Svatební košile
Báseň od:
Karel Jaromír Erben
Z knihy:
Kytice z pověstí národních, Máj / Kytice, Kytice / Buket / Kytica, Kytice: výbor
Příběh dívky a ducha.
Svatební košile
Rok vydání originálu: 1856
Báseň vyšla v knize:
Komentáře (19)
Přidat komentář
Je třeba být opatrný s tím, co si přejeme... Skvěle vygradovaná temná atmosféra.
Mŕtvy mládenec sa vracia pre svoju milú, aby ju odviedol do záhrobia a večného zatratenia.
Báseň mi připomněl odkaz v knize .... A lampa ještě hořela ....
A tak jsem si znovu přečetla tento horrorový příběh a vidím, že s uplynulým časem neztratil nic ze svého odkazu....
Příběh o tom, jak se nevyplácí chtít cokoliv za jakoukoliv cenu. Líbí se mi nejen básnické zpracování, ale i to pádné ponaučení, které z balady plyne.
Za mně nejlepší z celé Kytice. Krásně jsem se bála a četla pořád dokola. Příjemné mrazení v zádech a popis tak skvělý, že člověk se ihned ocitl v kůži té dívky.
Tuhle mám hodně ráda pro její ponurou a děsivou atmosféru. Obzvlášť když si představím bouchání na dveře, běhá mi mráz po zádech.
Mrazivá atmosféra této básně je úžasná, kdy žena čeká na svého milého, který se vrátí, aby jí ukázal své nynější sídlo a jen neochvějná víra v boha jí může zachránit.
"Také u Svatební košile nezjištěn dosud přesně čas, kdy povstala, zajisté však napsána ještě před koncem r. 1843, neboť byla poprvé otištěna v 8. sešitu literární přílohy k Věnci, str. 114 - 123., který po delší přestávce někdy v polovici r. 1843 opět vycházeti počal."
(Úvod, kniha: Karel Jaromír Erben: Kytice z pověstí národních, literárně historický úvod napsal Ladislav Quis, rok 1901)
"Svatební košile. Tato pověst vypravuje se v Čechách dvojím, podstatně rozdílným způsobem; ano jsou i pozůstatky národních písní, jimiž se u nás opěvala. ... ... Pověsti a písně národní, ježto vypravují, ... ... nalézají se téměř u všech Slovanův, a též u jiných národův.
Srbové mají píseň, ... ... Slováci vypravují, že dívka přivolala mrtvého miláčka svého, v kaši vaříc umrlčí hlavu, kterážto varem vydávala hlas: "Pojď, pojď, pojď!"
Též Malorusové mají podobnou píseň jako je srbská. Pověst ruskou v báseň oděl Žukovský, a tolikéž Mickiewič pověst polskou aneb litevskou.
Bürgerova německá Lenora známa jest vůbec. V národní písni skotské vypravuje se, ... ... a stará píseň bretaňská opět líčí ... ... V pověsti slavonské zůstavuje ... ...
Tato podivuhodná rozšířenost jednostejné pověsti mezi národy od sebe místem i jazykem vzdálenými ukazuje zjevně na starý její původ."
(doslov: Poznamenání, kniha: Karel Jaromír Erben: Kytice z pověstí národních, literárně historický úvod napsal Ladislav Quis, rok 1901)
".. V poznámce té praví Erben, že pověst, na níž založil "Svatební košili", slýchával již jako dítě v Miletíně, že mu ji tam "před nedávnem" zas uvedl na paměť p. Adam Vitoch, a že pověst onu v básni své podává zcela věrně, tak že místy podržel i vlastní její slova.
Tu tedy máme zcela určitá data od samého autora o pramenu a o době vzniku "Svatební košile" ; jest to, soudě dle slov "před nedávnem", doba po září r. 1842 (dle Brandla str. 22) posledně před uveřejněním této balady navštívil Erben v Miletíně své staré rodiče.
Stopy právě této pověsti, o níž tu Erben mluví - a která se tedy patrně vypravovala neb snad ještě vypravuje v severovýchodnch Čechách - nalezl roku 1898 pan J. Tykač v Herboticích u Landškrouna, kde prý se již v letech čtyřicátých vypravovala."
(Úvod, kniha: Karel Jaromír Erben: Kytice z pověstí národních, literárně historický úvod napsal Ladislav Quis, rok 1901)
"Pověst nalezená p. J. Tykačem r. 1898 - ovšem jen pouhé úryvky - jemuž ji vypravovala šedesátiletá žena K. Vaňásková z Herbotic u Landškrouna, která ji prý opět slýchávala již v letech čtyřicátých od své matky Marie Hejlové, taktéž z Herbotic."
Odkaz: "Český Lid" 1898: K. V. Rais: "Po stopách Erbenovy Svatební košile", str. 352.
(Příloha II., k "Svatební košili" a k str. 11. úvodu, kniha: Karel Jaromír Erben: Kytice z pověstí národních, literárně historický úvod napsal Ladislav Quis, rok 1901)
Na stěně nízké světničky
byl obraz boží rodičky,
rodičky boží s děťátkem,
tak jako růže s poupátkem.
Již jedenáctá odbila,
a lampa ještě svítila,
a lampa ještě hořela,
co nad klekadlem visela.
Co to máš, milá, na krku, na krku, na té tkaničce?
To křížek po mé matičce!
Ó, to zlato proklaté, hrany má ostře špičaté.....
Český zombie horor z 19.století, nejlepší báseň z celé sbírky!