"

Těchto sedm fází osobního zasvěcení představuje vrozené síly, které máme uskutečnit a potřebujeme vědomě použít a využít při řešení úkolů, jež život přináší.

SYMBOLICKÁ SÍLA DESETI SEFÍR

Deset sefír neboli kabalistický Strom života představuje ucelené učení, které se vyvíjelo řadu století a je až překvapivě srovnatelné s učením o čakrách a svátostech. Deset sefír ve středověké kabale popisuje deset kvalit božské přirozenosti. Protože tři kvality s těchto deseti tvoří pár s dalšími třemi, je možné těchto deset kvalit rozdělit na sedm úrovní, které bývají často znázorněny jako obrácený mystický Strom života, jehož kořeny jsou v nebi. Daniel Chanan Matt píše v knize The Zohar: The Book of Enlightenment (Zohar: kniha osvícení; Paulist Press, 1983), že deset sefír představuje božský plán učení, které říká: "I stvořil Bůh člověka k obrazu svému" (Genesis 1:27). Bůh sdílí těchto deset kvalit s lidskými bytostmi - jedná se o duchovní síly, které máme za úkol během tohoto života rozvinout a kultivovat.
KETER: Božská energie, která proudí do fyzického projevu
BINA: Energie božské Matky symbolizující porozumění a inteligenci boží
CHOCHMA: Energie moudrosti a místa, kde se stýká božská mysl a lidské myšlení
GEBURA: Energie síly soudu
CHESED: Energie lásky a milosti boží
TIF'ERET: Energie soucitu, harmonie a krásy
HOD: Energie vznešenosti boží
NECACH: Energie boží vytrvalosti
JESOD: Energie plodivé síly boží
ŠECHÍNA: Energie mystické komunity Izraele -- symbolizuje mystickou komunitu lidstva

Ačkoli judaismus zachovává nejabstraktnější tvář Boha, deset sefír se blíží k popisu osobnosti Jahve, jak je to jen možné. Judaismus na rozdíl od jiných náboženských tradic nikdy nepovažoval své proroky za přímá vtělení samotného božství. Na druhou stranu dokonce i buddhismus začal s člověkem, Siddhárthou, který byl pověřen, aby lidem na zemi přinesl zvěst o osvícení. Buddhismus nepopisuje žádnou sílu Boha v lidské podobě, ale v hinduismu existuje spousta bohů, kteří přišli na zemi, a křesťané mají "Syna božího", který žil třiatřicet let mezi lidmi.

Deset sefír představuje božské kvality, které rovněž tvoří archetypální lidskou bytost. Tyto kvality bývají interpretovány jako podstata Boha a cesty, po nichž se můžeme k Bohu navrátit. Každá kvalita představuje přechod k hlubšímu pochopení "jmen" nebo "tváří" Boha. Těchto deset kvalit bývá často popisováno jako královský oděv -- oděv, který nám umožní pohlédnout přímo na Krále, zdroj božího světla, aniž nás oslepí. Druhý obraz -- obrácený strom -- je symbolem toho, že kořeny těchto deseti kvalit spočívají hluboko v boží přirozenosti, která nás přitahuje zpátky do nebe prostřednictvím modlitby, rozjímání a činu. Naším úkolem je vystoupit k božskému zdroji rozvinutím těchto deseti kvalit, které máme v sobě.

Kvality deseti sefír, křesťanských svátostí a hinduistických čaker jsou prakticky totožné. Jediný rozdíl spočívá v tom, jak jsou tyto síly číslované. Zatímco svátosti a čakry začínají u kořene páteře a počítají se směrem nahoru, sefíry začínají na vrcholku (kořeny stromu) a počítají se směrem dolů. Kvality připisované každé ze sedmi úrovní jsou prakticky totožné.

Pořadí deseti sefír, nejpoužívanější názvy a jejich symbolický význam (viz obrázek 4) jsou následující:

1. Keter -- nejvyšší koruna boží, představuje tu část Boha, která vyvolává fyzický projev. Tato sefíra je nejméně vymezena a proto je nejobsažnější. V tomto počátku mezi nebem a zemí neexistuje žádná totožnost ani specifičnost.
2. Chochma -- moudrost. Tato sefíra představuje místo, kde se stýká božská mysl a lidské myšlení. Prostřednictvím této energie se začíná tvořit fyzický projev; forma předchází skutečnému výrazu. Řečeno současným jungiánským jazykem, tato sefíra by mohla být spojována s nevědomou energií zvanou animus, protože obsahuje rovněž mužský charakter. Pojí se s třetí sefírou Binou.
3. Bina -- porozumění a inteligence boží. Bina je také božská Matka, lůno, v němž je vše připraveno ke zrození. Jde o animu, protějšek Chochmy.
4. Chesed -- láska nebo milost boží; též velikost. Tato sefíra tvoří dvojici s pátou sefírou Geburou.
5. Gebura (zvaná též Din) -- síla, soud a trest. Chesed a Gebura jsou považovány za pravou a levou paži boží. Obě kvality se navzájem vyrovnávají.
6. Tif'eret (zvaná též Rachamim) -- milosrdenství, harmonie a krása. Tato sefíra je považována za kmen stromu, nebo abychom použili srovnatelný symbol, srdce stromu.
7. Necach -- vytrvalost boží. Tato sefíra tvoří dvojici s osmou sefírou Hod a spolu představují nohy.
8. Hod -- vznešenost boží. Necach a Hod tvoří pravou a levou nohu boží. Jsou také zdrojem proroctví.
9. Jesod -- falus, plodivá síla boží, proměňující energii do fyzické podoby. Tato sefíra je rovněž známa jako Spravedlivý, o němž se v knize Přísloví 10:25 hovoří jako o "základu světa".
10. Šechína (známá rovněž Malchut) -- ženství, mystická komunita Izraele. Všechen Izrael tvoří její větve (Zohar 3:23 lb). Šechína vyrovnává mužskou energii sefíry Jesod a má mnoho ženských jmen: Země, Luna, Růže, Rajská zahrada. Jde o základní životní sílu, vyživující vše, co je naživu.

Když se spojí Tif'eret (milosrdenství) a Šechína (ženství), lidská duše se probudí a vydá se na mystickou cestu. Sefíry v té chvíli přestávají být pouhými abstraktními pojmy a stávají se také podrobnou mapou duchovního vývoje, která vede jedince na cestě vzhůru.

Archetypální významy čaker, svátostí a sefír jsou už při letmém pohledu totožné. Dokážete-li cítit a pochopit symbolickou sílu obsaženou ve všech těchto tradicích, začali jste používat schopnost symbolického zření. Teologii můžete chápat jako vědu o léčení těla, mysli a ducha.

Spojení moudrosti systému čaker a posvátné síly obsažené v křesťanských svátostech a božských vlastnostech vyjádřených v deseti sefírách nám umožňuje nahlédnout potřeby našeho ducha a těla. Vše, co slouží našemu duchu, prospívá také našemu tělu. A naopak vše, co omezuje našeho ducha, omezuje také naše tělo.

JAK ČAKRY, SVÁTOSTI A SEFÍRY PŮSOBÍ

Každá ze sedmi úrovní síly v našem biologickém systému obsahuje jednu posvátnou pravdu. Tato pravda v nás neustále pulzuje a vede nás k tomu, abychom její sílu správně používali. Znalost těchto sedmi pravd je obsažena v našem energetickém systému od narození. Porušení těchto pravd oslabuje našeho ducha i fyzické tělo, zatímco jejich respektování ducha i fyzické tělo posiluje.

Energie je síla a tělo energii potřebuje; naše tělo proto vyžaduje sílu. Čakry, sefíry a svátosti vypovídají o nakládání se silou a o převzetí kontroly nad vlastní silou v procesech, které jsou stále intenzivnější. Na první úrovni se například učíme zacházet se skupinovou identitou a se silou, která přichází z rodiny; na dalších úrovních se osamostatňujeme a zacházíme se silou jako dospělí jedinci. Časem se učíme řídit svoji mysl, myšlenky a ducha. Každá volba, ať ji učiníme s vírou nebo ze strachu, řídí našeho ducha. Je-li duch nějakého člověka motivován strachem, do jeho energetického pole a těla se vrací strach. Řídíme-li však svého ducha s vírou, do našeho energetického pole se vrací milost a náš biologický systém prospívá.

Všechny tři tradice učí, že vypustíme-li vlastního ducha do fyzického světa ze strachu nebo puzeni negativismem, jednáme bez víry a dáváme přednost osobní vůli před vůlí nebes. Slovy východní duchovní tradice, každý čin vytváří karmu. Vědomé činy vytvářejí dobrou karmu; činy konané ze strachu nebo negativní postoje vytvářejí špatnou karmu -- v takovém případě musí člověk "přivolat" svého ducha ze strachu, jaký negativní čin vyvolal. V křesťanské tradici je svátost zpovědi právě takovým přivoláním vlastního ducha z negativních míst, aby člověk mohl vstoupit do nebe "úplný". Strach, který má nad lidskou bytostí takovou moc, je -- řečeno jazykem judaismu -- "falešný bůh". Slovy mé athapacké učitelky Rachel, člověk potřebuje přivolat svého ducha z nesprávné cesty, aby mohl jít rovně.

Jsme hmota i duch. Abychom porozuměli sami sobě a byli zdraví jak na těle, tak na duchu, musíme pochopit, jak na sebe hmota a duch navzájem působí, co vysává ducha nebo životní energii z našeho těla a jak můžeme přivolat svého ducha od falešných bohů strachu, hněvu a připoutaností k minulosti. Každá připoutanost, které se ze strachu držíme, přikazuje určitému obvodu našeho ducha, aby opustil naše energetické pole a "vdechl život zemi" -- zemi, která nás stojí zdraví. Co vysává našeho ducha, vysává i naše tělo. Co našeho ducha podporuje, podporuje i naše tělo. Síla, která řídí naše tělo, mysl a srdce, nepochází z naší DNA. Mohli bychom spíše říci, že má kořeny v samotném božství. Pravda je právě tak prostá a věčná.

Tyto duchovní tradice a principy lékařské intuice sdílejí tři pravdy:

1. Nesprávné použití síly vlastního ducha vyvolá v těle i v životě člověka své následky.

2. Každou lidskou bytost čeká řada zkoušek, které prověří její věrnost nebi. Tyto zkoušky přijdou v podobě rozpadu základu fyzické síly: nevyhnutelnou ztrátou jmění, rodiny, zdraví a světské moci. Tato ztráta vyvolá krizi víry a přiměje člověka k tomu, aby si položil otázku: "V co nebo koho věřím?" Nebo: "Do čích rukou jsem svěřil svého ducha? " Podnětem, který přiměje lidi, aby hledali hlubší smysl a psychický a duchovní "vzestup", bývá kromě takových zásadních ztrát také fyzická porucha, která vyvolá zemětřesení v osobním a pracovním životě.

3. Aby se člověk mohl vyléčit z nesprávného směřování svého ducha, musí být ochoten opustit minulost, vyčistit svého ducha a vrátit se do přítomného okamžiku. "Věřte tomu, jako kdyby to byla pravda," -- tak zní duchovní příkaz z Knihy Danielovy k vizualizaci nebo modlitbě v přítomnosti.

Ve všech třech duchovních tradicích slouží fyzický svět k učení našeho ducha, a "zkoušky", které tam na nás čekají, přicházejí v přesně stanoveném pořadí.

Každé centrum energie v systému čaker (viz obrázek 5) obsahuje určitou sílu. Tyto síly stoupají od nejhrubější fyzické síly až po nejéteričtější neboli duchovní sílu. Pozoruhodné je, že úkoly, s kterými se musíme v životě vypořádat, obvykle následují ve stejném pořadí. První, druhá a třetí čakra se týkají témat, která souvisejí s fyzickou nebo vnější silou. Čtvrtá, pátá, šestá a sedmá čakra souvisejí s nehmotnou nebo vnitřní silou. Přiřadíme-li je ke svátostem a sefírám, dostaneme nejen scénář vývoje svého vědomí, ale také duchovní řeč léčení a symbolickou životní mapu nevyhnutelných úkolů, které nás v procesu léčení čekají.
Žij v přítomném okamžiku
SEDMÁ ÚROVEŇ: spojuje čakru ducha, svátost posledního pomazání a sefíru Keter

Hledej pouze pravdu
ŠESTÁ ÚROVEŇ: spojuje čakru mysli, svátost vysvěcení a sefíry Bina a Chochma

Přenechej osobní vůli boží vůli
PÁTÁ ÚROVEŇ: spojuje čakru síly vůle, svátost zpovědi a sefíry Chesed a Gebura

Láska je boží síla
ČTVRTÁ ÚROVEŇ: spojuje čakru emocionální síly, svátost manželství a sefíru Tif'eret

Cti sebe sama
TŘETÍ ÚROVEŇ: spojuje čakru osobní síly, svátost konfirmace a sefíry Hod a Necach

Ctěte jeden druhého
DRUHÁ ÚROVEŇ: spojuje čakru partnerství, svátost přijímání a sefíru Jesod

Vše je jedno
PRVNÍ ÚROVEŇ: spojuje energii kmenové čakry, svátost křtu a sefíru Šechína

SEDM POCVÁTNÝCH PRAVD

Vnější síla

První úroveň: Spojení první neboli kmenové čakry (múládhara), svátosti křtu a sefíry Šechína.

Síla vyvolaná těmito třemi archetypálními kvalitami přenáší do našeho energetického a biologického systému posvátnou pravdu Vše je jedno. Všichni se musíme naučit ctít tuto pravdu. Spojením s energií kterékoli z těchto tří archetypálních sil se můžeme spojit rovněž s touto pravdou. Kmenová čakra odpovídá naší potřebě ctít rodinná pouta a mít v sobě kód cti. Poprvé se setkáváme s pravdou Vše je jedno ve své biologické rodině, kde se učíme respektovat "pokrevní pouto". V kostele nebo synagoze nás rodina může také učit, že "Všichni jsme jedna velká boží rodina. Vše je jedno." Naše pouto s biologickou rodinou symbolizuje spojení s každým člověkem a se vším živým. Jak říká Thich Nhat Hanh, "jsme navzájem propojeni". Narušujeme-li toto energetické pouto například tím, že odlišné lidi považujeme za méněcenné, vytváříme tím konflikt ve svém duchu a tím pádem i ve fyzickém těle. Přijetí základní pravdy Vše je jedno a jednání podle ní představuje universální duchovní úkol.

Skutečnou křesťanskou svátostí křtu přijímá rodina dvojnásobnou odpovědnost. Za prvé, přijímá fyzickou odpovědnost za nový život, který se do ní narodil, a za druhé, všichni členové přijímají odpovědnost, že budou dítě učit duchovním principům. Naplnění těchto odpovědností vytváří pevný základ víry a pravdy, na něž se může člověk v životě spolehnout.

Duchovně zralému člověku přináší svátost křtu jako symbol dva další závazky. Za prvé, máme duchovní potřebu přijmout plně svoji rodinu jako "vyvolenou bohem", aby nám zprostředkovala lekce, které se potřebujeme během tohoto života naučit. Za druhé, zavazujeme se přijmout osobní odpovědnost za to, že budeme žít čestně jako členové lidského kmene, že budeme ostatním činit to, co chceme, aby oni činili nám, a že budeme respektovat všechen život na této zemi. Přijetím těchto dvou závazků v podstatě přijímáme křest a ctíme vlastní život. Jejich porušování -- například pohlížíme-li na svoji rodinu negativně -- ubírá našemu energetickému systému značné množství síly, protože se to příčí vyšší pravdě v našem energetickém systému.

Sefíra Šechína, jejíž jméno znamená "boží přítomnost", je božské vědomí vytvářející a ochraňující mystickou komunitu Izraele. Ze symbolického a universálního pohledu božské vědomí vytváří a ochraňuje všechny kmeny lidské rasy. Šechína je rovněž bránou k božství: "Kdo vstupuje, musí vstoupit těmito dveřmi" (Zohar 1:7b) -- což je velice příhodné vyjádření, protože Šechína odpovídá první neboli kmenové čakře lidského energetického systému. Říká nám, že musíme ctít své rodiny a všechna lidská společenství, abychom mohli vystoupit k duchovní pravdě.

Druhá úroveň: Spojení čakry partnerství (svadhišthána), svátosti přijímání a sefíry Jesod.

Síla vytvořená těmito třemi archetypálními kvalitami vysílá do našeho systému posvátnou pravdu Ctěte jeden druhého: z čakry partnerství přijímáme sílu jednat poctivě a čestně ve všech našich vztazích od manželství a přátelství až po pracovní vztahy. Tato energie je obzvlášť aktivní, protože se projevuje v každé finanční a tvůrčí činnosti. Bezúhonnost a čestnost jsou pro zdraví nezbytné. Porušíme-li svoji čest nebo z ní jakkoli slevíme, znečistíme svého ducha a fyzické tělo.

Svátost přijímání symbolicky vyzařuje do našeho systému pravdu, že každý člověk, "s kterým sdílíme svazek", je podle božího plánu součástí našeho života. Když s někým "přijímáme tělo Páně", symbolicky dáváme najevo, že všichni patříme do jedné duchovní rodiny, že každý člověk, kterého známe, má své místo v božím plánu a že všichni potřebujeme jeden druhého, abychom obohatili své životy. Skutečnost, že některé z těchto "svazků" jsou bolestivé, je nevyhnutelná. Každý člověk ve vašem životě hraje úlohu, která je pro váš vývoj důležitá. Vaším úkolem je vyzrát natolik, abyste tuto pravdu poznali a žili v souladu s ní. Z duchovního hlediska je nepřirozené vnímat lidi jako nepřátele nebo být nepřítelem. Negativní vztahy vyvolávají negativní energii, která brání symbolickému zření. Nemůžeme vidět boží záměr ve svazku, který si vysvětlujeme negativně.

Sefíra Jesod ztělesňuje druhou čakru nebo energii společenství. Jesod je falus, rozmnožovací potřeba rozsévat símě života, vytvářet hmotu z energie, formu z možnosti. V této sefíře je tvoření společným činem, přirozeným dualismem, z něhož povstává veškerý život. Symbolicky představuje Jesod naši energetickou potřebu tvořit posvátné svazky s jinými lidskými bytostmi, svazky, z nichž vzchází pokračování života. Jsme duchovně vedeni k tomu, abychom se spojili s posvátným v ostatních lidech, abychom duševně splynuli s partnerem. Intimní styk je sám o sobě způsobem posvátného spojení a sefíra Jesod nás přirozeně přitahuje k lidem, s nimiž je posvátný svazek možný. Znásilňujeme vlastního ducha, nedokážeme-li ctít svůj slib ostatním v rámci posvátného svazku nebo tento slib nečestně porušíme. Život po nás někdy vyžaduje, abychom znovu zvážili své závazky, a v manželských i jiných svazcích dochází k rozvodům. Rozvod sám o sobě není nečestný; máme si být ovšem vědomi svého chování, když odvoláváme svůj slib.

Třetí úroveň: spojení čakry osobní síly (manipura), svátosti konfirmace a sefír Hod a Necach.

Síla vytvořená těmito čtyřmi archetypálními kvalitami vysílá do našeho systému posvátnou pravdu Cti sebe sama. Všechny čtyři archetypální síly na této úrovni nás vedou k tomu, abychom si vyvinuli sebeúctu a hrdost. Třetí čakra obsahuje naši "intuici k přežití", která nás chrání, když nám hrozí fyzické nebezpečí, a upozorňuje nás na negativní energii a jednání jiných lidí. Tuto energii narušujeme, když přehlížíme své instinkty.

Symbolickým významem svátosti konfirmace je přijetí odpovědnosti za kvalitu osobnosti, jíž se stáváme. Součástí procesu, během něhož si začínáme být vědomi sebe sama, je zážitek "iniciace" nebo obřad "dosažení dospělosti". Duch potřebuje takový zážitek nebo obřad jako symbol pro vstup do dospělosti; pokud takový symbol chybí, vědomý nebo nevědomý negativní vjem nebo prázdnota se projeví psychickou slabostí. Mezi takové projevy patří: neustálá potřeba souhlasu druhých lidí, což může vést k nezdravému ztotožňování s různými partami, kulty a dalšími nepatřičnými skupinami; neschopnost vážit si sebe sama; neschopnost vyvinout si zdravé vědomí sebe sama jako jednotlivce. Schopnost nechat se intuitivně vést vlastním duchem závisí na silném vědomí vlastního já a respektu k němu.

Stejně důležitou úlohu hraje sebeúcta v léčení a udržování zdravého těla. Nedostává-li se nám sebeúcty, naše vztahy s ostatními lidmi představují dočasné a křehké stavy intimity. Neustále máme strach z opuštění, protože naše jednání řídí hrůza z toho, že budeme sami. K udržení zdravého těla je nutné potvrdit sebe sama -- vědomě vyvinout a uznat osobní kód cti. Bez cti není zdraví.

Symbolickým významem sefíry Necach je vytrvalost -- schopnost vyvinout sílu a odolnost přesahující možnosti samotného fyzického těla. Tato schopnost se probouzí, když přijmeme svůj život takový, jaký je. Přicházíme o ni, když se soustředíme na to, co nám v životě chybí, nebo když nám život připadá prázdný a nesmyslný a musíme se učit přijímat osobní odpovědnost za to, že jsme jej stvořili. Symbolický význam sefíry Hod je vznešenost nebo celistvost, což je energie, která nám umožňuje přesáhnout omezení vlastního já a probudit naše duchovní spojení s boží autoritou. Energii sefíry Hod zvyšuje rozvinutí postoje uznání a vděčnosti za všechno, co člověk má, a za dar života samotného.

Sefíry Necach a Hod představují symbolické nohy lidského těla. Spolu s ženskou a mužskou energií třetí čakry připomínají potřebu vytvořit duchovní svazek z vnitřní duality. Bez sebeúcty a osobní cti nebudeme nikdy schopni stát na vlastních nohou, ať už doslovně nebo symbolicky.

Vnitřní síla

Čtvrtá úroveň: Spojení čakry emoční síly (anahata), svátosti manželství a sefíry Tif'eret

Síla vytvořená těmito třemi archetypálními kvalitami vysílá do našeho systému posvátnou pravdu Láska je Boží síla. Toto energetické centrum je ústřední bod v lidském energetickém systému, symbolická brána do našeho vnitřního světa.

Energie této čakry nám předává poznání, že láska je jediná opravdová síla. Lásku nepotřebuje pouze naše mysl a duch, ale také fyzické tělo. Narušujeme tuto energii, jednáme-li vůči ostatním bez lásky. Chováme-li negativní emoce k ostatním nebo k sobě samotným nebo záměrně působíme ostatním bolest, znečišťujeme svůj fyzický a duchovní systém. Zdaleka nejsilnějším jedem pro lidského ducha je neschopnost odpustit sobě nebo druhému člověku, která uzavírá naše emoční zdroje. Tato čakra představuje možnost kultivovat schopnost milovat ostatní a sebe sama a rozvíjet sílu odpuštění.

Svátost manželství symbolicky přináší do našeho života potřebu a odpovědnost zkoumat lásku. Nejprve musíme milovat sami sebe, a naše první manželství musí být symbolické: jde o závazek dbát vědomě na svoje vlastní emocionální potřeby, abychom byli schopni milovat a bezpodmínečně přijímat ostatní. Naučit se milovat sami sebe je výzva pro nás všechny; nerodíme se s láskou k sobě samotným. K tomu, abychom se milovali, se musíme dopracovat. Jestliže se emočně zanedbáváme, vytváříme v sobě emocionální jed, který vnášíme do všech svých vztahů, především do současného manželství.

Sefíra Tif'eret, která symbolizuje srdce a slunce v lidském těle, do každého z nás vhání energie soucitu, harmonie a krásy -- tiché kvality lásky. Energie vyzařovaná sefírou Tif'eret vyrovnává božské kvality všech deseti sefír. Od přírody jsme bytosti schopné soucitu, které prospívají v atmosféře klidu a harmonie. Tyto energie jsou nezbytné pro fyzické zdraví, ale také pro emoční vývoj a "skutky srdce". Není-li srdce naplněno životně důležitými energiemi lásky a harmonie, klid mu nepřinesou peníze ani moc. Prázdné srdce vytváří prázdný život, a často má za následek nemoc -- jako konkrétní výraz disharmonie, který by snad mohl upoutat pozornost mysli. Zneuctění srdce musí být napraveno, jinak bude léčení nemožné.

Pátá úroveň: Spojení čakry síly vůle (višudhi), svátosti zpovědi a sefír Chesed a Gebura.

Síla tvořená těmito čtyřmi archetypálními kvalitami vysílá do našeho systému posvátnou pravdu Přenechej osobní vůli boží vůli. Tato odevzdanost je největším činem, který můžeme vykonat, abychom do svého života přinesli duchovní rovnováhu. Všichni si do jisté míry uvědomujeme, že jsme se narodili s určitým záměrem, že život obsahuje nějaký boží plán. Pátá čakra je centrum tohoto vědomí a naší touhy tento boží plán poznat.

Zároveň s tím, jak zrajeme, všichni se snažíme vystavět svůj život podle vlastní vůle. Nejprve se oddělíme od rodičů, vybudujeme si vlastní nezávislost a najdeme si zaměstnání. Pak nevyhnutelně dojde k nějaké události nebo krizi: zvolené povolání se nevyvíjí podle plánu, manželství nefunguje nebo se objeví nemoc. Bez ohledu na konkrétní krizi se ocitáme v situaci, která nás nutí vypořádat se s omezením našich vlastních vnitřních zdrojů, které nám brání úspěšně dokončit naše plány. Jakmile se ocitneme v takové nevyhnutelné situaci, klademe si různé otázky: "Co mám dělat se svým životem? Proč jsem se vůbec narodil?" Tyto otázky připravují podmínky k přizpůsobení naší vůle božímu plánu -- což je zásadní rozhodnutí.

Je-li takové rozhodnutí učiněno s vírou a důvěrou, umožňuje božské autoritě vstoupit do našeho života, a proměnit naše zápasy v úspěchy a zranění v sílu. Bez ohledu na to, zda vědomě toužíme postoupit svoji vůli božské autoritě, bezpochyby k tomu budeme mít spoustu příležitostí. Popud k takovému rozhodnutí leží v životních příbězích -- a zápasech -- lidí, kteří nezažili nic než bolest a neúspěch, dokud neřekli bohu: "Je to na tobě." V jejich životě se začaly vyskytovat pozoruhodné případy synchronicity a srdce jim zaplnily nové vztahy. Ještě jsem nepoznala člověka, který by litoval toho, že řekl Bohu: "Všechno je tvé."

Svátost zpovědi předává symbolicky našemu systému informaci, že překrucovat pravdu se příčí naší přirozenosti. Lež je zneuctění těla i ducha, protože lidský energetický systém považuje lež za jed. Duch i tělo vyžadují poctivost a bezúhonnost, aby prospívaly. Proto se také přirozeně potřebujeme zbavit všech pokřivení, jaká jsme kdy způsobili. Zpověď symbolizuje očištění od všeho, co v nás není počestné. Napravuje škodu, kterou vytváříme nesprávným použitím naší síly vůle. Očištění ducha je předpokladem procesu léčení. V léčivých programech, jako je například dvanáctistupňový program, představují skutečný základ úspěchu zpověď a postoupení osobní vůle "přesahující síle". Také psychoterapie je současnou, světskou formou zpovědi. Zpověď přivolává ducha z vlivu fyzického světa a směruje jej do božského světa.

Ze sefíry Chesed, která znamená "velikost" a "lásku", přijímáme přirozený instinkt a duchovní instrukce hovořit tak, abychom neubližovali ostatním. Komunikace využívající takovou kvalitu energie je snadná; poškozujeme ji, nemluvíme-li pravdu. Nesmíme se svěřovat ostatním se svými poklesky, pokud by jim to mělo ublížit ještě víc. Máme učinit zpověď, abychom mohli vložit svoji energii do pozitivních činů a jednání a zbavit se břímě emocí, které jsou negativní, a vytvářejí pocit viny. Nemáme kritizovat ostatní ani sami sebe; o druhých smýšlíme špatně jenom ze strachu. Slova ubližující ostatním znečišťují druhé i nás samotné, a naše fyzické tělo nás činí zodpovědnými za takový způsob ničení. (V buddhismu se v tomto případě jedná o zásadu zvanou Pravá řeč.) Naše vrozená odpovědnost vyvolává pocit viny, který často cítíme z negativních činů, což je také důvod, proč máme potřebu hledat zpověď, abychom se vyléčili.

Sefíra Gebura, která znamená "soud" a "moc", vysílá do našeho energetického systému povědomí o tom, že bychom neměli nikdy záměrně negativně soudit jiného člověka nebo sami sebe. Negativní soudy vytvářejí negativní následky jak v těle, tak ve vnějším světě.

Šestá úroveň: Spojení čakry mysli (adžná).........................................až na str.335

Komentáře (1)

Přidat komentář

---