Akana
přečtené 798
Únava materiálu
2016,
Marek Šindelka
Šindelka si mě získal povídkami plnými jemné a přitom nesmiřitelné psychologické drobnokresby, na větší příběhové ploše už nemá takovou sílu. Výrazný humanistický rozměr je chvályhodný, i když pro někoho může být až agitační, to podle vkusu. Každopádně některé pasáže dokážou čtenářem skutečně otřást. Za mě třeba popis pašování běžence slisovaného v útrobách auta, z toho fakt mrazí. Atmosféra bezmoci a opuštěnosti v cizím prostředí je vykreslená také velmi působivě, přesto si myslím, že Šindelka je myšlenkově i výrazově pronikavější v rozborech našeho všednodenního hemžení.... celý text
Preludia & nokturna
2002,
Neil Gaiman
Otevírám dveře do snu, rozhlížím se, seznamuji se s jeho pánem. To všechno obezřetně, s vědomím že ty skutečné noční můry asi teprve přijdou. Proto zatím jen čtyři hvězdy a můžu prozradit, že u Domu pro panenky už jsem šel bez váhání na pět. Moje nadšení tlumí určitá (vědomá?) stylová roztříštěnost jednotlivých částí, ale potenciál je cítit obrovský.... celý text
Santiniho jazyk
2005,
Miloš Urban
Daleko za Ecem, ale zase daleko před Brownem. S Urbanem zůstávám, podobně jako v případě Sedmikostelí, někde mezi zdvořilým zájmem a spikleneckým pobavením. Ta nejistota, nakolik je to celé míněno vážně a nakolik jde o přestřelený pastiš, je přitažlivá, a právě ta dává Urbanovi náskok před zmíněným Brownem, jehož romány se "záhadami" okázale ohánějí, na nich samotných ale není záhadného nic.... celý text
Jan Žižka
2019,
Petr Čornej
Hluboká úklona autorovi. Na věčnou otázku, jestli byl Žižka hrdina nebo řezník, nedává Petr Čornej podle očekávání jednoznačnou odpověď, protože legendární hejtman byl především člověk svojí doby. Třeba to často propírané lapkovství bylo tehdy pro člověka Žižkova sociálního postavení běžným, ne-li nutným způsobem obživy. Je s podivem, jak málo stoprocentně věrohodných faktů o Žižkovi máme, ale stejně tak je pozoruhodné, co všechno se dá se slušnou dávkou pravděpodobnosti dovodit z různých komunálních záznamů. Čornej je k takovému úkolu předurčen zkušenostmi a erudicí, pečlivostí, nezaujatostí ale i schopností předestřít čtenáři výsledky té mravenčí práce ve srozumitelné a čtivé podobě. Litera jednoznačně zasloužená.... celý text
Unknown Pleasures - Pohled do nitra Joy Division
2019,
Peter Hook
Hooky se na stránkách svých vzpomínek nijak netají tím, že není žádný intelektuál. Jeho přímočarost a neotesanost jsou sympatické a věrohodně zlidšťují mýtus, který se vytvořil kolem Joy Division a hlavně kolem Iana Curtise. Ta zpěvákova stránka, kterou znal a v knize zprostředkovává Hook, představuje obyčejného kluka, který měl rád muziku a umění, ale stejně tak balil holky a dělal bordel na šňůrách. Aspoň dokud mu psychiku nezačala rozhlodávat nemoc. Hook bez obalu přiznává, že on ani jeho kolegové nedokázali domyslet důsledky Curtisovy citlivosti v kombinaci s vyčerpávajícím životem muzikanta, stále častějšími záchvaty a hroutícím se manželstvím. Nesnaží se analyzovat zpěvákovy texty a hledat v nich klíč k jeho postupnému pádu, jen podává svědectví z první řady. Ostatně sám připouští, že Curtisovým veršům nikdy moc nerozuměl, zato na muziku a proces tvorby vzpomíná s opravdovou láskou a hrdostí. Pořádnou ťafku by ale zasloužil editor (nebo snad už překladatel?), jehož vinou (překlepy, očividně defektní větná skladba) občas Hookovy vzpomínky působí prostodušeji než ve skutečnosti jsou.... celý text
Chirurg
2019,
Petra Dvořáková
Moc nerozumím komentářům, které postavu vypravěče šmahem odsuzují jako nesympatickou. To je mezi námi tolik ctnostných kamenovačů, kteří jsou bez viny a bez chyby? V přístupu k pochybným praktikám kolegů v nemocnici Hynek svůj charakter, myslím, dostatečně prokázal a i z jeho sebereflexe vlastních poklesků a průserů (alkohol, milenka) je znát, že morální kompas pořád má, jen se podle něho ne vždy dokáže řídit. A kdo z nás ano? Co ale zasluhuje jednoznačný obdiv, je způsob, jakým Petra Dvořáková ten příběh podává. Zdánlivě jednoduchý a přímočarý monolog, forma bez jakýchkoli artistních schválností, ale zároveň daleko od povrchnosti. Velká literatura tak nějak mimochodem.... celý text
Mr. Smith
2014,
Juha Seppälä
Nevadí mi prolínání časových rovin i postav, nevadí mi bezdějovost, nevadí mi, když to rozumově nepoberu. Ale potřebuju něco, cokoliv, co mě zaujme. Tohle byl projíždějící vlak. Vybavují se mi dva romány, v nichž jsem ohledně nějakého poselství tápal podobně (Bolañovi Divocí detektivové a Lékařský román od Seppäläho krajana Riku Korhonena), a přesto mě záhadným způsobem fascinovaly. Mr. Smith je mi prakticky lhostejný. Maximálně ocením, že autor psát umí a nebojí se experimentovat, předválečné pasáže byly relativně záživné a celkově mi stránky docela ubíhaly, ale to je tak všechno.... celý text
Bílý Láma
2016,
Alejandro Jodorowsky
Snad to ode mě nebude předčasné a troufalé, ale zdá se, že si s komiksovým médiem pomalu začínám rozumět a učím se rozpoznávat, co a jak v něm funguje nebo nefunguje. Na Bílém lámovi oceňuju především stoprocentní soulad mezi slovem a obrazem, elegantní plynulost vyprávění, přestože příběh je poměrně košatý a zpracovává spoustu motivů. Snad ani jednou jsem netápal ohledně návaznosti a smyslu jednotlivých panelů nebo sekvencí, všechno je srozumitelné a přitom zdaleka ne triviální. Pro Jodorowského příznačný koktejl spirituálna a často brutálního násilí tu není takovým šíleným bolehlavem jako u Incalu (mojí předchozí a první zastávky v Jodoverzu), má svoji integritu a řád. Protiklad duchovní cesty k osvícení a pozemské malichernosti, hrabivosti a podlosti není demonstrován jen na střetech s křesťanskými misionáři a čínskými okupanty, ale i uvnitř buddhistického Tibetu, který Jodorowsky nevykresluje nijak idylicky. Strhující, nemám, co bych vytkl.... celý text
Ke dnu
2017,
Anna Bolavá (p)
Návaznost na předchozí román Do tmy je jen volná a i struktura vyprávění je dost odlišná. Oproti jasné ústřední postavě tady máme několik souběžných, provázaných příběhů a stejně důležitých figur. Díky tomu působí kniha rozmáchleji, epičtěji, ovšem psychologická drobnokresba je stejně pečlivá a výstižná. Maloměstská přízemnost, staré křivdy a šrámy, každodenní šeď, nulové životní perspektivy ale i střípky naděje. V naší kinematografii se pro tenhle druh příběhů vžil nehezký termín "chcípácký film", převádět ho do literatury zrovna v případě Anny Bolavé by ale nebylo férové. Ve zpackaných životech svých hrdinů se nevyžívá, ale není ani chladná nebo odtažitá. Jej vyprávění vás strhne, aniž si hned uvědomíte, jak to dělá. Její prozaická prvotina je oceňovanější, ale já stavím Ke dnu na stejnou úroveň.... celý text
Mezi Terstem a Istanbulem: Balkánské národy ve 20. století
2020,
Jan Rychlík
Proč to nepřiznat, prokousával jsem se knihou dost ztěžka. Nejde o žádnou populárně naučnou záležitost, jednotlivé texty jsou pojaté vysloveně odborně a tím pádem jsou tak trochu suchopárné. S tím je třeba dopředu počítat. Informačně je to ale nabité, o tom žádná. Především dlouhá cesta k sérii tragických konfliktů zemí bývalé Jugoslávie v 90. letech je tady zevrubně a z mnoha úhlů prozkoumaná a zmapovaná. Leccos se mi ozřejmilo a leccos zase relativizovalo. Byly Titovy snahy semknout jednotlivá etnika v rámci Jugoslávie správné? Došlo by k dlouhodobému usmíření, kdyby měly delší čas na zakořenění? Nebo to bylo úsilí od začátku marné a tudíž nežádoucí? Ach, ta lákavá a jalová hra na kdyby...... celý text
Trhlina
2017,
Jozef Karika
Hrůza v této knize nepřichází ani tak z vnějšího ohrožení, jako spíš z možnosti rozpadu našeho vnitřního světa, vlastní duševní integrity. Zdá se, že jak vypravěč ztrácí svou lehkomyslnost, je čím dál méně odolný jakékoliv anomálii odehrávající se v jeho okolí. Je pro něho stále těžší rozlišit realitu od přeludu a to ho děsí víc než přeludy samotné. Stylisticky to není nijak oslnivé, ale to může být i záměr, protože autor vlastně jen tlumočí něčí (fiktivní?) svědectví. Až si od Kariky přečtu něco dalšího, budu v tomhle směru moudřejší. Ta záludná hra se čtenářem, který je opakovaně ponecháván v nejistotě nad poměrem skutečnost - fabulace, je ovšem velmi působivá.... celý text
Hudba ohně: Radikální hudba od jazzu po hip hop a dále
2022,
Karel Veselý
Pro mě nejpřínosnější byly kapitoly o počátcích hip hopu, techna a houseu, doprovázené poslechy na základě autorových doporučení. Čtenáři se tak krásně osvětlí, jak to vlastně celé vznikalo a že černá hudba skutečně měla na genezi těchto žánrů zásadní podíl. Nejen v případě hip hopu, tam se to rozumí samo sebou, ale i co se týče taneční elektroniky. Ta pak poměrně rychle "zbělala" a dnes už bychom ani neřekli, že jejími pionýry byli kdysi z velké části Afroameričané. Trochu mě mrzí, že bohatá a členitá historie jazzu je spíš jen načrtnutá, ale chápu, že všechno se do širokého záběru knihy vejít nemohlo a Karel Veselý vedl svůj výklad záměrně trochu jiným směrem. Na fenomén world music, v závěru rovněž jen zlehka naťuknutý, nahlížím trochu jinak než autor, ale k čemu by byla kniha, která jen potvrzuje čtenářovy názory a nevyvolá žádnou polemiku? Veselý znovu odvedl obdivuhodný kus práce.... celý text
Doupě
2017,
Jakuba Katalpa (p)
Přiznám se, že ke mně úplně nedoputoval smysl propojení ústřední linie s příběhem Akiko, ačkoli nepochybuji, že pro něj autorka svůj důvod měla. Zápletka i její průběh jsou určitě zajímavé, pro mě ale ne úplně strhující. Jako by na začátku stála otázka "Co by se stalo, kdyby se starší vdova odhodlala k takovému činu?", Katalpa šla poctivě a s empatií po stopě důsledků, cestou objevila spoustu zajímavého, ale celkově nedospěla k žádné ohromující katarzi. Možná to byl spíš námět na povídku.... celý text
