Tak tedy – HEIL HITLER! – ty svině!
Povídka od:
Jiří Kulhánek
Z knihy:
To je přece nesmysl
Povídka se odehrává v německém koncentračním táboře, v němž se lidé rozpuštění ve vápenné kaši vrátí vykonat pomstu na svých mučitelích.
Povídka vyšla v knize:
Komentáře (7)
Přidat komentář
Mně bylo divné, že tuto povídku uvádí autor slovy, že všechny scény jsou zcela vymyšlené, že to tehdy bylo mnohem horší. Tak nějak zvládám brutální scény v rámci fikce, ale tady mi došlo, že bohužel realita předčila fikci. Krutost nadlidí nezůstala bez odplaty, ale je to mrazivé a to uspokojení s trestem nepřichází, což v tomto případě je naprosto v pořádku.
Povídka od Mistra a podle toho to vypadá. Brutální, násilné, s množstvím vápna. Kulhánek se s tím nemaže, jede se tvrdá akce, žádné povídačky okolo a cíl je jasný, pomstít se.
Nijak mě to neoslovilo. Bezduchého násilí a brutality zabalené v dece koncentračního tábora jsem už asi viděl jinde dosti. Všechno "příběhové" je tam hrozně urychlené, jen aby se dalo popsat další zvrhlosti vedoucích tábora. Trochu zbytečné popisné pasáže jsou naopak docela pěkné a delší.
Není to vyloženě ničím špatné a přečíst se to dá za chvilinku, ale ani to nic člověku nepřinese.
Pro mě rozhodně nejslabší povídka sbírky. Násilí mi nevadilo, ostatně je to Kulhánkova doména, ale dál jsem ten příběh asi moc nepochopil. Nebo mi něco zatraceně moc uniklo. Možná v mém vydání chybí pár stránek, ale číslováni sedí.
Omlouvám se ostatním, ale já prostě líp hodnotit nemůžu. A je mi líto, že zrovna u Kulhánka.
Hodně brutální povídka
Malá ochutnávka:
Všichni nepohybliví chovanci nechť jsou považováni za mrtvé a jako takoví nechť jsou neprodleně přeneseni do Krematoria, kde budou v rámci hygienických předpisů "o předcházení epidemiím" bezodkladně zpopelněny. V našem táboře tudíž není marodka ani nemocní...........
Hledána a přečtena jen kvůli Kulhánkovi, přesto velmi dobrá, se znatelným Kulhánkovým stylem. Poněkud brutální, přesto baví a zlepšuje charakter. Po přečtení všeho, co kdy Kulhánek vydal můžu s klidem říct, že vše stojí za přečtení.
Nejvíce strhující je to tak do tří čtvrtin, pak bych čekal srozumitelnější a velkolepější odplatu, po které by nás naplnilo zadostiučinění.
Hodil by se tomu srozumitelnější konec a třeba záchrana nebo nějaká kladná emoce jako úleva nebo naděje vězněného Jagloczicze.