Trpaslík Vitanel a obr Moula
Povídka od:
Jaroslav Havlíček
Z knihy:
Hodinky pana Balabána
V království Osmahlých si zvolili za krále Vitanela, asi proto, že jako jediný byl bílý. Jen byl trochu malý, což nikomu nevadilo do té doby, než na to upozornil čert. A protože se pak Vitanel začal bát o křeslo, začal dělat zoufalé věci.
(povídka napsaná 1941)
(SPOILER) Vzdoropohádka o tom, že vládce nesmí podvádět. V ničem. A nejlépe, aby se bohatí rozdělili s chudými o svoje bohatství.
Trochu to zavání socialistickým převratem, což nám vzhledem k tomu, čím jsme si od konce války prošli, může být dost proti srsti. Nicméně pan Havlíček tuto povídku napsal v roce 1941 a v té době netušil, kam to povede. Poukázal mj. třeba na to, že král Osmahlých má být normální Osmahlý a nikoli bílý trpaslík (možná tím chtěl tím říct, že Hitler taky nebyl zrovna vzorový árijský modrooký blonďák).
---
„Pokud se mne týká, já nejsem ani trochu přecitlivělý, já přeji z celého srdce každému králi, který se upsal čertu, aby ho čert vzal.“
---
SPOJLER: Bílý trpaslík Vitanel byl spokojeným vládcem v království Osmahlých. Jenže pak se do toho vložil čert a začal lidem našeptávat, že nemůžou mít tak malého krále. Když se pod Vitanelem třásl trůn, spolčil se s hloupým obrem Moulou a čert je spojil do jednoho (za duši obou). Jenže Moula už nechtěl poslouchat trpaslíka a vládl svojí hlavou - pořádal veřejné hry a soutěže, v kterých s přehledem vítězil. Lid se bavil, jenže čert pak zařídil, že se neurodilo na polích a nebyla zvěř v lesích, a poddaní neměli co jíst. To v sousedním království měli dost obilí, v druhém dost zvěře, ve třetím dost vína a Moula postupně vyzýval krále na souboj a po svém vítězství si vždy přivlastnil jejich potraviny. Až čtvrtý král byl mazaný a zvítězil. A na to čert čekal, po „politickém“ pádu krále i Mouly si je odnesl. V království pak měli osmahlého krále a vládli si sami.