Úžina
Povídka od:
Stephen King
Z knihy:
Mlha, Hodina děsu
Úžina odděluje pevninu od ostrova Goat Island, kde žila celý život Stella Flandersová. Pamatuje už mnohé, ale nyní začíná být čím dál víc polekanější. Stále častěji totiž vídá svého mrtvého manžela. Přemlouvá ji, aby přešla přes zamrzlou úžinu...
The Reach
Rok vydání originálu: 1981
Povídka vyšla v knize:
Komentáře (11)
Přidat komentář
Zase sa budem opakovať ale ušla tomu pointa a chcelo to zase širšie súvislosti..viem viem,že týmto kecaním by som každú poviedku zničil a spravil z nej román...no tak ma zabite :)
Myslím, že označení George R. R. Martina jako "Poslední žijící romantik", je chybné. Mělo by to být "Jeden ze dvou posledních žijících romantiků".
(Čteno ve sbírce Hodina děsu.)
Zmatenina plná vcelku bezvýznamných jmen postrádající hutnou atmosféru, aspoň proti ostatním povídkám v knize určitě..
Nejslabší povídka z celé sbírky, nutné uznat, že King s tímto námětem dokázal vykouzlit daleko lepší kousky - 60 %
Klasický duchařský horor a možná jedna z povídek, která by si zasloužila lepší pointu.
Pre mňa mala táto poviedka najslabšiu atmosféru z knihy, ale úroveň mala stále vysokú.
Hodně dobrá, ba výborná povídka staršího data, v níž King už před těmi více než třiceti lety nechal promlouvat své zralé, klidnější a moudřejší já a kde ukazuje silnou empatii vůči stáří. Kolik mu tehdy bylo, 34 let? A napíše něco takhle procítěného? Je vidět, že klidnější věci nepíše až teď na stará kolena, ale linou se jeho dílem paralelně s hororovým hardcorem. Sám u něj teď tomuhle proudu začínám přicházet na chuť. U Úžiny bych ještě vyzdvihl skvělé podání, hlas, gotičnost, smysl pro vystižení prostředí, místního koloritu, je to i óda na Maine (možná jen těch postav nemuselo být tolik, kdo se v nich má vyznat…). Rozhodně tady ale velkými písmeny bliká LITERÁRNÍ KVALITA; King sám kdysi prohlásil, že pokud si ho lidé mají díky něčemu pamatovat, tak právě na základě Úžiny. Takže za mě 100%.
Úžina mně ničím nenadchla, postrádám u ní zápletku. Mam ráda knihy, kde se něco děje, kde se čtenář nemůže od knihy odtrhnout, bohužel u této povídky jsem se těšila na konec. Pro mně nuda a dílo o ničem.
Nejsem si jistá, co o Úžině napsat, ale něčím mne ta povídka vzala. Snad pomalu plynoucím nostalgickým dějem, plným vzpomínek, určitou odevzdaností vůči osudu, protože takový už život přece bývá? Asi ano....
Byla to zvláštní, lehce vzpomínková, svým způsobem možná nostalgická povídka vyprávěná stařenou o jistém přechodu přes zamrzlou úžinu. Žel ale emoce i všechna to "kouzlo", co měla povídka asi mít, mě úplně minulo.