Valard: Příhoda s havranářem
Povídka od:
Jan Marvel Horn (pseudonym)
Z knihy:
Valard & vejce na draka
Tato povídka je doplňkem k hlavnímu příběhu. Čtenář je zde seznámen s tím, kterak Valard a jeho drak Damián potkali Havranáře a jeho černého ptáka Hotagorna.
Povídka vyšla v knize:
Komentáře (2)
Přidat komentář
„Sluníčko si vesele pohrávalo
s lomem světla
na rezavých mřížích
a hlavní branou do města
konečně vešel drak“.
Je smutné, když děti mluví pravdu a jejich „strašlivá kráva“ jim za to dá pohlavek. Ale ono přehlédnout patnáct metrů draka před zápražím, to snad dokáže jen slepej. Ale každý dobrý skutek bude odměněn a tak se čtenáři této povídky mohou těšit, jaká bude sladká odplata. A možná ani nebude, inu, sluníčko svítí, tráva šumí a Valard s drakem jdou dál.... Přesně takto, skoro, nebo možná, začíná tento příběh. Je tu spousta lásky, sexu, jídla, pití a příběhů. Havranář se nám totiž v šenku u piva, trochu rozkecal a asi u třicátého druhého příběhu jeho nesnází (pak se to semlelo) jsem si říkal, zda také nechce náhodou svůj vlastní velký příběh. Ale snad není tak drzí, aby s tím pana spisovatele votravoval. Mohl by dopadnout jako ten elf.
Citát: Někdy by mne opravdu zajímalo, proč v každé laciné fantasy povídce musí, musí, prostě MUSÍ být rvačka v hospodě. Co si ti autoři kompenzují?
Povídka je jako doplněk ke knize Valard & vejce na draka. Prodávala se pro přátele a příbuzné pana Horna jako součást hlavního příběhu. (Právě mi došlo, že jsem mu za ní nezaplatil!) Odehrává se před hlavními událostmi a jedná se o seznámení čtenářů s postavou Havranáře a jeho havrana Hotagorna. Kdo četl knihu bude spokojen, že se dozví, jak se Valard a jeho drak Damián seznámili s touto svéráznou postavou i s jejím drzým, sprostým, černým ptákem. A pro ty, co ještě příběh Valarda nečetli je to jakýsi úvod nebo seznamka s tím, co mohou očekávat v hlavním příběhu.
Citát: Nassrrrrrat!
Co jsem čekal, to jsem dostal. Problém nastal, když se na scéně objevuje postava Ztracenvčase. Je tam o ní (něm) malá zmínka, ale já už si ho představuju v nějakém knižním příběhu. Když pomyslím na spisovatelův humor, chtíč, přírodní záležitosti a další neomalenosti, říkám si, že napsat příběh o cestování v čase – byla by to šílená sranda. Je třeba pana spisovatele trochu popíchnout, proslunit a donutit trávu, aby mu zašeptala – kurva, Havranář je dobrej, ale blonďatý klučík ze severu „Ztracenvčase“ má nějak málo prostoru!
Citát: Zařval jsem tak, že jsem se skoro sám podělal strachy.
Ne, že by se na tom malém prostoru stalo zase tolik, ale jako popis "jak jsem poznali havranáře", to funguje skvěle. Alespoň dopředu vím, o co každému jde. Někomu o holky a někomu o vdolky. Bylo tam všechno. Humor, který mi sedl. Silní a sympatičtí hoši a drak, který je...silně svůj. Vážně to bylo hodně v pohodě :)