Vlastní mozek pro vlastní cestu
Povídka od:
Joan Borysenko
Z knihy:
Cesta ženy k Bohu
Přestože psycholožka Zella Luria z Tufts University zdůrazňuje, že jsme příslušníky pouze dvou různých pohlaví, a ne živočišných druhů, biologické rozdílnosti mezi muži a ženami jsou nicméně průkazné. Prazákladní skutečností mého života je, že jsem ženou, a ne mužem, a že mé ženství se vyznačuje svými vlastními nadáními a přednostmi, jak jsem o tom již dlouze pojednala ve své knize A Womans Book of Life (Kniha o životě ženy).
Ženy jsou neurologicky nastaveny jako přijímače, pozorné k nuancím hlasů, výrazů, pohledů a zvuků kolem sebe. To vše se v našich tělech zaznamenává jako pocity a vjemy, jako zdraví a nemoc. Dokonce i bez pomoci svých pěti smyslů jsme naladěny na intuici, šestý smysl, který k nám pravidelně promlouvá ve snech, tušeních, v záblescích poznání či pocitů. To neznamená, že by si muži neuměli vypěstovat takovou citlivost, zdaleka jí však nejsou obdařeni tak, jako ženy, pro něž představuje přirozený dar.
Intuice není ovšem jakousi zázračnou schopností, kterou by do vínku dostalo jen pár vyvolených. Příliš často se připisuje pouze jasnovidcům, vykladačům budoucnosti a lidem s turbanem. Intuice ale přece neznamená, že vidím do budoucna. Znamená, že mnohem lépe a jasněji vnímám přítomnost. Je tu neustále a vždy, je pro nás natolik přirozená, že často uniká vědomému poznání.
Byl jasný a slunečný den, teplé coloradské sluníčko zalévalo zemi jako tekuté zlato. Když jsem se chystala jet svým spolehlivým terénním vozem na výlet dolů z hory do Boulderu, bylo mi horko. Jak jsem procházela domem, cestou do garáže jsem si vzpomněla na zimní bundu pověšenou ve skříni v hale, a než si mé dolní končetiny uvědomily, co dělají, už se vracely po schodech nahoru. Hodila jsem bundu na zadní sedadlo a ve chvíli, kdy jsem se blížila k Boulderu, začínalo sněžit. Nebo jiný příklad: Jane pracovala na nějakém obchodním projektu a vypnula si na telefonu zvonění Aniž by si věděla, co její prsty dělají, zapnula ho právě v okamžiku, kdy jí volalo jedno z jejích dětí. A dále: Bethany vzala do rukou fotografii své kamarádky, která jí ležela na stole už měsíce, a přeběhl jí mráz po zádech. Udělalo se jí těžko od žaludku. Vytočila její číslo právě v okamžiku, kdy se ona přítelkyně vrátila domů z nemocnice. Její muž byl zraněn při automobilové nehodě. Ještě jiný příklad: Sue dostala najednou hroznou chuť na sojový sendvič, ač normálně jí chutná jako marinovaná podrážka. Pak si, aniž by věděla proč, koupila lahvičku s vitamínem E. Dva dny poté ji přestaly sužovat návaly horka. Tělo ví své.
Mona Lisa Schulz, doktorka medicíny a filozofie, psychiatrička a badatelka, zabývající se nervovým systémem a mozkem, a specialistka na lékařskou intuici píše o tom, jak jsou ženy najímány vlády i soukromé firmy právě proto, že umí věci vytušit. Ve své revoluční knize nazvané Awakening Intuition (Probuzení intuice) píše:
Levá polovina neboli levá hemisféra mozku je sídlem logiky. Je sekvenční, racionální, lineární, pracuje s fakty a soustředí se na vnější svět. Jejím úkolem je neustále vyhodnocovat informace, jež do ní přicházejí. Jejími silnými stránkami jsou jazyk a mluvené slovo a bývá obvykle považována za mužskou polovinu mozku. Pravá hemisféra je naproti tomu iracionální, receptivní, vizuální a zaměřená na gestalt. Zajímá ji krása a estetika. Soustředí se na emoce a stav těla a obvykle je označována za ženskou polovinu Někteří lidé mají dominantní levou, jiní pravou hemisféru. Ženy mají obecně větší přístup k pravé mozkové hemisféře a lepší schopnost přecházet z jedné hemisféry do druhé. Muži umí zase lépe a intenzivněji využívat jednu nebo druhou hemisféru, ale nikoli obě současně: více používají ovšem levou.
Pravá hemisféra je také poddajnější a submisivnější než levá, a mnohem vnímavější ke svému okolí. Mona Lisa vypráví zajímavý příběh amerického vědce, který si povšiml čehosi zvláštního, když se svou ženou projížděl Anglií. Jak známo, anglické automobily mají volant na pravé straně. Jeho paní seděla na místě spolujezdce, a když na něho mluvila, veškerá její sdělení mu plynula do levého ucha. Jelikož sluch je nastaven kontralaterálně, jinými slovy to, co přijímá levé ucho, je registrováno pravou částí mozku, a naopak, byl najednou nezvykle nakloněn jejím postojům a cítil se poddajný. Když se vrátili do Spojených států a on se dostal na své obvyklé řidičské místo, byl jejím návrhům otevřen již méně. Mluvila mu zase do pravého ucha, a tudíž k levé mozkové hemisféře. Možná proto si intuitivně vybírám levou stranu postele, tak aby mé návrhy byly pro manžela přijatelnější. Aby je dostával emocionálně vyladěné, skrze receptivnější a vstřícnější pravý mozek.
Pravá mozková hemisféra je také zdrojem tzv. paranormálních jevů, jako například zkušeností vystoupení z vlastního těla, zkušeností lidí ve stavech blízkých smrti, mystických zkušeností a setkání se Světlem. Dostanou-li se lidé do podobných změněných stavů vědomí, často přesně popisují události odehrávající se na místech velice vzdálených a získávají přístup k moudrosti a poznatkům běžně nedostupným. Tyto jevy jsou předmětem rozsáhlého a podrobného vědeckého výzkumu. Ke změněným stavům vědomí dochází například při chirurgickém podráždění vnitřní strany pravého spánkového laloku, k němuž může dojít při některých neurochirurgických zákrocích. Skutečnost, že víme o událostech odehrávajících se ve vzdálených místech, se odborně nazývá translokace. Lékař a spisovatel Larry Dossey charakterizuje mysl jako translokální vědomí, které je možno naladit na širší skutečnost. Představa, že máme v mozku nainstalovaný jakýsi hardware vševědoucnosti, je opravdu úžasná. Jsme jako televizní přístroje, jež jsou schopny přijímat neviditelné signály z mnoha zdrojů.
Tato vnitřní, respektive čelní část pravého spánkového laloku je jakousi mystickou branou. Je těsně napojena na emocionální mozkové laloky a limbický systém. Téměř všechny mé mystické zkušenosti, od snů o božském světle až po výstup ke světlu, jež jsem zažila, když mi umírala maminka, byly doprovázeny intenzivními emocemi. Vstupenkou do nebe se pro mě stala má zlost, frustrace, žal nespokojenost. Ač je mi toto poznání nepříjemné, vím, že mé mystické zážitky zřídkakdy pocházejí z meditace, při níž jsem klidná a usebraná. Je dokázáno, že meditace podporuje aktivitu pravé mozkové hemisféry, a měla by tedy opravdu být onou branou do vyšších stavů vědomí. Boží milost je však nevyzpytatelná a v mém případě se obvykle projeví tehdy, když jsem zmítána osudem, když jsem sklíčena a v nesnázích nebo se zápalem se snažím nastolit pořádek. Také mé duchovní obnově v Indii předcházela doba obtíží a vyprahlosti. Nebylo to ani usebrání ani Duch, co mě k onomu zlomu dovedlo. Byla to vnitřní muka.
Moje intuice a receptivita se podobně jako u všech žen zvyšuje v druhé polovině menstruačního cyklu, po ovulaci, kdy jsme, jak prokázaly některé studie, více ovládány pravou hemisférou. Je zajímavé, že levá hemisféra je veselejší než pravá. Má ráda humor a šťastný svět. Pravá hemisféra je méně optimistická a emocionálnější. Vnímá informace, které jsou nám nepříjemné a které levá hemisféra během první části menstruačního cyklu filtruje. Psycholožka Margaret Altemus použila se svými kolegyněmi v rámci jednoho výzkumu takzvaný dichotomický sluchový test, při němž se táž slova odříkávají každému uchu zvlášť. Dospěly k poznání, že před menstruací jsme mnohem vnímavější k negativním slovům než v první fázi cyklu. Většina žen běžně zakouší tento měsíčně se opakující příliv špatné nálady, ale až teď víme proč. Před menstruací se dostává ke slovu pravá hemisféra. Ale nereptejme a považujme tuto skutečnost spíše za dar. Přitahuje totiž naši pozornost k věcem, o kterých sice víme, ale protože jsou nám nepříjemné, zatlačujeme je obvykle do podvědomí. Zvláště mohou-li nás dovést k nějaké podstatné životní změně.
