Vévodkyně na modlitbách

21.10.2023

Pravda, že jsem si chvíli musel zvykat na Edithin poněkud popisný styl vyprávění. Po úvodním vnitřním zápase jsem její styl o to více ocenil a nechal se vtáhnout do Itálie a krutého tajemství jednoho z panských domů. Kromě vytříbeného jazyka využila Edith Wharton i bohatou fantazii a schopnost podávat příběh v náznacích a děj ve věcech neřečených. Mohu-li tak otevřeně tvrdit, kdyby tiché modlitby o samotě byly tak příjemné, jako pro samotnou vévodkyni, je nepochybné, že by mnoho lidí oplývalo krásou a potěšením vepsaným ve tváři. Závěr povídky v podobě hovoru vévody s vévodkyní je docela vrcholným divadelním představením a dialogovým soubojem.

Úplně si nejsem jistý, do jakého rámce by se dal zařadit horor, který má být obsahem povídky. Tak nebo jinak, jedná se o skutečně povedené drama. Zasazením do Itálie pak dostává příběh velkolepé jevištní kulisy. Velmi zdob(e)ná povídka v mnoha směrech a potěšující četba.