Astonius přečtené 300

Deník japonské manželky 2018, Veronika Ageiwa

Po přečtení knížky mohu odpovědně napsat, že bych v Japonsku bydlet nechtěla ani nemohla.... :-) Upřímně hlavní hrdinku obdivuji - nejen za její nadšení, odvahu a houževnatost, ale také za to, že jim vztah s manželem vydržel. Možná to z textu nebylo tolik cítit - snad se autorka zaměřovala především na život v Japonsku a jeho odlišnosti a kuriozity pro českého čtenáře, než aby dala prostor i síle citu, který ji tam "zavál" a držel, ale zdálo se mi, že její muž pro ni zas tak mnoho pochopení neměl a navíc byl stále pracovně zaneprázdněn, takže ona na vše byla po většinu doby sama. Čtenáři bylo několikrát vysvětleno, že japonští muži nejsou tolik vedeni ke galantnosti vůči ženám, tak to možná bylo i tím, ale v krizových situacích by se mě tak málo pochopení a tak malý zájem ze strany manžela velmi dotkl. Četlo se krásně, děj byl vylíčen s nadhledem a humorem, velmi mě bavilo.... celý text

Obchodník 2018, John Grisham

Nevím, jestli bylo vhodné začínat s tímto autorem právě touto knihou, ale představu o jeho stylu jsem si udělala a za mě tedy ne. To byla nuda na nudu, četla jsem stále jen popisy něčí minulosti nebo unylé nezajímavě vykreslené popisy toho, co se právě děje a jak vypadá prostředí a ani zápletka mne nějak nedokázala upoutat. Způsob, jakým autor příběh vyprávěl, něco pro mě podstatného postrádal - takovou tu jiskru, šikovnost, spisovatelské umění - takové to "něco", co když autor má, může psát i o úplné kravině a čtenář se nemůže od knihy odlepit. Tady jsem to nenacházela ani v linii detektivní, ani v psychologii postav či v lince milostné. Kniha na mne působila jen jako dobré uspávadlo.... :-)... celý text

Barva mléka 2014, Nell Leyshon

Nic podobného jsem ještě nečetla. Prostým stylem líčený děj knihy a mnohdy velmi dramatické události vykreslují těžký život chudé dívky r. 1830 a 1831 coby dcery a sestry a posléze i služebné a příběh graduje ke svému konci. Za stále stejným těžkopádným stylem vyprávění hlavní hrdinky nebyly viditelné její emoce, líčila svůj osud syrovou formou někoho, kdo ještě psaní a čtení příliš neovládá. Její neohrabaná slova mnohdy vyvolávala husí kůži poté, kdy jejich význam čtenáři došel. Zajímavý a neotřelý příběh.... celý text

Modlitba za mlčení 2015, Linda Castillo

I druhý díl je velmi čtivý a naprosto pohlcující. I když jsou tam líčeny brutální věci, čtenář to hltá a chce vědět víc, je to, jako by na místě činu sám procházel a věci, které "vidí", ho nutí číst dál a dál, aby se vysvětlilo, kdo a proč tohle udělal. Myslím, že jsou to spíše detektivky pro ženy, nejen pro vedlejší milostnou linku (velice okrajovou), ale i pro ženský pohled z pozice hlavní hrdinky. S ní mám menší problém, zdá se mi, že o ní nic moc nevíme, tedy z nějakého lidského hlediska - stále omílá trauma prožité v dětství a práci, nic víc. Při čtení myšlenek Tomasettiho o ní a o tom, jak se mu "vryla pod kůži" jsem si říkala - proč? Tyhle podrobnosti si má zřejmě čtenář jen domyslet, těmi se autorka nezabývala. Také ten alkohol mi k ní moc nejde - při představě, jak sedí sama v baru v uniformě a lije do sebe jednoho panáka za druhým, by zřejmě moc autority neměla... To jsou však jen taková "ale", která si člověk u každého příběhu najde a záleží na tom, jestli jich je moc a jsou proti logice nebo, jestli - jako v tomhle případě - nad nimi člověk mávne rukou :-) Doporučuji - napínavé a zajímavé čtení :-)... celý text

Šelma 2018, Andrew Mayne

Tak tenhle příběh byl skutečně neuvěřitelný - a tím myslím, že se mu nedalo uvěřit.... Slátanina hrozná, když už to tak musím napsat :-) Nevím, ale myslím si, že když už se autor rozhodne napsat detektivku, měl by mít trochu povědomost o policii, jejích metodách a možnostech vyšetřování, přístupech k věcem apod. Kromě vyzdvihované neschopnosti policie, která je zde vykreslena snad nejhůř, co jsem zatím kde četla, je kniha od úplného počátku prošpikována značnými nelogičnostmi, kterých je tolik a jsou tak stěžejní, že kniha byla zralá na odložení už po pár stránkách. Příběh tím začne a už se to k normálu nevrátí, dál se vrství jedna blbost na druhou. Jestli jsem se nad tím zpočátku rozčilovala, tak poté, kdy jsem zjistila, že lepší už to nebude, spíš naopak, jsem už prostě četla a jen kroutila hlavou, co ještě profesora potká a co dalšího neuvěřitelného ještě vymyslí a přežije. Člověk by si tak nějak myslel, že když už spisovatel chce vydat knihu, je to dost zásadní věc a příběh by měl mít promyšlený a sám sobě pokládat logické otázky, zda je to, co napsal, alespoň zčásti možné. Člověk přece nemusí být odborník na kriminalistiku, aby zdravým selským rozumem ty chyby nacházel. A ona se ta kniha bez problémů takhle vydá a navíc ještě označí superlativy. Tohle byla pro mne asi poslední kapka co se týče nakupování novinek - opět jsem se dala zlákat a koupila knihu za cenu, které opravdu nedosahuje.... ----- SPOILER ----- Tento příběh obsahuje snad nejneuvěřitelnější fintu, s jakou jsem se setkala - to když hlavní hrdina potřebuje nafingovat vlastní smrt a rozhodne se pro tento účel ukrást mrtvolu - už jen takový nápad je jak z dětských představ, člověk by čekal, že hlavní hrdina (profesor) se nad tou představou zasměje a bude to tam vloženo jako vtípek, ale autor to myslí vážně a dohraje až do konce. Čtenář pak tedy čte pohádku o tom, jak našemu hrdinovi dokonce pomáhá uniformovaný policista s nakládáním a následně Theo zemřelého různými vědecko-medicínskými prostředky upraví tak, aby mrtvý nevypadal tolik mrtvý, následně mu ustřelí obličej...... No, jak říkám - neuvěřitelné..... :-) Jedna hvězda navíc za čtivost - ubíhalo to rychle.... :-)... celý text

Geraldova hra 2001, Stephen King

Je to takové to Kingovo ukecané čtení pro dospělé :-) Právě díky té podrobnosti v jeho vyprávění ho čtu moc ráda, protože příběh a hlavní hrdinové jsou jak živí, čtenář zná jejich pocity, protože zná jejich minulost a dokáže je pochopit. A v nejednom místě mě znovu a znovu překvapovalo (i když jsem to už věděla z dřívějška), jaký je tento spisovatel mistr slova a znalec povah a charakterů - např. při jeho popisu pocitů jedenáctileté dívky při traumatizujícím zážitku, celkově při popisech utrpení hlavní hrdinky v současnosti i při myšlenkách ze psí hlavy. Zakončení se mi také líbilo, obsahovalo všechny odpovědi na otazníky vzešlé z příběhu předtím. Kniha pro mne byla zážitkem a obsahovala mnoho témat k přemýšlení.... celý text

Nejkrásnější čas v roce 2018, Joanna Bolouri

Tři hvězdy jsou pro mne opravdu maximum. Musím však ocenit, že v příběhu nebyly použity takové ty úplně stupidní trapné situace, které se stávají pro literaturu tohoto druhu už zvyklostí a hlavní hrdinka byla také celkem i normální. Základní klišé ovšem nechyběla, ale to se od toho už jaksi očekávalo. Hovorový styl, kterým Emily mluví a přemýšlí, mi byl zezačátku sympatický, ale později už ho bylo přespříliš a její slovník učitelce moc neodpovídal. Takový ten trapný prvek tam ovšem také nechyběl, a to ve vykreslení rodiny, která se prakticky vánočními svátky "prochlastala" a jejich náklonnost k alkoholu byla zmiňována téměř pokaždé, když se o nich hovořilo... Konec byl klasický a uhozený, jak se však dalo předpokládat... Moje touha po romantickém čtení s tématikou vánoc je na dlouho naplněna... - a mohlo to být horší.... :-)... celý text

Světlo mezi oceány 2013, M. L. Stedman

Zajímavý příběh - přinášející plno otázek, jak by se člověk ve stejné situaci zachoval sám. Chvíli před koncem, kdy jsem ještě neznala rozuzlení, jsem přemýšlela o tom, že lze pochopit všechny zúčastněné a všechny svým způsobem litovat a že správné východisko ze vzniklé situace prostě není...... celý text

V úkrytu 2018, Liz Nugent

Tak za mě bohužel ne... Kniha si mě absolutně nepřipoutala - bylo tam velmi málo děje, který se natahoval nezáživnými pasážemi jak to šlo. Problém mi dělal i styl autorky, velká část je psaná formou vzpomínání vypravěčů, což postrádá napětí a příslušné zvratové situace potom jen tak volně uplynou. No a členové obou rodin se opravdu hledali, až se našli..... Absolutně nikdo tam snad nebyl normální :-)... celý text

Porodní bábou proti své vůli 2017, Patricia Harman

Tahle knížka se musí pomalu prožívat a nikam s ní nespěchat. Nemůžu si pomoct,ale dojímalo mě to a myslela jsem na to,jestli si naši předkové nedokázali ten život užít a prožít daleko lépe než my se všemi nynějšími vymoženostmi.... Např. při popisu vánoc jsem úplně cítila to rodinné štěstí... :-) No a pak zhruba od poloviny knížky dojde k nečekanému zvratu v příběhu,kdy deníkové zápisky začnou mít najednou velký význam (abych nic nevyzradila), až jsem si říkala,jak je paní spisovatelka šikovná,že to takhle narafičila na čtenáře :-) Moc doporučuji,oba díly jsou stejně kvalitní :-)... celý text

Všechno, co máme 2017, Kerry Lonsdale

Pomalé, nudné, nicneříkající. Podle vysokého hodnocení jsem opravdu čekala mnohem, mnohem víc - těšila jsem se, že po úvodní kapitole pohřební se děj naplno rozjede a vydáme se s hlavní hrdinkou do Mexika, kde zahájíme pátrání plné dobrodružství a napětí, při kterém nám bude napomáhat i "sympatický fotograf".... :-) Ale tohle pokračovalo ve stále nudnějším tempu až k osvobozujícímu konci! Takovýhle příběh by si zasloužil gradaci a efektní konec a ona to byla unylost na unylost.... Ani ve vyprávění milostného vzplanutí s Jamesem jsem se nijak nenašla - bylo to vzaté "z gruntu", pro jistotu už od dětských let (další nuda), aby nám všem dostatečně došlo, že to byl prostě osudový muž. A co se naší dokonalé hrdince nestane - o jednoho prince přišla a ejhle, objeví se další, neméně bezchybný, který jen co ji uvidí, už nechce jinou..... :-) Až jsem si říkala "Co to čtu???!" :-)... celý text

Mazací tramvaj 2017, Magda Stachula

**** SPOILER **** Tak se nám z toho vyklubala pěkná blbost :-) Člověk celou knihu čeká, jak napínavý bude závěr a co asi Marta vymyslí a ono to prostě skončí těsně před finále... Nebo jsem ještě doufala v úplné otočení příběhu - čekala jsem, že za vším bude stát Anita a že příběh dostane alespoň nějakou pointu. No nevím. Takhle jsem si představila jen paní spisovatelku, která se lopotila s rozehranými postavami a pak ji to už přestalo bavit, řekla si, že nic dalšího už z toho nedostane a šla od toho.... Za ten závěr jedna hvězda dolů.... celý text

Bratr Thomas 2008, Dean Koontz

Ke konci jsem už úplně ztratila o příběh zájem, bohužel. Přesto hodnotím o hvězdičku lépe než předchozí díl - zdálo se, alespoň ze začátku, že "nápadově" se to přiblíží prvnímu dílu, avšak nakonec se tak nestalo. Prostředí bylo perfektní a velmi mě bavilo, i Thomasovy vnitřní monology na mě fungovaly, ale pak se děj dostal někam, kde to bylo už za mojí hranicí únosnosti. Když totiž začne v příběhu být příliš nereálných a nadpřirozených jevů, tak nějak vypínám svou vnímavost a zájem o knihu u mne upadá. Chtěla jsem, aby Thomas zůstal tím klukem z prvního dílu - který má určité nevšední schopnosti, ale jinak je svět obyčejný, jako ten náš - takový hlavní hrdina mne opravdu bavil - ale použitá zápletka z předmětného dílu už na mě byla moc a posledních cca 40 stránek, ač to mělo být nejvíc akční a nervydrásající, mne nebavilo a bylo mi jedno, jak to celé dopadne, musela jsem se donutit to dočíst... Bohužel. Za mě spíše zklamání. Tahle série je důkazem toho, že by se knihy na mnohá pokračování psát neměly - většinou se stejně nic nevyrovná prvnímu dílu... :-)... celý text

Návštěvnice 2018, Amanda Stevens

Nevím, kolísá to u mě mezi 2 a 3 hvězdičkami, nakonec dávám 3 za čtivost, ale nevím, jestli jsem to nepřecenila. Už mi to přišlo dost uhozené. V dřívějších dílech se mi líbila atmosféra vyplývající z občasného zhmotnění ducha, kterého vídala hlavní hrdinka, ale teď už toho tam bylo na mě příliš. Ono je to možná tím, jak se píše na přebálce knihy ke spisovatelce, že byla od dětství fascinována tajemnem a odráží to ve svém díle - je to totiž přesně zaměřeno pouze na tuhle oblast a stavění příběhu jí moc nejde, dle mého. Tohle bylo takové až uhozené, přišlo mi to jako čtení pro děti, takové jednoduché - mě se to moc nedotýkalo. Bylo tam až mnoho fantaskních a divných prvků, naivní rozřešení celého příběhu i námět, plno logických chyb - a ponechaná dvířka k dalšímu dílu.... SPOILER: Na chvíli jsem si v závěru přála, aby Amelie už umřela, ať to aspoň trochu má grády :-) Bylo to plné klišé - zase přijel princ na bílém koni a zachránil ji, všechno se hezky vyřešilo s uvězněnými dušemi a bloudícími "entitami" a zlá stařena došla potrestání... Také ty použité prvky - srostlá dvojčata, albín, který používá včely jako zbraň, oči propíchané klíčem.... nevím, no..... :-) I vykreslený vztah Devlina a Amélie mne zklamal - musím říct, že lepší to asi bylo, když po sobě jen pokukovali - rádoby erotické scény byly dost trapné..... :-)... celý text

Jen aby, řekla moje žena 2017, Michael Třeštík

V téhle knížce buď čtenář ten humor vidí a pobaví se - nebo nevidí a kritizuje..... :-) Já patřím do té první skupiny a i když jsem si představovala, že si přečtu jen pár náhodně nalistovaných úryvků, četla jsem od začátku do konce. A bylo to bezva :-)... celý text

Porodní bába od řeky Hope 2016, Patricia Harman

Každému je jasné, o čem bude v téhle knize číst. Čekala jsem historky z porodů a byla jsem trochu skeptická, jestli mě to bude bavit - ale - musím přiznat, že hned po přečtení úvodních stran mě tahle knížka lapila a já opravdu těžce nesla, když jsem musela se čtením přestat. Příběh je tak přirozeně líčen, že se asi musel opravdu stát a paní spisovatelka to prostě jen přenesla na papír, jinak nevím :-) Atmosféra doby a místa je vykreslena velmi věrohodně, že čtenář si připadá součástí děje. Lehká milostná linka, která lemuje celé vyprávění od začátku do konce, mi učarovala - bylo to tak reálné a dospělé, žádné laciné scény a klišoidní romantická dobrodružství - rozvíjející se vztah byl popsán od úplného počátku, od začínajících sympatií a v pomalém tempu postupoval dál a dál, nic nebylo uspěcháno a na všechno si hlavní hrdinové pěkně počkali. Musím říct, že bych opravdu ráda četla ještě dál a litovala jsem, že kniha nebyla obsáhlejší. Zcela určitě si přečtu i další díl, i když ten už zřejmě nebude pojednávat o Patience jako o hlavní postavě, což je škoda, ale i tak věřím, že díky příjemnému stylu vyprávění bude také bavit - doufám v to.... :-) Byla to tématicky tolik jiná kniha, než které čtu, že mi přišla velmi vhod. Moc doporučuji.... celý text

Tvář mojí dcery 2017, Kathryn Croft

Čím víc se snaží autoři šokovat, tím větší "slátanina" z toho vzejde. Otrávená jsem byla již od počátku událostmi s "nalezenou" dcerou a hlavně všemi těmi dále popisovanými nepravděpodobnými formami pátrání. Vše bylo tak vzdálené životu, že i přes velkou snahu jsem příběh nedokázala víc prožívat - hlavní hrdince vše vycházelo celkem jak po másle, zvonila u cizích lidí, kteří s ní ochotně jednali a každou lež jí hned spolkli, navíc jí předávali seznamy s kontakty na další lidi, případně si sem tam něco ukradla z pokojů, které procházela, když si dovolila jít na wc. Trochu jsem od počátku nechápala, proč se vše řeší tak na tajno, pomocí lží a vymýšlených identit, když pro to nebyl žádný důvod a proč se prostě nezavolala policie, případně Simone nezajela za Ginny a prostě nežádala vysvětlení. Asi proto, že bychom přišli cca o 100 stran textu o ničem. O konci a rozuzlení ani nemluvím..... Dočetla jsem už rychločtením, protože mám množství jiných knih a nechtěla jsem protahovat svůj čas s tímhle "dílem" :-) Abych jen nehaněla, musím říct, že téma mi poskytlo určitý materiál k přemýšlení o tom, jak by se člověk choval a hlavně co by cítil v situaci, kdy by přišel o dítě jako je to v této knize a po 18 letech přišla dospělá cizí dívka a tvrdila, že je dcera. Krev sice není voda, ale těžko by se už asi v takové situaci hledaly bližší vzájemné vztahy a někde se navazovalo... Celkově knihu však bohužel nedoporučuji.... :-)... celý text

Řekni lituji 2015, Michael Robotham

Věčný Thomas 2007, Dean Koontz

Za mě tedy zklamání, a velké... Byla jsem namlsaná bezvadným prvním dílem a těšila se na něco podobného, zvlášť i vzhledem k vysokému hodnocení, ale bohužel. Na stejné vlně se to neslo jen během prvních pár stránek a pak už nastala nuda. Hrozné popisy - prostředí, kudy Thomas utíká za někým nebo se schovává někde nebo ho honí někdo někudy - stále jsem četla, otáčela listy a říkala si "kdy už tam bude?" - a pak jsem zjistila, že jsem už pomalu v polovině knihy a stále jen čtu o tom, jak to vypadá v nějakém kanále.... Pro tohle jsem si opravdu knihu nevybrala. Navíc celý příběh byl dost praštěný, záporná postava úplně nepřirozená a tak nějak hrozně mimo, děj žádný. Nejlepší scénky byly ty s Elvisem a to je docela málo. Je mi to líto a sama jsem moc chtěla, aby to bylo perfektní, ale bohužel.... :-)... celý text

Záhada zadního pokoje 2013, Katarína Gillerová

Pro mě tomu chyběla nějaká jiskra. Začátek a prostředí vesnice se mi moc líbily, ale tím to i skončilo - abych řekla pravdu, docela se divím, že jsem to dočetla. Popisované tajemství, na které se čeká, je uměle prodlužováno vyprávěním životního příběhu hlavní hrdinky, který mne tedy opravdu nebavil, zejména části popisující krach podnikání jejího partnera. Navíc mi byla dost nesympatická tím, jak ona byla stále obětí nějakých intrik a jinak přitom bezchybná. No a pokud jde o příběh z minulosti, člověk se vlastně nedozví nic moc detailního, stále dokola se omílají stejné skutečnosti, až se čtenář v závěru knihy konečně dozví, jak se věci tehdy seběhly. No a tohle rozluštění záhady mě moc nevzalo, zejména je absolutně nevěrohodná skutečnost, že by bylo možné okolnosti smrti jedné ze sester tak, jak byly popsány, utajit a všichni, kdo o tom věděli, by to léta tajili... - hlavně nějak nechápu, proč. Jediné, co hodnotím kladně, je čtivost knihy, ale jinak to čtenáři nic nedá.... celý text