Zvířata neznají soucit
Povídka od:
Veronika Černucká
Z knihy:
Noc, kdy jsem měla zemřít
Dva bratři a jejich kamarád pracují v ZOO, kde dojde k tragédii. Jednoho z nich pokouše tygr (nebo lev?) a on umírá. Po čase se další z nich přizná, že to nebyla nehoda, ale on ho shodil, aby se sám zachránil. Druhý den ho najdou s prostřelenou hlavou. Policie si myslí, že se zastřelil, aby ulehčil svědomí. Zůstane po něm dopis, kde se přiznává ke zločinu v ZOO, tak nejsou žádné pochybnosti. Pak se koná jeho pohřeb a tam vyjde najevo celá pravda: on nespáchal sebevraždu, ale byl zavražděný někým hodně chytrým, kdo ho hodně nenáviděl.
Povídka vyšla v knize:
Komentáře (2)
Přidat komentář
Hodně drsný příběh. Nevím, jestli to už tady někdo psal - ke konci je zrychlené tempo. Začátek, prostředek normální tempo a pak hrrr do finále. To může někomu vadit. Že si nevychutná pointu a že je hnán do finiše. Já jsem ale nedočkavec a na koncích detektivek nepotřebuju žádné řeči okolo. Stačí vědět, kdo to udělal, proč a jak ho potrestali. Protože to nejsou příběhy od nás, trestají je tam provazem nebo plynovou komorou. Neumím si úpředstavit takové příběhy u nás - vrah by dostal dvacet let, ale to by ho museli odsoudit. A předtím by s emusel přiznat naší skvělé policii. A ta by ho samozřejmě vypátrala. A nakonec by mu prezident udělil milost.
Brzo sis všimla toho, že ty příběhy mají velice rychlé tempo a na konci prudce šlápnou na brzdu, aby ti vytřely zrak. Už to vypadalo jako dobrý příběh, i když ta scéna s tím tygrem, sakra, pokud ten člověk chodí to zvíře krmit pravidelně, ví co od něj může čekat, nestalo by se to co tady popisuje autorka, ano uznávám, že divoké šelmy mohou být nevyzpitatelné, ale by tam měli také pracovat profesionálové, ale tady někdo potřeboval mrtvolu, tak udělal mrtvolu. Konec příběhu nám měl opět ukázat, že vše může být úplně jinak než se zdá, už trochu ohrané.