Zákon smečky
Povídka od:
Jitka Ládrová
Z knihy:
Mlok 2016
Brol je králem pověřen, aby vycvičil otroky pro obětní rituál. Jejich cíl je prostý: vzepřít se osudu a přežít krvavá jatka. Pokud chtějí uspět, nesmějí bojovat každý sám za sebe, ale jako smečka. To ovšem není tak jednoduchý úkol, jak se může zdát.
Povídka vyšla v knize:
Komentáře (12)
Přidat komentář
Co u povídek hledám - myšlenka, gradování atmosféry a pár charakterů, které vtáhnou. U povídky to většinou jinak nejde. Ze začátku jsem se bála, že se to u Zákonu smečky nepovede, jelikož psaní na mě bylo příliš... nevím, jak to vyjádřit, takové odtažité, opisovačné, čistě funkčně popisovačné. Neprodávalo to samotný příběh, ale události jakoby z dálky. Konec to zachránil. Nechci úplně shodit předchozí část povídky, ale až na konci jsem postřehla opravdové gradování a začala být do příběhu investovaná, začetla se a konečně mě to vtáhlo. Konec to zachránil a všechny tři políčka - myšlenka, atmosféra, postava - pro mě odškrtl, takze jsem nakonec spokojená.
Zákon smečky měl skvělé prvky, jde na něm poznat, že každý detail má své místo, důvod, je to z většiny dobře napsaný příběh. Ale ve výsledku jsem si oblíbila a dokázala se vžít jen do jedné postavy - Nyrela. Originální myšlenky, pečlivě položené základy pro tu hru, která vedla ke konci... je to hodně dobré. Ale zcela to nevyvážilo ten začátek, který pro mě byl příliš... mdlý. Ale ve výsledku je to jedna z lepších povídek, které jsem četla. ^^
Zakon smečky je velice poutavě napsaný. Velmi dobrý a promyšlený příběh. Konec jsem bohužel tušila od samého začátku a tajně doufala, že se pletu.
Nemám co vytknout. Doufám, že bude pokračování :).
Musím uznat, že to bylo vážně výborné počtení. Nejvíce mě asi překvapil styl vyprávění, kdy se každá část příběhu rozvíjela skrze jiného hrdinu. S něčím takovým jsem se dosud nikde nesetkal. Nebo alespoň ne v tak velkém měřítku, v jakém to měla slečna Ládrová. Bylo to hodně nekonvenční, což je samozřejmě velké plus. Dále se mi pak líbilo, jak se se svými hrdiny moc nepárala. V některých momentech mi bylo postav až líto :D Bylo to hodně surové a kruté. Trochu mi to připomnělo Hru o trůny, ale opravdu jen okrajově, jelikož svět Nejmocnějších je docela jiný.
Navíc tahle povídka je napsaná velice čtivě. Proto jsem se taky snadno sžil s hlavními hrdiny. A než jsem se stačil rozkoukat, nachytal jsem se při tom, že některým postavám fandím a jiné zase v duchu proklínám :D :D Takže ano, Zákon smečky mě fakt dostal! A pokud bych měl být upřímný, tak nejvíc jsem si asi zamiloval Nyrela a Onéna. Ti mi přišli nejsympatičtější, ať už pro své slabosti nebo přednosti. A pokud jde o konec samotné povídky,
!!!!SPOILER!!!! tak musím říct, že jsem se nachytal úplně stejně jako Nyrel nebo Brol. Taky jsem si naivně myslel, že se ta věštba vztahuje jenom na otroky, kteří budou zápasit v aréně. Ani kousíčkem své mysli mě nenapadlo, že by se to mohlo týkat všech otroků, bez rozdílu. !!!!KONEC SPOILERU!!!!
O to větší to pak bylo překvapení. Hotový mindfuck! :) Snad jediné, co mi trošku "vadilo", byl styl popisování (nejen) akčních scén, kdy autorka jednotlivé momenty moc nepřiblížila. Jistě, je fajn, když autor nechá čtenářovi volný prostor pro jeho fantazii, aby si ledacos domyslel sám dle vlastní chuti. Ale v tomhle případě jsem místy měl pocit, že ta volnost je čtenářovi ponechána až moc velká. Zvlášť u bojových scén (např. ta finální v aréně).
Ale to nic nemění na tom, že Zákon smečky je bravurně napsané fantasy dílo, které si zaslouží vaši pozornost. Když se do něj pustíte, určitě nebudete svého rozhodnutí litovat ;)
Do čtení sem šel s vidinou sapkowského stylu ale byl jsem příjemně překvapen pro mě neskutečně vyvážným poměrem detailů prostředí, zbrojí a zbraní a vztahů/emocí. Nedalo se odtrhnout na konci jsem byl velmi překvapen ale dobrým směrem. Jediné co mě na celé povídce trochu zlobilo (avšak jen z mé vlastní retardace) bylo jméno "Kotrýnela" souhlásky T a R mi prostě vedle sebe nesedí ale to je jen můj osobní názor a zároveň jediný výtka tohto mistrovského díla! Rozhodně se to musí dostat mezi více lidí! :)
Rozhodně pěkná, povedená povídka. Velmi dobře se čte a zaujme, a rozhodně doporučuji komukoliv kdo zrovna nemá nic ke čtení.
Autorce patří všechen můj respekt, a těším se na další díla. :)
Povídka čtivá, jež čtenáře chytne a nepustí, samozřejmě se zajímavým koncem. Kdybych chtěl hledat negativa, vypadal bych jako člověk který se chce hrabat v malinkých a nepodstatných detailech.
Hrozně mě potěšilo kvalitní zpracování tzv. "klovacícho řádu", tedy mechanismu, kterým se rozdělují pozice v jakékoli skupině, což je vlastně jiný, vědečtější název pro "zákon smečky". Úhly jednotlivých postav připomínají šachové tahy a jsou parádně využité. Potěšil i naturalismus, ve kterém se autorka nevyhýbala ničemu z toho, co může skupinu chlapů prakticky v izolaci potkat právě tehdy, když se "rozklovávají". Osobně mi chybělo jen trochu ráznější finále v lidštější, nikoli političtější rovině a výraznější náběh na ně, protože v poměru s přípravou na ně je hrozně krátké, chyběl zkrátka ten moment čistého zadostiučinění. Linie s jednou totožností mi přišla lehce nadbytečná, text by imo fungoval krásně i bez ní. Možná je ale obětí na oltář tématu a struktury, která se nakonec zcela neuzavírá.
Zákon smečky si mě okamžitě získal. Nejen svým světem, který je podobný v lecčem antickému, ale hlavně autorčiným neuvěřitelně poutavým stylem podání příběhu. Nemohu říci, že je povídka "čtivá". Je mnohem více. Vtáhne do děje a nepustí...
Jediné negativum, které jsem shledal, byla má osobní závist. Nějak takto bych chtěl někdy zaujmout své čtenáře i já, stejně, jako zaujala Jitka Ládrová mě, a hlavně jim dát k přečtení dílo, které za to stojí. :)
Takže slib na obálce knihy nakonec nelhal. Nejlepší fantasy povídku roku v sobě sborník "Mlok 2016" přece jen nese...
Velice pěkný a čtivý příběh, zajímavě podaný z pohledu několika hlavních i vedlejších postav. Překvapivé zvraty v závěru.
Komu se líbí příběhy gladiátorů ze starého Říma, tak tomu se bude líbit i tato povídka ze obdobného prostředí s příměsí trošky fantasy věštecké magie :)
První kapitola slouží dobře jako úvod k celku: během skoro roku sledujeme v uzavřeném prostoru hradu výcvik otroků k osudovém souboji z vícero pohledu. Předně je tu učitel boje (a zároveň hlavní králův rádce), nejlepší bojovník (ale ne vůdce), snaživec (slabý a šikanovaný) a nakonec to vidíme příběh z očí magické léčitelky. Většinu prostoru jsem se zaměřoval na toho, kdo by mohl z cvičených otroků přežít účel jejich koupě (poražení gladiátorů). Ládrovou znám, takže jsem čekal její obvyklý zvrat. Toho jsem se dočkal vlastně 2X. První se jednal ohledně osudu právuprostých (ten mě vlastně nepřekvapil, jen jsem trošičku doufal v jiný konec) a druhý byl opravdicky překvapivý. A ten byl obsažen v podzápletce (ale to, co je podzápletka může být více pohledů). Když nejlepší válečník - otrok si pomysli ke konci "Nemohl jsem věřit tomu, že tohle tady doopravdy skončí" cítil jsem to samé. V pohodě bych takhle četl dalších 480 stránek (ale tím nechci říct, že je to psané jako Pomoc osudu). Jedno malé mínus povídka má, a tím je rozhodný den v aréně, že je na můj vkus krátký, a ocitáme se tam rovnou ze vzdáleného cvičiště.
Velmi zajímavý příběh na poměry pro mne nezajímavého universa, který se i přes velmi sterilní sloh velmi dobře čte.