Záslepky

Povídka od: Barbora Brabcová
Z knihy: Adventní kalendář povídek na dlouhé zimní večery


Filipovi po dvaceti letech zavolá starší bratr Milan, odjíždí do Anglie a potřebuje, aby se Filip postaral o jejich matku. Filipova manželka Lada tchyni sice přijme, ale dává dost okatě najevo svou nelibost vůči ní. Proč Lada svou tchyni nesnáší? Dokáže jí někdy odpustit? Co vedlo k tomu, že Filip a Lada bydlí už dvacet let v karavanu? Proč spolu nemají děti a proč se nestýkají s rodinou? Co se vlastně před těmi dvaceti lety stalo?

Originální název:

Záslepky


Rok vydání originálu: 2020

Komentáře (1)

Přidat komentář

Slepýš24
06.12.2020 5 z 5

(SPOILER) U téhle povídky jedno zběžné přečtení prostě nestačí. Člověk tomu musí věnovat víc pozornosti. Na konci jsou kupříkladu některé detaily docela zajímavé. Třeba na poslední straně ta narážka na těhotnou slečnu nebo nemanželské děti - Lada musela být neskutečně vytočená, když všichni kolem ní byli šťastní a měli to, o co ona sama přišla. A celkově ten vztah k švagrovi - nedivím se, že se s ním nebavila, když na pohřeb přitáhl svoje děti, které do té doby nikdo neviděl, jako by to byl výsměch, že on děti má a ona ne.
Lada na mě působila jako žena, která je uvnitř neskutečně křehká, citlivá, slabá a navenek se snaží vypadat jako soběstačná žena, která nemá problém někoho seřvat a být značně nepříjemná (např. to odfrknutí, když byla s tchyní nebo jak se chovala k manželovi).
Filip byl podle mě takový tichý podpantoflák, který měl ale mnoho vnitřní síly a dokázal se povznést nad nenávist.
Konec byl takový ani ne moc sladký, že by si Lada se všemi padla kolem krku a zapomněla na všechnu svou zlobu, ale ani nebyl moc hořký, že by Lada zanevřela na celý svět a udávila se svou nenávistí, bylo to něco mezi, takové odpuštění na půl cesty nebo spíš jen respektování tchyniny přítomnosti.
Člověk ji musí číst pomalu a pečlivě, aby vše vyznělo tak, jak by asi mělo. Celkově se mi povídka líbila (ačkoliv 3 NS jsou na ni málo a je to znát). :)