Zázrak (kapitola VI.)
Povídka od:
Aleš Okurka
Z knihy:
Kde začíná peklo
Křik jednoho muže, který se sám rozjel přímo na hrot nepřátelských šiků, upoutá udivené válející se křižáky. Jeho spanilá jízda proti hordám nepřátel však nepůsobí komicky, nýbrž naopak až ikonicky. Jako šíp letí na svém odvážném oři vstříc jisté záhubě. Pod kopyty Jindřichova koně praská země a zanechává za sebou jen šedý nicotný prach nedávné přítomnosti. Jako tichý stín letí střemhlav nad hlavou jezdce dravý sokol. Plachtí přímo proti černým mračnům, když v tom zahřmí hromobití, které symbolicky zahájí bouři prostého vojska proti cizím pánům. S obrovským křikem letí tak kupředu česká krev, jež svým davem touží zalít svou malou zahrádku, aby z ní pak mohl vykvést rudý růže květ. Jindřich už není sám ve svém osamělém boji. Už cítí v zádech sílu, oporu a odhodlání. Překvapený nepřítel se začíná rychle přeskupovat a z dálky jsou slyšet vystrašené německé povely, jež ženou zbabělé vojáky zpět na bojiště, zpět na svá místa.
Dav odhodlaných mužů se řítí k řece a rudé kříže jsou již nadohled. Tuto blížící se lavinu kropí šípy, které náhle zakryly oblohu temněji než mraky . Řeka je tím pradávným zrcadlem nebe, ale nyní svůj odraz barví do ruda. Četné ztráty husitského vojska stálo její překonání, ale odhodlání nic nezastaví, jen možná zpomalí neodvratné. Jindřichovi se však všechno zlé zázračně vyhýbá a jeho bratři jsou jeho štítem. Křižákům se však podařilo zmobilizovat a tento štít postupně rozbíjet svou přesilou.
I samotný Jindřich už má namále a je obklíčen nepřáteli. Je připraven zemřít, ale bude bojovat do posledních sil, jak ho to učili rodiče. Dokud dýchám, doufám. Už se blíží hrot k jeho srdci, když se mezi něj a nepřátele postaví Hynek a nastaví raději to své. Padne k zemi a Jindřich získá vteřinu, ve které ho lapí neznámý spolubojovník na koni. Ujíždějí společně zpět za řeku. Jindřich pláče a myslí na svého kamaráda, který je teď tak sám obklopen nenávistí a smrtí.
