Ztracená tvář
Povídka od:
Arnošt Vašíček
Z knihy:
Oko kyklopa
Příběh muže bojujícího ve druhé světové válce, který se po výbuchu nášlapné miny ocitá v jiném čase.
Rok vydání originálu: 2018
Vycházející slunce
se prodralo z mlhy
a jeho paprsky
pronikly mezi stromy.
Nedaleko krátce zaštěkal kulomet.
Tuhle povídku jsem nějak moc nepobral. Je to vlastně stokrát otřepaný příběh cestováním čase. Navíc se mi ani nelíbí její prostředí. Krátký, až moc jednoduchý příběh u kterého jsem podobnou pointu očekával. Povídka mě tak ničím nepřekvapila ani neoslovila.
Malá ochutnávka:
….uvolnil sevření a prsty rozbolavělé křečí a zrudlé námahou zabořil do chladivé hlíny. Chtělo se mu zvracet. Splašené srdce ho nutilo lapat po dechu. Bál se, že omdlí. Pálící obličej hasil chladem mechu. Vlhkou prstí se pokoušel smýt stopy smrti.....
Ačkoliv bych mohl napsat komentář delší než tato povídka, nechce se mi jí zbytečně rozebírat. Osobně si myslím, že kdyby tady nebyla, vůbec nic by se nestalo. Asi jí nikde nechtěli vydat a tak toho pan spisovatel využil a vložil jí za příběh Oko kyplopa. Inu, stalo se. Povídka je podprůměrná a lehce zapomenutelný příběh vás rychle opustí.
Citát: Smrt měla podobu pistole.