Tělo
Povídka od:
Stephen King
Z knihy:
Nadaný žák, Čtyři roční doby
Čtyři kluci se vydávají na dvoudenní pátrání po mrtvole chlapce jejich věku, kterého v roce 1960 srazil vlak kdesi za Castle Rockem. Mluví o svých snech a obavách, a v průběhu cesty čelí své vlastní smrti, ale nakonec najdou mnohem víc, než o čem jen snili.
The Body
Rok vydání originálu: 1982
Povídka vyšla v knize:
Komentáře (48)
Přidat komentář
Je to vlastně takové malé road movie jedné partičky malých kluků, kde cílem je vidět mrtvolu. Místy to bylo pro mě takové zdlouhavé, ale celkově docela slušná, trochu jiná kingovka.
Povídka jako z životopisu.
Prožít tohle, tak už chápu, že jistotu úspěchu pro vyhraněný styl strachu, získal autor ze zážitků z dětství. Zážitky z této povídky pro nezletilce mají prvotní razanci, na kterou se nezapomíná. První strach o život, první hrozba polepšovny, vězení, první nezákonnost, první smrt kamaráda, první pohled na neživého.
Zaznamenat první silné dojmy je první krok k nejsvobodnějšímu povolání.
Fajnový poslech.
Musím se přiznat, že tohle je poprvé co se mi líbí něco od Kinga. Ale já to s ním nevzdám a jednou snad pochopím co na něm všichni mají.
Čtyři dvanáctiletí kluci jsou poprvé naplno konfrontováni se smrtelností a krutostí světa dospělých. Dá se říct, že tak nějak v jedné (ne)obyčejné na první pohled klukovsky dobrodružné cestě, ztrácejí nadobro své dětství. Stephen King hlavně perfektně zvládl psychologii postav.
Už mnoho, mnoho dní se marně snažím sepsat komentář, který by dokázal vysvětlit, proč považuji Tělo za nejlepší povídku, kterou jsem kdy četl... Samosebou marně. Nedaří se mi vyjádřit všechny ty pocity, které ve mě příběh vyvolal. Každou stránku jsem otáčel s obrovskou radostí a úctou zároveň, protože se stane skutečně jen málokdy, že bych při čtení nějaké knihy pocítil tak silnou náklonnost k jejímu autorovi. Věřím, že za perfektní čtivost příběhu může Kingův vypravěčský génius, neobyčejná schopnost vymýšlet postavy, (které působí jakoby byli živé, jakoby si je autor nevymyslel) a hlavně výběr tématu. Dospívání je neskutečně náročné na popis a já velmi obdivuji autory, kteří se jím zabývají. King to dokázal s naprostou samozřejmostí, jakoby skutečně nic nevymýšlel, ale pouze vzpomínal na roky, kdy se ještě staral pouze "o věci, co kluky zajímají předtím, než objeví holky." Ale ono to tak možná skutečně bylo, takovému tvrzení napovídá nejen celková procítěnost (neplést s nuceností nebo přímým útokem na city) příběhu, ale i zvolená stylistika. Staré a neumě sepsané povídky, které do textu připojil, jsou možná skutečným artefaktem, který se pár desítek let válel na autorově půdě, až se jednou rozhodl, že jej zakomponuje do nějaké ze svých knih. Zvolená stylistika samozřejmě není samoúčelná. Naopak. Dodává příběhu komplexnost, kterou dokáže bezpečně konkurovat všem pohledům do historie Derry z To. Poprvé uděluji něčemu 100%, dílo si to jako takové možná nezaslouží, ale pocity, které ve mně vyvolalo bezesporu ano. PS: Cca rok po dočtení si stále pamatuji celý příběh a stále v sobě vnímám - byť méně intenzivně než napoprvé - onen nepopsatelný mix radosti, smutku, nostalgie, obdivu, nadšení, energie, lásky, bratrství a harmonie. Že mi Tělo změnilo život? O tom nepochybujte...
Tak to je možná Americký sen. Najít údajnou mrtvolu a při tom nepřijít o život. Možná lepší než Nadaný žák, ale možná taky ne. Záleží, co se vám ukrývá v srdci.
Kluci se jednou v horkém létě vydají na Cestu, která se stane, jak jinak, takovou iniciační poutí. Zažijí hlad a strach a bolavé nohy a noc a přes hubu taky dostanou. A je jasné, kdo má v životě šanci a kdo jí nemá a proč to tak být musí a proč to tak taky bude.
Steve má velký dar na to, že dokonale umí vykreslit charaktery ( a ty dětské obzvlášť ) a pro Tělo to rozhodně platí ( a vůbec nejlíp v TO ). Cesta při které čtveřice kluků pozná a naučí se o sobě víc, než by čekali. My dnešní čtyřicátníci, máme k těmto dobrodružným příběhům jiný vztah než dnešní mladá generace a věřím, že mnozí z nás se na té báječné výpravě úplně vidí - 85 %
Takoví by asi byli hoši od Bobří řeky, kdyby kradli rodičům cigarety a zbraně... výchovný aspekt sice chybí, ale o to silnější a opravdovější je jejich přátelství.
S Tělem se to má asi takhle. Buď vás zasáhne obrovskou silou nebo ho jen tak minete. Já se řadím mezi první skupinu a osobně považuji Tělo za nejlepší Kingovu povídku, co jsem četla. Její kouzlo spočívá právě v tom, že se v ní nestane nic mimořádného. Žádná monstra ani potoky krve, prostě jen čtyři kluci, kteří někam jdou. Asi proto mi byl jejich příběh tak blízký a rozezvučel dávno zapomenuté vzpomínky. Panu Kingovi se navíc podařilo naprosto dokonale vykreslit charaktery všech hlavních hrdinů. (Hlavně tedy Chrise Chamberse, jedinou třináctiletou fiktivní knižní postavu, kterou nadevše miluji :D. )
Vôbec nerozumiem komentárom, v ktorých sa píše, že sa tu nič nedeje, iba sa partia chlapcov prejde po koľajniciach a to je všetko. Že Kingovi dochádzajú nápady. Nie, niekedy jednoducho treba čítať s porozumením. Akonáhle sa zastavíte a začnete čítať pozorne, zistíte, že v tejto novele je viac než len chlapčenské dobrodružstvo. V tejto novele je život.
...vždycky, když to znova čtu, si vzpomenu na dětství, kdy jsem si podobné příhody představoval a přál prožít. Jistě, není to zrovna TO, ale mně to i tak vyhovuje, baví mě to a zanechává jakýsi příjemně nostalgický pocit.
Pro ty, kterým se zdá, že to s Kingovými klasikami nemá nic společného - minimálně to zaujetí partou a přátelstvím, které i outsiderům umožní být silnější, to tady je. I když se nebojuje s klauny, stejně to má sílu.
Krásně jednoduchá povídka až to skoro vypadá jako by to nebylo od Kinga. Ale má v sobě onu jednoduchou krásu. Partu kamarádů spojuje mladé přátelství a jdou za dobrodružstvím - prosté a velice příjemné čtení.
Čakal som od Kinga niečo viac, najmä ak ide o poviedku, pretože s úbytkom kvantity čakám zvýšenú kvalitu. Avšak táto poviedka z knihy Čtyři roční doby ma zaujala najmenej, prišlo mi to príliš obyčajné a nudné, bez zápletky či zvratov.
Povídka Tělo je trochu z jiného soudku. Nicméně i přes zdánlivou nevinnost osudu malých chlapců, kteří se vydají vstříc dobrodružství, má povídka znovu charakter psychologického dramatu. Vžyť zde King rozvíjí jejich charaktery, sociální poměry, zdravotní handicapy a na věk hlavních hrdinů až nezvykle uvědomělé myšlenkové pochody. Dokázal zde naprosto věrohodně popsat strach, úzkost, šok, nervové zrhoucení a jiné životní situace, které hlavní hrdiny na své dobrodružcné cestě potkávají.
King zde opět rozvinul neuvěřitelnou hru slovíček a slovních obratů, které dovedl téměř k dokonalosti. Nemohl jsem si nevšimnout, že v této povídce jsou zakomponovány také autobiografické prvky. Alespoň osud hlavního hrdiny Godriho, měl v sobě hodně velkou paraleru se samotným atuorem této povídky.
Trošku mě tam odváděla od pozornosti vsuvka v podoboě dalších minipovídek, které jako že napsal Gordie, který se nakonec v dospělosti stal spisovatelem. Už jsem to někde četl a s tímto názorem souáhlasím, že King někde vyhrabal v šuplíku dávno zapomenuté povídky ze svého mládí a tak je vsunul do tohoto příběhu. Viděl jsem i film a docela se mi líbil. Příběh mi pak dává jasnější obrysy. I když jsem toho od Kinga moc nečetl, i tohle se mi líbilo.
Nevím proč, ale tato povídka se mi líbila nejméňě z knihy Čtyři roční doby. Vůbec jsem se zezačátku nemohla začíst, povídka mě začla bavit, až když se kluci rozhodli přespat v lese a druhý den pokračovali v hledání. Na film se asi podívám, na ČSFD má hodnocení 82%.
S ohledem na obvyklý Kingův standard to prostě není ono. Dokonce mám pocit, že Isew nebude se svým komentářem tak daleko od pravdy. Mne ovšem nejvíce iritovala ta filozofická moudra sypající se z úst dvanáctiletých puberťáků a přitom neuvěřitelně šustící dospěláckým papírem. Možná že se King v tomto díle vrátil k některým svým zážitkům z dětství (a popravdě řečeno by to nemuselo být špatné čtení), ale je z toho prostě moc cítit, že to napsal či upravoval retrospektivně. Kdyby alespoň hlavním hrdinům přidal tři nebo čtyři roky, tak by to nebylo tak do očí bijící. Takhle jsou ovšem jejich úvahy o životě, sexuálních praktikách a dalších věcech naprosto nedůvěryhodné. A s tím jsem se prostě nedokázal srovnat.
Fajn povídka která vypráví příběh čtyř puberťáků, příběh o hledání mrtvého kluka, příběh o přátelství, příběh o bolesti, příběh o nevinnosti. Jediné co mi na povídce vadilo, bylo až přílišné popisování krajiny, na to prostě a bohužel nemám dostatečnou představivost. 75%
Trpím tím syndromem, že jsem si přečetla povídku až po shlédnutí filmu, a musím říct, že řešení scenáristů mi v mnoha případech připadalo lepší. Ale to nic nemění na tom, že Stephen to prvně musel vymyslet.