Ayume
přečtené 141
Hana
2017,
Alena Mornštajnová
- Na začátek bych jen chtěla říct, že hodnotím knižní příběh. K celkovému tématu holokaustu a lidem, kteří si jím doopravdy prošli mám respekt a jakékoliv ironické poznámky jsou mířený proti celkovému příběhu, ne však k holokaustu či k hrůzám druhé světové války. Děkuji. Příběh jsem četla na přelomu roku 2020, tudíž mé vzpomínky už jsou trochu zamlžené, každopádně jednou za čas se ke knize aspoň v myšlenkách vrátím a brečím. A není kvůli dojemnosti celého příběhu, je to tím, že jsem opravdu čekala a nedočkala jsem se. Knihu mi koupila mamka s tím, že je prý skvělá, že jí to doporučila kamarádka a že to je prý teď jedna z nejlepších knih na trhu. Hodnocení na DK mě vlastně jen ujistilo, že jdu fakt do skvostu české literatury a že se nemám čeho bát. Inu... Začnu pozitivy - autorka má skvělý styl psaní a právě za ten uděluji ty dvě ošmelené hvězdy kvality. Příběh Vás chytí a Vás prostě zajímá, co se stane dál, jak jsou osudy postav propletené a jak vše skončí. Právě díky tomuhle jsem knihu přečetla za jeden a půl dne. Tím to ale hasne. Příběh byl. To je asi vše, co mohu říct. Ze začátku byl i zajímavý, ale ke konci už jsem prostě jen počítala, za co dalšího bude Hana moct, protože se fakt zdálo, že Hanin ultimátní talent spočívá v eliminaci vlastní rodiny. Schovala letenky své rodině, ta nemohla odletět do bezpečí, nakonec tím zavinila jejich smrt. V táboře otěhotněla, posléze však přišla o díte a zároveň 'prokecla' otce mrtvého dítěte, takže...taky umřel...? Hana se jako jediná dostává z tábora, absolutně zlinčována životem, souzena všemi, protože přišla o svou krásu a trpí psychickými potížemi a tak koupí věnečky své zbývající přeživší rodině a tím je de facto, překvapivě, zabije... Krom toho mi ta celá linka o tom, že ušláplý otec Miry podvedl manželku a měl tak další děcko přišla naprosto zbytečná, další špetka soli v už tak přesolené kaši. Závěrečné hodnocení? Hana by mohla být v alternativní lince skvělý nájemný vrah.... celý text
Zelená míle
2001,
Stephen King
Damn...Prostě jen damn. Na Stephena Kinga jsem si netroufala od chvíle, kdy jsem ve čtrnácti četla 'Čtyři roční doby', ale pohled na jeho knihy mi změnil 'Lunapark' a když mi táta doporučoval i Zelenou míli, rozhodla jsem se, že si Kinga zopakuji. Ze začátku se mi kniha četla těžce - seznamování s dozorci, vězni, přezdívkami, jejich personalitami, přeskakování mezi ději - všechno toho bylo strašně moc a tak se stalo, že jsem knihu na měsíc a půl odložila a v hodině češtiny jsem se k ní z nudy vrátila - a z 80.stránky jsem se už neudržela a děj hltala jedním dechem. Bylo to opravdu...něco. Nikdy jsem se nad knihou tak neznechutila jako když jsem četla Delacroixovu nepovedenou popravu. Nikdy jsem se u knihy nezasmála tolikrát, jako jsem se zde zasmála nad suchými vtípky dozorčích. A nikdy jsem tak moc nedoufala, že i přes již jasně zadaný konec, kniha dopadne jinak. Konec knihy byl jednoduše top. Líbilo se mi pojetí smrti - že pro Johna byla vysvobozením a že Paul už se na svou dlouho odkládanou svobodu těší jakbysmet. Nejlepší kniha je kniha, u které nechcete, aby skončila - a přesně to pro mě udělala Zelená míle.... celý text
Kdo chytá v žitě
2010,
J. D. Salinger (p)
Abych řekla pravdu, nevěděla jsem, co od knihy čekat. Nečetla jsem ani zadní stránku knihy, prostě jsem vše nechala na svém dobrém pocitu a musím říct, že jsem více než příjemně překvapená. Již od první stránky jsem hltala každé slovo, které autor napsal. Dle mého názoru není kniha nějak silná co se týče příběhové stránky, ale jestli něčím převládá, je to stránka duševní. Hlavní hrdina, Holden, je v mém věku a do jeho myšlenkových pochodů jsem se snadno vžila. Někdy jsem se u knihy smála, někdy jsem byla poněkud zamyšlená a v některých případech měla kniha i takovou až depresivní atmosféru. Zkrátka a dobře, vše, co prožíval Holden jsem prožívala s ním. Hlavní pointou knihy je dle mého i temnější stránka dospívání, nejistota a bezmyšlenkovité bloudění, zatímco se ve svém životě snažíte najít cíl. Co se mi opravdu líbilo byl rozhovor, který měl Holden se svým bývalým učitelem ke konci knihy. V ten moment jsem totiž byla asi tak stejně zoufalá jako Holden a slova, která řekl učitel Holdenovi ve mně probudila takovou malou jiskřičku naděje, že pro Holdena - a vlastně ani pro mě - není nic ztraceno. Tudíž, abych napsala konečnou větu této recenze - na tuhle knihu prostě musíte mít chuť, věk a možná být i trochu imbecil.... celý text
