Aaron Lewis
přečtené 743
Na Větrné hůrce
2009,
Emily Brontë
Po pravdě řečeno lehké (no, možná větší) zklamání. Postavy všechny nesympatické, ještě ta vypravěčka Nelly Dean, hospodyně, byla docela v pohodě, ale jinak nic moc. Zaměřila bych se spíš na Haretona a tu Katku Lintonovic než ty praštěnce a pomatence Heatcliffa a Kateřinu. Tam nebyl jediný důvod, abych je měla ráda, vlastně mě jejich příběh vůbec nezaujal, takže pro mě o ničem. Edgar Linton děsný sraboch a ten dědek Josef, toho bych vůbec nestrpěla. Čekala jsem nějakou pěknou milou lovestory ala Pýcha a předsudek a dostala jsem bláznovinu o lidech, co mě nezajímají. Navíc ten, co to vyprávěl taky zčásti (pán Lockwood:)), byl taky nesympatický trouba. Nevím víc, co bych na to řekla. Nic moc. I když možná… je to originální. Takovýhle vztahy snad ještě nikde nebyly a charaktery také ne. Číst znovu to nikdy nebudu, doporučovat také na a ani nechci vidět film.... celý text
Hrdina naší doby
1983,
Michail Jurjevič Lermontov
Pěkná kniha. Pečorin mi padl do oka, protože jsem ho chápala. Někomu třeba přijde divný, že ho nic nebaví, ale v tý společnosti, kde pobýval, se mu vůbec nedivým. Byl mi velmi sympatický a tuhle knihu řadím k těm nejlepším, co jsem četla. Edit: Přečteno znovu po deseti letech a dojem z knihy je ještě lepší. Škoda, že je tak krátká. Pečorin je hodně zajímavej týpek a takových 600 stran by si určitě zasloužil a myslím, že bych se s nim nenudila. Spousta zajímavých postřehů a myšlenek, fakt škoda, že to není rozsáhlejší. Mám pocit, že mi dal Lermontov jen ochutnat. Jen do něčeho nahlédnout a pak hned zavřít před nosem. Viz ta poslední událost. Chjo... Asi to bylo záměrně.... celý text
Vojna a mír I. díl
1959,
Lev Nikolajevič Tolstoj
Na střední škole bych na ní nedala dopustit... jenže jsem jí pak četla znovu po deseti letech a ano, je to pořád nádherná kniha a nikdo nepíše jako Tolstoj. Jeho umění zahrnout celý život několika rodin je jedinečný. Postavy jsou krásně rozličné, buď je máte rádi nebo ne, neexistují ploché. Všechno má hloubku... Ale, je tam to ale. Jsem rozpolcená mezi čtyřmi a pěti hvězdičkami. Ženské charaktery mi tu jednoduše nesedly, a to opravdu hodně. Napoleon mě taky neoslnil, ale toho já všeobecně nemusím... Já vím, že takové knihy nikdo jiný nepíše, ale Vzkříšení bylo o několik levelů lepší.... celý text
Anna Karenina
2008,
Lev Nikolajevič Tolstoj
No nebavilo mě to až tak. Důvod? Anna byla nesympatická, prostě takový střevo, vůbec jsem s ní nesoucítila. A ten její (no oba) to samý. Byla tam jedna linie, teď nevím jak se jmenoval, Kosticyn, nebo tak nějak, to bylo zajímavé.... celý text
Jarmark marnosti
2010,
William Makepeace Thackeray
Nic moc. Nudný děj, nudný hrdinové. Nikdo mi nebyl sympatický. Možná Rebeka, protože byla tak vychytralá, to jsem jí docela záviděla, ale škoda že tam nebyly zajímavější vtahy a víc, co si kdo doopravdy myslí. Víceméně se tam nic nedělo (alespoň pro mě), kdyby tam bylo méně hrdinů a zaměřil se na méně lidí (podtitul je román bez hrdiny, což je víceméně pravda). Co mě mile překvapilo, byl konec. Rebeka s Rawdonem asi opravdu nic nezdědila, Amálka (není protivnější postavy) zůstala po smrti Jiříka (haha) sama. Myslela jsem, že bude s tím Dobbinem, který by mohl být zajímavý, ale nic moc jsme se o něm tak nedozvěděli a navíc se neměl k činu, takže taky mínus a jak někdo může mít rád takovou osobu jako Amálka? Prrr. Rebece jsem fakt asi fandila, byla to pěkná mrška. Co je to za nesmysl překládat jména? Fuj! Velký mínus! A taky poznámky spisovatele, ty si mohl laskavě odpustit:P, kdo je na něm zvědavý? Snad si umím udělat vlastní názor, ne? Nedoporučuji tuto knihu, fakt je o ničem, nic mi nedala, ani ten jazyk nebyl moc zajímavý.... celý text
Rob Roy
1935,
Walter Scott
Hlavní vypravěč byl Francis Osbaldistone a o Rob Royi jsem se dozvěděla někdy v půlce a zas tolik o něm tam nebylo. Ale skončilo to happy endingem (Frank si vzal Dianu) takže jsem spokojená:), vůbec, ta romantika je na tom stejně vždycky nejlepší:). Nenapadá mě víc, co napsat. Ten Frank nebyl úplně špatný, ale přišel mi docela dost nemastný, neslaný (ale možná to bylo originálem).... celý text
Lesk a bída kurtizán
1985,
Honoré de Balzac
Největší chyba tohoto románu je, že jsem neměla ráda ani jednu postavu. Buď byli moc slabošské (asi všechny postavy tam, ty vévodkyně bych nejraději profackovala, aby se z nich každý nepoto…:P) a ta jediná silná, abbé Herrera byl moc chladný, sice geniální, takže jsem byla nakonec ráda, jak to s ním dopadlo a jak to všechno zařídil, ale že měl slabost pro toho blbečka Luciena mu neodpustím. Už jenom to jméno, Lucien! Slaboch největší a jen kvůli jeho tvářičce (no mě by se nelíbil – neduživý blonďák, ještě mladý) bez Collina by si ani neuprdl a ještě spáchá sebevraždu, protože neumí čelit následkům. Jedna z mých nejméně oblíbených postav ever. Z Ester něco mohlo být, ale pro tu její lásku k němu, se úplně znemožnila, dobře jí tak, taky poslouchá na slovo. A jako kurva se mi nelíbila už vůbec, ty jejich mluvy, fuj:P. Za to hrabě Nucigen:D, škoda, že se na ni nevyprdl a nevypekl je, njn, prý se tomu říká láska:P.... celý text
Jih proti Severu 1
2008,
Margaret Mitchell
Čteno v originále. Úžasné! Dlouhé a zajímavé a ten hořký konec! I když je tam ještě naděje podle Scarlett, já si to nemyslím. Nevím, co dodat... prostě super. Jediné, co mě rozčilovalo, byla řeč černochů, to jsem měla problém rozumět. Nejhezčí kniha, co se týče lásky a lépe skončit prostě nemohla, i když uprostřed jsem si myslela, že ano, i ke konci vlastně, a když jsem zjistila, že ne, tak strašně se to hodí a Scarlett jsem nikdy neměla ráda, je to můj opak, jediné, co na ní bylo zvláštní, byla její láska k Ashleymu. Je mi líto Rhetta, ale bohužel tak to v životě chodí. Špatné konce a takové to vědění, ale nemůžete s tím nic udělat, je nejhorší, ale je nejčastější. Prostě nelhat, ani sama sobě. Jsem zvědavá na film, ale knihu určitě nepřebije:). Jedna z mích nejoblíbenějších knih vedle Martina Edena a Andělů pustiny. U toho konce se mi do očí draly slzy...... celý text
Bratři Karamazovi
2004,
Fjodor Michajlovič Dostojevskij
Začátek nebyl špatný, uprostřed jsem se docela nudila, některé věci mi nejdou do hlavy, proč o nich Dostojevský psal (jako s Aljošou a s těma rukama, to mi prostě hlava nebere, mi to přijde zbytečný). Strašně mě naštval s Ivanem, můj nejoblíbenější bratr, a oni z něj udělají pomalu psychopata (jako myslím, že má vidiny) a navíc nevím, jestli má umřít a nebo se uzdraví. Smerďakovskýho jsem nepochopila, nerozuměla jsem jeho povaze. Dmitriho jsem ze začátku neměla ráda, ale nakonec jsem si ho docela oblíbila. Kaťu nechápu vůbec, ke konci to tak zamotal, že nevím, jestli měla toho Ivana fakt ráda (on ji měl stoprocentně, a myslím si, že kdyby se věnoval jenom těma dvěma, bylo by to o dost lepší). Mělo to být asi o psychologii postav, ale nevím nevím… ten soud byl dobrý, hlavně ten konec, navzdory velmi dobré obhajobě, ho odsoudili. Taky se mi líbilo jak se Kaťa zastala Ivana a byla schopná všechno hodit na Dmitriho (že by ho přece jen měla raději?), ale není to dokončené dílo. Poslední kapitola je o pohřbu toho malého kluka a Aljoša tam má jako nějaký proslov, ale to vůbec nebylo silné jako ten soud, u toho rozsudku to měl ukončit. Btw, ta praštěná, co nejdřív nemohla chodit a pak chodila, to vůbec nevím, co to bylo za psychopatku a ta její máma taky! Myslela jsem, že to bude lepší… ale ten konec byl celkem fajn.... celý text
Idiot
2004,
Fjodor Michajlovič Dostojevskij
Mám jakýsi takýsi pocit, že jsem knihu nepochopila tak, jak měla být pochopena. Kníže mi nepřipadal jako idiot, jen jako hodný člověk a vadily mi tam ty narážky na něj. Potom povahy obou hrdinek Natasji a Agláji byly naprosto otřesné, bylo mi Lva líto, že to neviděl a měl pocit, že jsou všichni lepší než on, páč to samozřejmě nebyla pravda. Konec dobrý, všechno dobré a tenhle konec mě velmi potěšil! Jsem ráda, že to dopadlo tak, jak o dopadlo. Jen škoda, že se z toho kníže nedokázal vzpamatovat. Jo a ještě ty jejich problémy („lepší společnosti“), to byla taky hrůza! Samý, že to není vhodné a že je to kompromitující a kdesi cosi a všichni byli nechutně afektovaný. S tou dobou jsem se prostě nesžila. EDIT: Vynikající čtení i napodruhé. Ačkoliv jsem měla pocit, že čtu úplně jinou knihu:). Ale na výsledku to nic nezměnilo.... celý text
Zápisky z Mrtvého domu
1958,
Fjodor Michajlovič Dostojevskij
Zajímavá kniha. Někde jsem četla, že je to otřesné svědectví o životě vězňů v Rusku. Mě to otřesné nepřipadalo. Nedokázala jsem se vžít do prostřední a pochopit tu hrůzu. Vězeň se snaží různě přemýšlet o trestech vězňů a tuto jeho polemiku jsem chápala, dále vypráví o životě vězňů a vypráví to normálně, bez zaujetí a takovým pro mě sucharským způsobem, a proto se mi vše zdá naprosto normální a běžné.... celý text
Zločin a trest
2004,
Fjodor Michajlovič Dostojevskij
Knihu jsem četla jedním dechem. Velmi mě zaujal hlavní hrdina a jeho myšlenkové pochody, dále osudy různých lidí a celkové vyústění knihy, že nejpodstatnější lidská vlastnost je pokora. Zajímavě silná kniha se spoustou společenských a filozofických otázek a její jedinou chybou pro mě jsou neuvěřitelně dlouhé dialogy a monology, kde se často opakují již řečené myšlenky, úvahy a věty.... celý text
Ivanhoe
1969,
Walter Scott
Jsem z té angličtiny tak zblblá, že jsem chtěla psát anglicky:P. Bylo to úplně o ničem jiném, neb spíše jinak napsané než jak jsem čekala. O Ivanhoeovi (to je divné) nebo spíš Wilfredovi, jak se jmenoval, jsem se moc nedověděla. Na začátku se zúčastnil turnaje, byl zraněn, pak se léčil, vyhrál souboj nad Brianem de Bois-Guilbertem a konec:P. Mezi tím byli vepsány příběhy jiných lidí, určitě zajímavá byla Rebecca, škoda že to s tím Brianem nevyšlo, ale jenom příběh o nich dvou by byl fajn. Stejně tak jsem si oblíbila Issaca a šaška Wambu a Gurtha a Robina Hooda (hned jsem měla podezření), stejně tak sem poznala i krále Richarda Lví Srdce, o něm bylo snad napsáno víc než o Ivanhoeovi. Zajímavé byli vztahy jeho otce Cedrica k němu a pak docela komický Athelstane. Chtělo by to epický film. Bylo mi líto té Ulricy, chudák a pak Rebeccy, že se dala na pečování o nemocné a chudé. Co s týče Roweny, taky jsem se o ní moc nedozvěděla, byla hrdá no, jak se sluší a patří, škoda že tam nebylo víc o ní a o Ivanhoeovi, více lásky:). Takže tyhle dva, ač jsem si myslela, že to bude o nich, byli více méně jenom pozadí, ale kniha se mi samo sebou líbila, to je úplně něco pro mě. Hned jsem poznala různé druhy soubojů z Le Morte D’Arthur, za chvíli budu odborník na rytířskou tematiku. Klidně to mohlo být delší, tak na čtyři díly aspoň, myslím si, že by se témat našlo:).... celý text
