Už nikdy
Povídka od:
neznámý - neuveden
Z knihy:
Téměř do konce
Dospělým od dětství a dítětem v duši procházel po cestách klikatících se uprostřed nížin, kopců i hor. Vstupoval do vesnic i osamocených obydlí. Potkával lidi dobré i zlé. Potkal, pobyl, odešel … Rozdával ze svého vlastního nic, ale darovat měl vždy co. Za úsměv lidí rozdal vlastní srdce.
Po dlouhých letech cesty vešel v jedné z vesnic do budovy školy. Lákala ho nepoznanost dětství a bezpečnost poznání. Jako dítě vystrašeně vešel, jako prvňáček se bál svých prvních slov, jako odvážný potomek věřil dospělým.
Mlčel … byl žádán o slova …
… už nikdy … mluví rozumem …
Mluvil … byl žádán o ticho …
… už nikdy … mlčí srdcem …
Věřil … slyšel pohádky …
… už nikdy … ateista lidské důvěry …
Miloval … odešli …
… už nikdy … miluje, ale mlčí a v tichosti odchází …
Tvrdá škola života …
Svá poslední slova srdce napsal mlčky na zeď školy mezi ostré hřeby:
„Nikdy nejsi příliš starý, abys nemohl mít sny plné nových cílů. Nikdy nejsi příliš slabý, abys nemohl mít naději, že se tvé sny splní.“
Už nikdy neřekne více.
Umřel příliš starý v mladém věku …
… s velkými cíli a ztracenou nadějí ve vlastních snech …
… už nikdy …
