Výdech / Výdych

Povídka od: Ted Chiang
Z knihy: Výdech


Otevírají se před námi měděné stránky zápisníku, které si psal dávný vědec – výzkumník. Celá civilizace je závislá na zásobnících vzduchu, které jsou pravidelně doplňovány z podzemních rezervoárů. Autor tohoto spisu našel dostatek odvahy, aby prozkoumal všechny mechanismy…

Originální název:

Exhalation


Rok vydání originálu: 2008

Povídka vyšla v knize:

Komentáře (4)

Přidat komentář

alef
22.07.2021 5 z 5

“Veškeré mé touhy a myšlenky jsou jen vírem proudů způsobeným postupným vydechováním našeho vesmíru. A dokud tento výdech neustane, bude má mysl žít.”

Alternativní vesmír Teda Chianga (odrážející svým alternativním způsobem všechny ty otázky o původu a vzniku toho našeho) mě opravdově dostal, a sám autor mě zaujal natolik, že si ho po první přečtené povídkové sbírce řadím mezi oblíbené.

I tento svět, jehož vesmír vznikl jako jedno obrovské zadržení dechu, se potýká s podobnými, ne-li přímo identickými problémy, jako ten náš … nikdo neví a asi ani nezjistí, jak a proč k tomu došlo, ale ať už byl ten důvod, prvotní příčina, či prvotní hybatel, jakýkoliv, samozřejmě, že jsou všichni jeho obyvatelé rádi, že tomu tak je, … “protože tomuto nádechu vděčím za svou existenci”.

Jenže, zákony termodynamiky jsou neúprosné … v tomto světě, i v tom našem:
“Nikdy nedostaneš nic zadarmo.”
“Nikdy nedostaneš víc, než za kolik jsi zaplatil, a obvykle dostaneš spíš méně.”
“Dokonalost je nedosažitelná.”

A s celkovou energetickou bilancí planety (ať už je to ta naše, nebo jiná, alternativní), i celého vesmíru, nic nenaděláte … vstupní energie přicházející do systému se prostě = výstupní energii odcházející ze systému pryč.

A nakonec, každý svět dospěje ke svému konci (i tady to platí), protože (nejspíš) … entropie každého světa prostě směřuje k maximu.

“Leckdo považuje za ironii osudu, že jsme studiem mozku neodhalili tajemství naší minulosti, nýbrž zjistili, co nás čeká v budoucnu.”

A ještě něco … naděje, ta vždy umírá poslední … „přestože je náš vesmír hermeticky uzavřen, možná není jedinou dutinou v nekonečné chromové zdi … a tento hypotetický vesmír by mohl mít …“ … prostě stejné, nebo použitelné parametry :-).

Výborně promyšlená povídka s tolika myšlenkami, že by si možná zasloužily i rozsáhlejší formát – případně by mohla posloužit, jestli už se tak nestalo, jako námět na sci-fi film :-).

meluzena
04.06.2021 5 z 5

Lidé v této povídce nejsou z masa a kostí, ale z kovu. Žijí ze vzduchu a každý den spotřebují jedny plíce - hladké hliníkové válce, které si na čerpací stanici vyměňují za plné, naplněné z podzemního rezervoáru.
Když během tradičního novoročního přesně hodinového úryvku z veršované ódy hodiny odbily dřív, než vyvolávač skončil, a protože se to to samé stalo na mnoha místech, začal se hlavní hrdina zamýšlet nad tím, čím to mohlo být. A během svého vědeckého bádání došel k překvapivému objevu, šokujícímu závěru, zázraku existence... záleží na úhlu pohledu.
Velice krásná, technicko-duchovní povídka, jakkoli to může znít jako protimluv.


Ikkju
26.04.2021 5 z 5

Příběh mě unesl, tak jiné, a přitom v lecčem tak podobné - u aktivistů, kteří chtěli stlačeným vzduchem čerpat stlačený vzduch zpět do rezervoáru jsem se musel zasmát, jak aktuální..

jaroiva
29.08.2020 5 z 5

Titulní povídka sbírky je velmi zajímavá. Řekla bych až vícedimenzionální. Jak nahoře, tak dole... vyvolala ve mně přemýšlení o měřítku. Kam zapadáme.