Akana přečtené 798

Jezero 2016, Bianca Bellová

Zkáza Aralského jezera i lidského společenství. které se na něj vázalo, v příběhu jednoho místního kluka. Bezútěšnost a zmar skutečně prostupují celým dějem, ale co jiného můžeme čekat? Že se někdo v prostředí tak zdevastovaném lidskou zaslepeností začne chovat ušlechtile? Boj o přežití a zbytky důstojnosti, hledání osobní identity v krajině, která o tu svoji nenávratně přišla, tady není místo pro poezii. A přece na ni Bianca Bellová zase tak úplně nerezignovala, jen ta její poetika není z nejvlídnějších.... celý text

Dva proti Říši 2007, Jiří Šulc

Literárně hodně spořádané a konzervativní, faktograficky možná sporné (nevím, nejsem takový znalec), ale pokud se chcete zevrubně seznámit s celou historií atentátu na Heydricha a dáváte přednost beletristickému vyprávění před řečí suchých faktů, pak není co řešit. Jak tady v komentářích občas zaznívá: víme, jak to dopadne a přece v sobě živíme malinkou bláhovou naději, že by nemuselo... To podle mě svědčí o tom, že vypravěč - v tomto případě Jiří Šulc - svoje řemeslo ovládá.... celý text

Pokrokem k zániku 2018, Mnislav Zelený-Atapana

Pan Atapana možná není úplně brilantní stylista a občas se skutečně nechá svést ke zjednodušujícím zkratkám, ale to nemění nic na faktu, že jeho pohled na současný stav naší civilizace se do značné míry kryje s mým. Už jen samotný titul je mi sympatický - termín "pokrok" si soukromě řadím mezi obzvlášť neslušná slova. Jelikož se jedná o soubor článků, někdy se v knize nevyhneme opakování téhož. Nečekejte tedy nějaký souvislý a hloubkový kulturně-antropologický rozbor, spíš sérii reportáží, zamyšlení a postřehů na různá témata, z nichž ty z prostředí latinskoamerické politiky jsou kupodivu stejně zajímavé jako po čase trochu jednotvárná porovnávání indiánského a našeho pohledu na svět.... celý text

Živý na vlastním pohřbu 2014, Arto Paasilinna

Tady rozhodně není na místě očekávat podobně černý nebo absurdní humor, jako v autorových dalších románech. Živý na vlastním pohřbu je přes fiktivní jména postav silně autobiografické vyprávění, které se sice často nese v lehkém až žertovném tónu, vyloženě humorných situací je tu ale pomálu. První Paasilinnova kniha, o které nemůžu říct, že by mě kdovíjak bavila.... celý text

Kniha smíchu a zapomnění 2017, Milan Kundera

Pásmo volně provázaných textů, v nichž autor často vstupuje do děje, mísí vyprávění a úvahy a ty jsou jako vždy neobyčejně pronikavé, výstižné a nemilosrdné. Kunderovi bývá vytýkán chladný skepticismus s důrazem na slovo chladný. Já si to ale nemyslím. Podle mě pro Kunderu jeho postavy nejsou jen objekty na pitevním stole jeho bystrého intelektu. On s nimi soucítí, a to natolik, že jim zkrátka nic neodpustí. Jeho empatie není zředěná sentimentálními ohledy. To pro čtenáře nemusí být vždy příjemné, ale to ani být nemá.... celý text

Všechny kočky jsou šedé: Hudba úzkosti 2020, Karel Veselý

Podobně jako jiní uživatelé, i já jsem vyrůstal na trochu jiné hudební publicistice, představované zlatou érou Rock&Popu v devadesátkách a zaměřené víc na hudbu samotnou než na široký společenský kontext. Tohle dědictví už ve mně asi zůstane, přesto nové přístupy respektuju a sleduju. Kniha Karla Veselého je brilantní ukázkou právě tohoto čerstvého pohledu na svět populární hudby. Autor je jen o málo mladší než já, i jeho formovala devátá dekáda, jak je z textu patrné, ale rozhodně se na ní nezaseknul a se stejným zanícením analyzuje i nejnovější trendy. Že je populární hudba stále melancholičtější, toho si nelze nevšimnout a Karel Veselý (s Milošem Hrochem) dokáže fundovaně a velmi trefně pojmenovat důvody. Troufám si odhadnout, že tahle kniha by mohla být v domácí hudební publicistice vnímaná jako určitý milník.... celý text

Šikmý kostel 2020, Karin Lednická

O literární zručnosti Karin Lednické ani v nejmenším nepochybuji a už vůbec ne o pečlivosti a úsilí, s jakými prováděla rešerše a sbírala historický materiál. Čtenář se dozví leccos zapomenutého z naší nedávné historie, důkladně přičichne k dobové každodennosti a navíc se mu dostane jazykově bohatého, poutavého vyprávění, které plyne bez větších zádrhelů. K nejvyššímu hodnocení mi ale něco chybí. Nevím přesně, co mi vadí, snad pocit, že nečtu současnou autorku, ale spíš nějakou současnici Karla Václava Raise. Nežádám nějaké brutální literární experimenty, chraň bůh. Sám jsem rád, když mi četba pěkně ubíhá. Ale Šikmý kostel je na můj vkus přeci jen stylisticky tak nějak... trochu... konzervativní? Jistě, to může být záměr, způsob, jak čtenáře přenést v čase a prostoru blíž k postavám. Já mám ale spíš dojem, jakoby mě tenhle úhledný způsob vyprávění od hrdinek a hrdinů příběhu spíš vzdaloval. Jejich emoce víc pozoruji než soluprožívám. Přitom romány jako Francouzova milenka nebo Kvítek karmínový a bílý dosvědčují, že důkladně vykreslené historické prostředí jde nápaditě skloubit s perspektivou nebo komentářem současného pozorovatele a výsledek se zaryje pod kůži o to víc. Šikmý kostel je tak pro mě především skvělá řemeslná práce s mimořádným informačním přesahem. Což zase není tak málo.... celý text

Historie vietnamské války 2010, Chris McNab

Moje povědomí o vietnamské válce sestávalo dosud jen s neuspořádaných střípků posbíraných ve filmech nebo literatuře. Hledal jsem tedy nějaký vhodný souhrn, ale asi jsem nezvolil úplně ideální zdroj informací. Tedy abych byl spravedlivý, informací je tu dost a celkový obrázek si člověk udělá, ale kniha je určená hlavně příznivcům military čtiva, mezi které se zrovna nepočítám. Najdeme zde tudíž spoustu technických údajů týkajících se výzbroje, ale už méně geopolitických souvislostí a analýz. Hlavním kamenem úrazu je ovšem místy až strašidelný překlad, plný krkolomných nebo přímo nelogických formulací, což četbu hodně znepříjemňuje. Autoři se na téma dívají dost zprava, takže třeba tehdejší protiválečné hnutí jim je vyloženě trnem v oku a dokonce ho pokládají za jednu z hlavních příčin konečného vojenského neúspěchu. Těžko objektivně rozhodnout a otázek kniha vyvolává víc. Například nakolik oprávněná byla americká podpora evidentně zkorumpovaného a nepopulárního režimu Jižního Vietnamu nebo nakolik byla idea boje proti postupujícímu komunismu jen maskováním obyčejného mocenského přetahování nebo jestli vlastně nebyla celá válka ještě napůl koloniální. Na tyhle tenké ledy se autoři příliš nevydávají, ale na to mají koneckonců nárok. Zásadním problémem pro mě zůstává odfláknutá ediční práce českého vydavatele.... celý text

Schrödingerova velryba 2014, Andrew Crumey

Jsem nadšen. Kdo má rád podobné mozkové trenažéry, jakým byl třeba filmový Tenet, ten by si Crumeyho román měl vychutnat. Pokud má navíc zálibu v paradoxech kvantové fyziky, pak tuplem. Autor je sám fyzik a po odborné stránce čtenáře příliš nešetří, to je pravda. Ale zase jsou díky tomu jeho hrátky s časoprostorem domyšlené a věrohodné. Navíc je to i velmi schopný vypravěč, který umí napínat čtenářovu pozornost. Rozehrává několik dějových linek, opatrně trousí náznaky souvislostí a pak to všechno prováže do smysluplného celku, nechávajíc za sebou právě tolik nezodpovězeného, aby mě to neznechutilo, ale příjemně rozdráždilo. A v neposlední řadě má smysl pro humor, i když někdy už je to asi na hraně cimrmanovských odborných anekdot.... celý text

Moje temné srdce 2015, Antti Tuomainen

Tradiční finská úspornost ve vyjadřování u Tuomainena nechybí, ale není zase tak markantní, jinými slovy na Fina je relativně ukecaný. Výsledkem je příjemně svižný a uvěřitelný thriller. Přehledné množství postav, funkční střídání časových rovin, vlastně většinou pozitiva. Poněkud krkolomnější rozuzlení lze snadno odpustit. Jen mám pocit, že mi z toho za pár měsíců moc nezůstane.... celý text

Stěhování národů a sever Evropy: Vikingové na mořích i na pevnině 2017, Jarmila Bednaříková

Titul mi přijde trochu zavádějící, protože na období stěhování národů se v textu sice občas odkazuje, ale spíš v rámci srovnávání, než že by s vikinskou érou přímo souviselo. Jinak ale platí, co jsem psal k autorčinu Stěhování národů z roku 2003: příkladné prolnutí erudovanosti a čtivosti. S tím, že ta souvětí už má paní Bednaříková pod větší kontrolou.... celý text

Pohřbený obr 2017, Kazuo Ishiguro

Zvláštní, těžko zařaditelný útvar, snad alegorický román, stylizované podobenství o významu paměti a dobrých i špatných stránkách zapomínání? Na nějakou jednoznačnou interpretaci je tu příliš matoucích motivů, přitom ale nevzniká pocit roztříštěnosti. Autor jde soustředěně za svým cílem, který se sice ztrácí v mlze nad vřesovištěm, přesto čtenáře neodolatelně vábí. Celé prostředí raně středověké Británie, obývané starousedlými Brity a saskými "imigranty", nemá příliš realistické obrysy, podobá se spíš krajinám z legend o Artušovi (na ty román přímo odkazuje) nebo Beowulfovi. O setkání s nadpřirozenými tvory tu není nouze, o fantasy ale nejde ani omylem. Zajímavý je jazyk, kterým spolu postavy hovoří v duchu středověké dvornosti a rytířské etiky, a který kontrastuje s místy na povrch vyvěrající brutalitou a krutostí. Skvělé a nevšední čtení.... celý text

Netopýr 2013, Jo Nesbø

Úřadující král severské krimi, první kontakt: Harry Hole určitě není první detektiv, který má problém s alkoholem, ale mezi svými vnitřně rozhozenými kolegy se neztrácí. Intermezzo líčící jeho recidivu bylo docela zábavné. Takže hlavní hrdina v pořádku, výchozí nastavení "Nor v Austrálii" také, včetně zajímavých a s dějem provázaných exkurzí do mytologie a života Austrálců. Trochu mě zklamalo, jak snadné bylo už někdy v polovině určit pachatele jen a jen na základě četnosti výskytu na předchozích stránkách (nikdo další zkrátka nepřipadal v úvahu). Ale podobně jako jsem zaznamenal u Keplera, i v této sérii mě ty nejkvalitnější kousky patrně teprve čekají. Takže Netopýra beru jako solidní předkrm.... celý text

Stěhování národů 2003, Jarmila Bednaříková

Fundovaný a hloubkový ponor do historického období, které dodnes nepřestává fascinovat. Snad proto, že v naší přítomnosti stále častěji s obavami ale i vzrušením předpovídáme etapu podobně chaotickou a stávající paradigmata převracející. Autorka se tu ale nevěnuje žádným podobně zjednodušujícím paralelám, ale seriózně a pečlivě líčí osudy hlavních etnik, která se podílela na tom horečném a často hodně krvavém hemžení na pomezí starověku a středověku. Hodně se věnuje procesu christianizace, který nepochybně hrál v celém dění klíčovou roli. Jinak souhlasím s názorem, že Bednaříková píše srozumitelně, jen jí občas ta souvětí hodně nakynou. Nejednou jsem si vzpomněl na slavnou větu z cimrmanovského Posla z Liptákova o průjezdu Mladou Boleslaví, knížeti Václavovi a žízni. Nicméně to samozřejmě není důvod ke slabšímu hodnocení, čtenář si aspoň potrénuje soustředění.... celý text

Rival krále Babylonu 2015, Marek Osoblaha

Z literárního hlediska naprosto otřesná záležitost. Pan Osoblaha by mohl být kandidátem na titul "Ed Wood literatury", až na to, že filmy onoho slavného břídila měly aspoň určité kouzlo, i když (nebo protože?) v nich bylo všechno špatně. Tady není nic, jen neobratnost, naivita, suchopárnost, kterými se chvíli čtenář může zlomyslně bavit, ale které stejně začnou nudit. Nebudu vyjmenovávat jednotlivé stylistické, fabulační nebo jiné nesmysly, některé už uvedl uživatel tenax. Ale proč jsem vůbec sáhl po knize, o jejíž úrovni jsem předem leccos tušil? Inu, protože jsem kdysi dávno na ZŠ učinil pokus o román (samozřejmě nikdy nedokončený) z prakticky stejného prostředí, tedy ze starověké Mezopotámie, konkrétně městského státu Mari. Logicky jsem byl zvědavý, jak s látkou, která není zdaleka tak atraktivní jako Egypt nebo Řím, naložil někdo další, a svůj dávný elaborát jsem vyštrachal k porovnání. A při vší skromnosti a zcela nezaujatě musím konstatovat, že práce cca desetiletého žáka vyšla z téhle soutěže snad i o něco lépe než výplod Marka Osoblahy. Ano, uznávám, on to aspoň dopsal a vydal (což je asi ta největší záhada - fakt si neumím představit nakladatele, který si nad takovým rukopisem řekne: "To je dobře napsané, to vydáme."), ale nevím, jestli je v tomhle případě čím se chlubit. Takže pokud máte rádi historické detektivky a nepsali jste náhodou sami někdy román o králi Zimrilimovi, tomuhle se vyhněte obloukem.... celý text

Hypnotizér 2011, Lars Kepler

Detektivkářů, a to i jen těch severských, jsou dneska celé legie, a tak se snažím udělat si přehled aspoň o nejzásadnějších jménech. Ještě než přijde na řadu Nesbo, mám tu prvního Keplera: Překvapilo mě, že ústřední vyšetřovatel Joona Linna vlastně není úplně v centru dění, alespoň ne v úvodní knize série, kde ho zastiňuje titulní hypnotizér Erik. Autoři si docela dávají záležet na věrohodnosti charakterů i dialogů, zajímavá je struktura příběhu, kdy se těžiště vyšetřování najednou díky rozsáhlému flasbacku přesune úplně jinam než bylo v první půlce a přitom to nepůsobí příliš křečovitě. To ale úplně nemůžu říct o akčních pasážích, zvlášť ta finální mi přišla až moc... no, dejme tomu "filmová". Takže na první zakousnutí jsem asi od Keplera čekal víc, ale podle hodnocení na DK soudím, že by série mohla mít vzestupnou tendenci.... celý text

Raději zešílet v divočině. Setkání s šumavskými samotáři 2018, Aleš Palán

Jednoznačně obdivuhodný počin. Originální i atraktivní téma, působivé zpracování nepostrádající pečlivost i emotivní vklad. Fascinující je různorodost typů, které Aleš Palán zpovídá. A taky to, jak se k nim pokaždé dokázal přiblížit, získat si jejich důvěru. Často na sebe říkají věci, které by asi jen tak nějakému literárnímu zvědavci nevyklopili. A jeden každý z těch rozhovorů dokáže strhnout, přestože míra sympatií k jednotlivým aktérům je samozřejmě různá. Cítíte respekt, soucit, smutek, obdiv i údiv, ale občas samozřejmě i odpor nebo aspoň nesouhlas. Duševní vesmíry těch lidiček jsou někdy hodně excentrické, jako v případě vymítače s mečem (překvapilo mě, že hrával v relativně známé kapele Rány těla) nebo extrémního vyznavače zdravého životního stylu a konspiračních teorií, který neváhá svým názorům podřídít i instinkty svého psa. V otázkách je patrný Palánův zájem o duchovní rozměr životů zpovídaných, což mi přijde zcela v pořádku. Myslím, že k takovým lidem silná spiritualita patří. Buď je sama nasměrovala do jejich nynějšího ústraní, nebo ji právě v tom ústraní našli a rozvinuli.... celý text

Lékařský román 2014, Riku Korhonen

Z knihy mám podobně neurčitý pocit, jaký jsem měl třeba u Bolaňových Divokých detektivů. Celkový smysl sdělení mi vytrvale uniká, ale jako by na mě neustále vykukoval za nejbližším rohem, aby hned zase zmizel. Partnerské vztahy, sex, morálka, politika, rasismus... všechno se tu mele v těžko uchopitelném tvaru, který svou nejednoznačností přesto dokáže zaujmout a udržet pozornost. Začítal jsem se hodně ztěžka, dlouho mi nebylo jasné, čí příběh se tu vlastně vypráví, ale postupem času mě zvláštní struktura románu začala docela bavit.... celý text

Jiná Afrika 2008, Pavla Jazairiová

Pavla Jazairiová si soustavně zapomíná přibalit do batohu růžové brýle. Což je samozřejmě dobře. Neidealizuje si tím pádem nic, ani Afričany ani bělochy, nesnaží se vidět a čtenáři pak vnucovat romantiku tam, kde žádná není. Až by se skoro někdy zdálo, že vlastně Afriku nemá ráda, ale to je klam. Právě láska k tomuto kontinentu ji nutí říkat pravdu bez obalu, jakkoli může být deprimující. Třeba to, že většina Afričanů má na domácí půdě prakticky nulovou životní perspektivu. Ti schopní a ambiciózní se nemají jak uplatnit a tak odcházejí hledat příležitosti do Evropy a doma pak nezůstává nikdo, kdo by měl energii něco změnit. A když už jí má, v beznadějném zápase s bídou a korupcí ji brzy ztratí a skončí u vydírání bílých turistů, ponižujícího pro obě strany. Zoufalý začarovaný kruh. Jazairiová popisuje realitu (převážně) Mali a Senegalu v charakteristicky úsečných větách, suše konstatuje, ptá se i po řešeních, ta ale nejsou k mání. Velmi smutné. Sama autorka přiznává všeobecný úpadek poměrů i v porovnání s vlastními, o několik dekád staršími zkušenostmi. Pochybné a chatrné kouzlo (post)koloniálních časů se nenávratně vytrácí a moderní prosperita je v nedohlednu.... celý text

Konzumárium 2015, David Cronenberg

Ten, kdo dává v Cronenbergově filmové tvorbě přednost dejme tomu Videodromu před Východními přísliby (mě se tedy líbí obojí), ten by měl být když už ne spokojený, pak aspoň zaujatý. Konzumárium určitě pěkně zapadne do kolonky "fakt ujetý", spíš než do "literárně vytříbené", ale opak bych ani nečekal. Střetávání biologického a technologického světa, fascinace tělem a hlavně jeho patologickými změnami, konzumováním a hlavně sebekonzumováním, k tomu konspirační zápletky... Cronenberg není, co se týče bizarností, žádný troškař. Určitě je lepší filmař než literát, ale nenudil jsem se.... celý text