Volné pole

25.08.2022

Víte, co je velký problém této povídky? Už jsem to jednou četl, jen od lepšího dramatika. Toto drama nemá doslova nic, co by v sobě nemělo například drama Ztížená možnost soustředění, či Pokoušení, nebo i ta blbá Vernisáž. Problém je, že… no schválně, kdo zmíněné hry napsal?... Havel byl mnohem, ale mnohem lepší dramatik.

Nezdá se mi, že by tato „hypermoderní dekonstrukce“ byla něčím víc než:

A) velice, ale velice špatné absurdní drama, které je jednak až moc konzistentní na absurdní drama (jednota děje se dodržuje roztříštěně, jednota místa více méně vůbec, zato jednota času je dost bezproblémová, takže na takovou Ztíženou možnost soustředění to fakt nemá) a na rozdíl od Havlových her ani neobsahuje vzkazy, které je třeba vyhledávat, nebo

B) hru, která stojí na milném, hloupém a kusém vnímání toho, co je vlastně postmoderna – tedy postmoderní drama, které postmodernu nechápe – roztříštěnost, kusost, rychlost a tak dále, to je zde více méně podobné estetice postmoderny, chybí tu však naprosto vrstevnatost a hravost pro které je například Kunderův Jakub a jeho pán tak výborným dramatem.

Stále jsem nepronikl do tajů hypermoderny (snad krom kusých informací z internetu a první stránky jedné odborné práce), ale čím dál tím více jsem přesvědčen, že se jedná o intelektuální chybu – nepojmutí postmoderny jako situace, tedy v její všeobsáhlosti, ale její úzké vnímání, které je logicky děravé. Uvidíme dále…

Nepopírám, že minimálně co do provedení je drama pro mne patrně něčím novým, ale na straně druhé jsem jej jenom četl, neviděl, čili je mi to celkem k… prdu.