Těžká planeta
Povídka od:
Milton A. Rothman
Z knihy:
Těžká planeta, Těžká planeta
ZVYKLI JSME SI POVAŽOVAT ZEMSKOU PŘITAŽlivost a tlak vzduchu za něco tak samozřejmého, ze je sotva vnímáme. V literatuře se o nich obyčejně vůbec nepíše, snad jen v souvislosti s poklesem tlaku při bouřkách.
Ve vědeckofantastické literatuře jsou však otázky přitažlivosti i tlaku vzduchu důležité — na různých planetách jsou různé. Nebojte se, není pravděpodobné, že bychom mohli být vystaveni silnějším gravitačním polím nebo vyššímu tlaku, než na jaké jsme zvyklí. S výjimkou Slunce existují v naší planetární soustavě jen čtyři tělesa se silnějším gravitačním polem než má Země. Jsou to obří planety Jupiter, Saturn, Uran a Neptun, na nichž se v dohledné budoucnosti sotva pokusíme přistát. (Tyto obří planety mají i obří atmosféru, daleko hustší a s mnohem vyšším tlakem na povrchu planety než je tomu na Zemi.)
Světy, které nejspíše navštívíme, naopak budou mít nižší gravitační pole a nižší tlak. Například na Měsíci existuje na povrchu gravitační pole rovnající se jedné šestině zemského a není tu vůbec žádná atmosféra. Přitažlivost na Marsu dosahuje dvou pětin zemského normálu a atmosférický tlak nepřevyšuje setinu tlaku na Zemi. Fantastické světy mimo naši sluneční soustavu se obvykle velice podobají Zemi Vzhledem k tomu, že celá řada povídek se odehrává na Měsíci či na Marsu, jsou čtenáři zvyklí i na planety s nižší přitažlivostí a nižším tlakem vzduchu — o opačné situaci na planetách podobných Jupiteru či naší Těžké planetě nevědí skoro nic. A Rothman se dost snaží, aby nám tyto neobvyklé podmínky přiblížil.
V době, kdy povídka vznikla (poprvé byla otištěna v roce 1939 v časopise Astounding Science Fiction) byl Milton A. Rothman jen nadaným studentem fyziky, dnes je uznávaným odborníkem. Dobu však předběhnout nemohl. I když se tehdy schylovalo k objevu štěpení uranu, autor tento fakt nepředvídá a nebylo by ani solidní požadovat to na něm. Takže „atomové přístroje\" na palubě plavidla z dalekého vesmíru (patrně ze Země) nijak podrobně nepopisuje a dozvíme se jen, že ze zbraně vyzařuje jakýsi paprsek energie, která rozbíjí atomy, s nimž se střetne.
Nebylo by ovšem správné ani autora podceňovat. Vždyť byl jedním z mála lidí, kteří alespoň předpokládali, že jadernou energii lze probudit a přimět k práci — což si i koncem třicátých let trouflo myslet jen několik vědců...
Isaac Asimov, Těžká planeta
Heavy Planet
Rok vydání originálu: 1939
Komentáře (4)
Přidat komentář
Kéž by autor využil potenciál, jaký jeho nápad s Těžkou planetou v té době měl. Bohužel, není tomu tak. Děj je nezajímavý a na povídku takového rozsahu příliš uspěchaný.
Obtěžovala mě jednotvárná stavba textu, monotónní jednoduché věty mne namísto vtáhnutí do děje frustrovaly. Ději by jednoznačně prospělo vypravování v první osobě. Kdyby autor povídku napsal s větším elánem, věřím, že by zaujmul, nicméně této povídce chybí propracovanost.
Povídka vyloženě nezaujme tématem, ale prostředím, kde se odehrává. Těžká planeta evidentně funguje odlišně než ta naše, ale to je asi tak vše, co se dovíme. Je to povídka, ale i ta nemusí nutně být skoupá na informace. Tahle bohužel je. Sleduje hlavní zápletku a možnosti z odlišného světa využívá minimálně. Umím si z toho představit knihu.
Tak to mně se povídka líbila moc. Nic podobného jsem zatím nečetla. Téma těžké planety mě až tak nebralo, i když bylo taky zajímavé, no já si užila hlavně to vyprávění z pohledu "mimozemšťana", kterému do jeho domova ztroskotá lidská raketa. A to bylo povedené hodně.