Valentina

13.11.2020

Tak to musím opravit.
Neožil počítač, ale program. První hrdina, hrdinka, mluvila o sobě v ženském rodu. Ano, hackerská atmosféra.
Došlo k tomu nezamýšleně. IT děvče, co bylo autorkou této povedené experimentální aplikace, to neplánovalo. Druhá hrdinka povídky. Tak ošklivé děvče, že když chtěla někoho hodně potrestat, políbila ho.
Třetím hrdinou je slizký právník z firmy, který řešil, proč jim přišla mastná faktura za dotazy do právní databáze. To se tam ta aplikace snažila získat odpověď na otázku, jak si zajistit práva a legální existenci. Čtvrtým hrdinou IT expert s umaštěnými vlasy, který tu právníkovi pomáhal, tu se navzájem snažili vydírat. Výsledný střet měl zničující sílu. Každý měl svůj pohled na virtuální existenci (i právní svět je virtuální). Toto neni spoiler, jen expozice, kvalita příběhu je jinde.

Představa autorů z roku 1984, jak budou vypadat počítače a světová síť budoucnosti roku 1993 byla poněkud naivní, stejně jako v mnoha jiných dílech. Snažili se, ale explozi mikro a ještě víc mikro odhadl málokdo. Nechci to kritizovat. Málokdo, kdo se naznačení technologie zcela nevyhl, se s tím na půdě sci-fi v době sálových počítačů vypořádal. Této povídce nedostatek naprosto odpouštím. Příběh mi totiž utkvěl v paměti. Dlouho jsem hledal, protože jsem si nevybavoval ani přesně název, vůbec autory. Až jsem včera sáhl po této sbírce, možná trochu podceňované, ale s pár opravdu pěknými kousky. A ona tu ta povídka byla a já jí zhltl s velkým nadšením, jako jednohubku. A pamatoval jsem si správně, že je dobrá. Příběh zůstává, i když teď už je načrtnutá sci-fi budoucnost netrefenou minulostí.

Samozřejmě, čtenáři, kterým nekoluje v žilách nadšení pro sci-fi zlatého věku, kteří budou nesví v technologických a IT kulisách, to možná tak neocení. Já ano.