Výdech / Výdych
Povídka od:
Ted Chiang
Z knihy:
Výdech
Otevírají se před námi měděné stránky zápisníku, které si psal dávný vědec – výzkumník. Celá civilizace je závislá na zásobnících vzduchu, které jsou pravidelně doplňovány z podzemních rezervoárů. Autor tohoto spisu našel dostatek odvahy, aby prozkoumal všechny mechanismy…
Exhalation
Rok vydání originálu: 2008
Komentáře (4)
Přidat komentář
Lidé v této povídce nejsou z masa a kostí, ale z kovu. Žijí ze vzduchu a každý den spotřebují jedny plíce - hladké hliníkové válce, které si na čerpací stanici vyměňují za plné, naplněné z podzemního rezervoáru.
Když během tradičního novoročního přesně hodinového úryvku z veršované ódy hodiny odbily dřív, než vyvolávač skončil, a protože se to to samé stalo na mnoha místech, začal se hlavní hrdina zamýšlet nad tím, čím to mohlo být. A během svého vědeckého bádání došel k překvapivému objevu, šokujícímu závěru, zázraku existence... záleží na úhlu pohledu.
Velice krásná, technicko-duchovní povídka, jakkoli to může znít jako protimluv.
Příběh mě unesl, tak jiné, a přitom v lecčem tak podobné - u aktivistů, kteří chtěli stlačeným vzduchem čerpat stlačený vzduch zpět do rezervoáru jsem se musel zasmát, jak aktuální..
Titulní povídka sbírky je velmi zajímavá. Řekla bych až vícedimenzionální. Jak nahoře, tak dole... vyvolala ve mně přemýšlení o měřítku. Kam zapadáme.
“Veškeré mé touhy a myšlenky jsou jen vírem proudů způsobeným postupným vydechováním našeho vesmíru. A dokud tento výdech neustane, bude má mysl žít.”
Alternativní vesmír Teda Chianga (odrážející svým alternativním způsobem všechny ty otázky o původu a vzniku toho našeho) mě opravdově dostal, a sám autor mě zaujal natolik, že si ho po první přečtené povídkové sbírce řadím mezi oblíbené.
I tento svět, jehož vesmír vznikl jako jedno obrovské zadržení dechu, se potýká s podobnými, ne-li přímo identickými problémy, jako ten náš … nikdo neví a asi ani nezjistí, jak a proč k tomu došlo, ale ať už byl ten důvod, prvotní příčina, či prvotní hybatel, jakýkoliv, samozřejmě, že jsou všichni jeho obyvatelé rádi, že tomu tak je, … “protože tomuto nádechu vděčím za svou existenci”.
Jenže, zákony termodynamiky jsou neúprosné … v tomto světě, i v tom našem:
“Nikdy nedostaneš nic zadarmo.”
“Nikdy nedostaneš víc, než za kolik jsi zaplatil, a obvykle dostaneš spíš méně.”
“Dokonalost je nedosažitelná.”
A s celkovou energetickou bilancí planety (ať už je to ta naše, nebo jiná, alternativní), i celého vesmíru, nic nenaděláte … vstupní energie přicházející do systému se prostě = výstupní energii odcházející ze systému pryč.
A nakonec, každý svět dospěje ke svému konci (i tady to platí), protože (nejspíš) … entropie každého světa prostě směřuje k maximu.
“Leckdo považuje za ironii osudu, že jsme studiem mozku neodhalili tajemství naší minulosti, nýbrž zjistili, co nás čeká v budoucnu.”
A ještě něco … naděje, ta vždy umírá poslední … „přestože je náš vesmír hermeticky uzavřen, možná není jedinou dutinou v nekonečné chromové zdi … a tento hypotetický vesmír by mohl mít …“ … prostě stejné, nebo použitelné parametry :-).
Výborně promyšlená povídka s tolika myšlenkami, že by si možná zasloužily i rozsáhlejší formát – případně by mohla posloužit, jestli už se tak nestalo, jako námět na sci-fi film :-).