Žlutá tvář / Žltá tvár
Povídka od:
Arthur Conan Doyle
Z knihy:
Vzpomínky na Sherlocka Holmese, Další případy Sherlocka Holmese (15 povídek), Dobrodružstvá Sherlocka Holmesa 2
Manželka Sherlockova nového klienta se v poslední době, kdy se k nim do sousedství přistěhovali divní lidé, chová zvláštně. Na manželovi bude, nakolik se s tíživým tajemstvím z ženiny minulosti vyrovná.
The Adventure of the Yellow Face
Rok vydání originálu: 1893
Povídka vyšla v knize:
Komentáře (5)
Přidat komentář
Moc pěkná povídka, moc. Holmes a Watson v ní hrají roli spíše kulisní, nejsou nikterak důležití, příběhem nehýbou, jen tam tak stojí a pozorují a to co se tam děje je pěkné. Dobře, ono je to creepy jako prase, ale nakonec je to moc pěkné.
I Holmes se jednou za čas může zmýlit, ono mu to dělá dobře. A když je výsledek i přes tento omyl natolik optimistický, člověk z toho musí mít radost (sic možná trochu škodolibou). Krása.
Případ s děsivým průběhem, ale o to hezčím zakončením. Jeden z mých oblíbených.
Určitá práce se skoro hororovým napětím a mírně dobrodružnou zápletkou, kde nakonec o Sherlocka tak moc nejde, jako o tehdejší rasistické předsudky.
(SPOILER) Tohle byl divnej příběh. Manželka pana Granta Munroa se pořád ometá kolem sousedovic domu a zapírá to, ač ji manžel usvědčuje z toho, že tam chodila i v noci. A co je na tom nejdivnější, v okně toho domu se od té doby, co má nové nájemníky, zjevuje nelidská žlutá tvář. Nejvíc creepy je to vyústění, kdy se dozvídáme, že ta tvář ve skutečnosti není žlutá, ale černá, a je potřeba vést hrdou řeč, proč je velké osobní hrdinství se za ni nakonec nestydět, aspoň před nejbližším člověkem. Když už ji tolik let zapírala. Ani mě na tom tolik nešokovalo, že Sherlock Holmes byl s úsudkem mimo, jako tenhle konec.