Tak tohle jsem já
Povídka od:
Petra Dvořáková
Z knihy:
Sítě
Bylo to, jako by se kolem vás stahovala veliká síť. Jenže vy jste do poslední chvíle neměli tušení, že jste hlavními aktéry obrovského rybolov. Že jste dokonce tou hlavní kořistí. Jako byste sledovali dokumentární film v televizi očima potápěče. Rybáři spustili síť do hlubiny. Chvíli nevíte, co se děje. Potom kamera skrze temnou vodu zaměří první oka sítě. V té chvíli není jasné, zda je kameraman uvnitř sítě, nebo vně. Jenže vám je to úplně jedno. Jako diváci filmu můžete zůstat naprosto klidní. Co na tom záleží, i kdyby byl potápěče uvnitř. Vás se to netýká. Síť v záběrech se pozvolna stahuje, divák už vidí celou stěnu, ryby se míhají stále hustěji, až jsou pevně uzavřené ve vaku, který je tažen vzhůru. Teprve teď vám dojde, jak se věci mají. A kde v tom všem stojíte vy sami. Jenže to už je pozdě. Přesně tak to bylo. Jestli tomu celému chcete porozumět, zapomeňte na jakoukoliv logiku. Zapomeňte na všechny zákonitosti, podle kterých jste se až dosud v každodenním životě orientovali. Zapomeňte na svou vysokou sociální inteligenci i mimořádně vyvinutou schopnost odhadnout chování druhého člověka natolik kroků dopředu. Přestaňte si věřit. Od této chvíle nevíte, jestli jste uvnitř, nebo vně.
(anotace z knihy)
Příběh ze života. Rozvedená matka malého dítěte si najde nového přítele a po krátkém vztahu si ho nastěhuje k sobě.
Partner je k ní pozorný, hodně vydělává a nikdo z nich si nemůže stěžovat na nedostatky.
No jo, jenomže ono se to pak všechno tak uvěřitelně zamotá, že máte pocit, že podobní lidé bydlí hned vedle vás. Nebo že by se vám podobná věc dokonce stala?
Změní se vztahy ke členům vlstní rodiny.
Z kamarádek už nejsou kamarádky, protože upozorňují na věci, které hlavní hrdinka nechce vidět.
A dítě trousí divné hlášky a chudák malé se motá uprostřed událostí, které nedokáže ani chápat, natož ovlivnit.
K audiu jsem se dostala náhodou, a přestože mám ráda věci českých autorů, tyhlety rodinné náměty mě spíš nebaví, protože spadají právě mezi věci, které se dějí za zdí bytu a strašně mě štvou. Spíš proto, že mi připomínají skutečnost.
Ale autorce nemůžu upřít znepokojivou míru talentu, se kterou dokáže vyprávět.
Při poslechu povídky jsem kompletně uklidila byt :). A někdy jsem drhla opravdu zuřivě :).