Áža707 přečtené 342

Zmizelé ruce 2007, Robert Wilson

I když je kniha poměrně "krátká", tak mě trvalo těch 350 stran strašně dlouho a to ze dvou důvodů. Vždy mi trvalo se začíst a tak jsem postupovala po malých částech. Upřímně musím říct, že jsem od příběhu čekala něco víc či něco jiného. Rozhodně nechci říct, že by byl špatný, anotaci jsem si raději přečetla a díky ní jsem se na čtení těšila. Závěr knihy byl doopravdy skvělý, ALE... Šlo o posledních 70 stran, které byly doopravdy překvapivě velmi čtivé. Užila jsem si rozuzlení a vlastně postupné propojení všech postav. Jenže to je právě to mínus, které této knize musím vytknout: hromada postav! Občas jsem se úplně ztrácela a nebyla jsem si jistá, co tam tahle osoba zrovna dělá. Druhým mínusem byly rozsáhlé myšlenky a rozhovory, což podle mě jen natahovalo děj a občas jejich pointa vyvstanula po 2 stranách. Osobně si myslím, že kdyby kniha měla o 100 stránek víc, byla by lepší. Další špatná věc (za kterou samozřejmě nedávám dolů hodnocení) je: dvě postavy, které jsem si oblíbila dohromady, tak nakonec nebyly spolu, což mě velice mrzelo. Pokud máte rádi zdlouhavé zápletky, kdy v půlce knize nebudete o nic víc k vyřešení než na začátku a dokonce vám přihodí nějakou mrtvolku navíc, tak rozhodně neváhejte a do knihy se vrhněte po hlavě. ⭐ 3/5... celý text

Daisy Jones & The Six 2020, Taylor Jenkins Reid

Že začátku se kniha četla hůř, protože se mi nedařilo pořádně zorientovat v postavách, ale po chvilce se to rozjelo a já hltala každou stránku. Vytkla bych akorát opakující se informace na jedné straně, ano vím že to bylo z pohledu různých postav, ale občas mě to štvalo. Postavy byly skvěle vykreslené a každá měla svůj charakter. Za mě úžasná postava byla Camila, která byla silná, chytrá žena, co se nerada vzdává a nevzdává to ani s lidmi okolo sebe. I když se jí něco nezdá, tak chce i pro ostatní jen to nejlepší. I ostatní postavy se mi zapsaly do srdíčka, až na Eddieho! To byl člověk, který mě vytáčel každou svou myšlenkou a  pokaždé když otevřel pusu. Celou knihu jsem si přála, aby konečně opustil kapelu a já se ho zbavila. Bylo zajímavé sledovat myšlenky a názory jednotlivých lidi, u kterých jste mohly zaznamenat vývoj, ať už psychicky, tak třeba i sociální. Já jsem si všechny části strašlivě užívala a měla jsem pocit, jak kdybych s kapelou někde seděla a oni mi vyprávěli, co se stalo. Nešlo jen o samotné postavy, ale i myšlenky které zde byly. A myslím, že každý se dokázal vcitit do toho, že i když písnička nebyla napsaná jako love song, tak že ho tak okolí vnímalo a nejen tak, každý si v písni našel něco svého. Kromě úspěchu a problémů kapely a jejich členů, zde bylo mnohem víc drogy, sex, alkohol a hlavně pořádný Rock 'n' roll! Trochu zpětně nevím, co si mám myslet, když čtu komentáře o tom, že se jedná o fikcí. To snad není možný, ne? Vždyť přece... Jo to mě asi dostalo nejvíc. ALE mimochodem nějaké písničky najdete, nevím zda vznikaly ke knize, či jaký byl jejich hlavní účel, ale píseň Aurora je věc, co potřebujete slyšet! Poslední věci, co mě dostala byla poslední kapitola! Četla jsem ji dvakrát po sobě, aby mi došel plný význam slov a nebudu vám lhát brečela, jak malá holka. ⭐ 4,5/5... celý text

Spolubydlící 2019, Beth O’Leary

Očekávala jsem příjemnou oddechovku u které se zasměju a přesně to jsem dostala. Jenže kniha nebyla jen vtipná, ale měla pro mě dost kvalitní bonus, který posunul obyčejnou romantiku do úplně jiné úrovně. Seznamujeme se zde s Tiffy a jejími přáteli Grety, Mouem a Rachel a na druhé straně Leon s Kay. Tiffy je taková trochu střela a nevšední a svým způsobem je dost svá, ale její bývalý ji zlomil a dostal na psychické dno. Potřebuje utéct od něj, své minulosti a hlavně z jeho bytu. Leon je naopak přesný opak Tiffy, je obětavý a své vlastní štěstí dává trochu do pozadí před problémem bratra. Všechny tyto postavy kromě Kay jsem si oblíbila a každá byla svým způsobem specifická. Pokud se chcete zeptat na postavu, co mě doopravdy štvala (slušně řečeno), tak to byl Justin a Martin. Tyto dva společně budou sdílet byt, ale nebudou se potkávat - Leon je zde přes den a Tiffy přes noc. Co by se mohlo pokazit? Ti dva se doopravdy delší dobu nepotkaji a komunikují spolu přes papírky, který si lepí kamkoliv! A já se u toho velmi pobavila, užívala jsem si jejich konverzaci a obě dvě postavy a jejich postup životem. Teď přichází ta přidána hodnota. Na jednu stranu sledujeme postup vývoje přátelství mezi lidmi, kteří se X měsíců neviděli, ale na druhou se každý sám vypořádává se svými "démony". Leonuv bratr je odsouzen za ozbrojenou loupež, kterou nespáchal a právník chce prachy a případ se nesnaží dovézt k nějakému konci. Až vlastně díky Tiffy a jedné velké náhodě se dají věci do pohybu. Tiffy, která si vyplakala oči do polštáře a postupně se dostává z nepovedeného vztahu, tak začíná mít postupně závažnější problémy se svým ex, který jí sleduje na nemožných místech a přestává se mu líbit, že nad Tiffy ztrácí kontrolu. Celá kniha je za mě naprosto skvělá, úžasně se četla a já jsem se hodně zasmála. Takže pokud chcete odpočinkovou knihu, která má přidanou hodnotou, tak jděte do toho ️ ⭐ 4/5... celý text

Vládci popela 2021, Scott Reintgen

Kniha se čte dobře a je celkem napínavá a vtáhne vás rychle do děje. Konečná gradace je úplně úžasná a fakt jsem s napětím očekávala, co se stane. Střídají se tři hlavní postavy, kdy každá z nich představuje jednu ze skupin, která v tomto světě existuje. Setkáváme se zde s Dividiány, kteří patří mezi chudší a naše představitelka Imelda se sem dostane skrze videa, která jsou velmi populární. Její rodina by si v žádném případě nemohla dovolit zaplatit vstupní poplatek. V první chvíli jsem měla svou teorii, ale ta se ukázala jako špatná. Rozhodnutí Alchymistky mě doopravdy překvapilo a nečekala jsem ho. Druhým závodníkem, kterého můžeme sledovat je Adrian, který patří mezi Táhloruké. Sice nepatří mezi nejchudší, ale úcty od Popelianů se stejně nedočká. Upřímně řečeno mi postava Adriana nebyla moc sympatická. I když on má hlavně symbolizovat vzpouru, která se měla konat. Poslední závodnice, která nás příběhem provází je Pippa, která patří mezi Popeliány a na koních jezdí od dětství. Jelikož je potomek dvou výherců dostihu, tak se zdá, že má před ostatními docela náskok. Ze začátku mi byla velmi nesympatická a na konci jsem si ji oblíbila. Její části jsou psané Du-formou, což bylo občas velmi náročné na čtení, ale zase se dobře odlišovaly postavy v dějí. Dalším bonusem příběhu pro mě byly prvky dalo by se říct fantasy - božstvo, chymery a svým způsobem kouzla. Protože myšlenka závodu je celkem obyčejná, ale koně, kteří se rodí jako fenixové. Záleží na tom, co přimícháte do popelu a podle toho se zrodí kůň s určitými vlastnostmi. To je naprosto úchvatný! Vážně! Určitě jste nečetli první recenzi a mnohdy jste se setkali s přirovnáním, že se jedná o "Hunger Games na koních" - můj osobní názor je, že mi to Hunger Games skoro nepřipomínalo a díky právě tomuto výroku jsem z knihy měla větší obavy. Málokdy čtu více recenzi před dočtením knihy, ale u tohoto díla jsem udělala výjimkou. Hodnotím rozhodně lépe než Hunger Games. Pro mě příběh byl napínavější a zábavnější než Hunger Games. ⭐ 4/5... celý text

Jeho banán 2020, Penelope Bloom

Už delší dobu jsem měla chuť si přečíst něco vyloženě oddychového a jak všichni víte P. S. Nesnáším tě mě zklamalo na nejvyšší možné úrovni. Srdce netvora mi v tom taky zrovna nepomohlo. Začínala jsem mít pocit, že na mě začíná jít krize, což je trochu problém, když máte doma dvě štafety. A vlastně nevím, kdy mi přijde další. Dneska ráno v tramvaji jsem měla velkou chuť číst a tak jsem vytáhla svého pomocníka, který obsahuje tunu (vážně ten počet přesně nevím) e-knih. Oko mi padlo na tuto knihu, kterou jsem si koupila v akci. Přesně něco takového jsem hledala. Prostě jednoduchý, vtipný, nenáročný, odpočinkový. Jasně upřímně musím říct, že to není nic světového, ale je to takový příjemný čtení. Příběh je jednoduchý a nic nečekaného vás zde nepřekvapí, ale přitom velmi milý. Co mě na téhle knize oslovilo nejvíc, byl lehký styl psaní, který byl vtipný a já jsem se u toho velmi pobavila. Například: "A pokud jsem se cítila obzvlášť podnikavě, dokonce jsem si koupila i jídlo." „Teď zrovna ne. Nepamatuju si to. Jakmile si vstříknu do žil aspoň metrák kofeinu, možná to začne znít trošičku povědomě.“ „Vaše heslo je ‚BANÁN‘, a ne, nemůžete si ho změnit. Telefon je váš stejně jako můj, takže si pečlivě rozmyslete jakékoli sextování.“ Postavy byly takové normální a v podstatě podobné jako v knihách stejného žánru. Nataša je skromná, chce se se životem poprat sama a přitom je to taková truhlička, kterou si oblíbíte. Naopak Bruce je pan dokonalý, který má rád svůj pořádek a řád. Tyhle dva vypadají jako své přímé opaky, které by spolu nemohli skončit, ale všem je jasný jak to nakonec dopadne. Já si čtení doopravdy užila! Pokud se nechystáte na tento přivézt, tak si dejte pozor na banány až půjdete někam na stáž. :D ⭐ 3/5... celý text

Hrady z písku 2018, Kayla Olson

Příběh se četl velmi dobře, děj skvělé ubíhal. Někoho možná překvapí vyprávění v první osobě. Zajímavý je i prolínání současnosti s myšlenkami hlavní postavy a nebo s nějakými názory, co ve společnosti jsou. Kapitoly jsou celkem krátké a některé z nich jsou úplně mini, ale myslím že to má gradovat děj, či upozornit na zajímavý fakt. Dystopie je můj oblíbený žánr a i u téhle knihy musím ocenit nápad celého světu a převratu v něm. Bohužel musím říct, že zde bylo plno možností, které autorka mohla rozvinout či doladit, ale ke zklamání čtenářů toho nevyužila na 100%. Rozhodně by zde byl dobrý potencionál k druhému dílů, ale podle goodreads se jedná o standalone. Třeba autorka do budoucna překvapí. Příběh vám dá plno otázek a na plno z nich bohužel nenajdete odpověď a závěr knihy vám v tom doopravdy nepomůže, protože vám dá ještě víc myšlenek a vlastně nic pořádného nevíte. Eden je obyčejná postava, která se snaží jen přežít a rozhodně nečekejte superhrdinku. I ostatní postavy nejsou úplně k zahození, Lonan je úplný zlatíčko a celou dobu mě fascinovalo, jak skvěle jednal v krizových situacích. Příběh vám připraví zvraty, které doopravdy nečekáte a tají se vám nad nimi dech. Opravdu jsem vývojem knihy byla velmi překvapená. Jak jsem již psala výše, tak konec mě zamrzel, protože kdyby se jednalo o sérii, bylo by to velmi napínavé zakončení dílů. U standalone je závěr velmi otevřený a je jen na vaši fantazii, co se dělo následně. ⭐ 3/5... celý text

PS: Nesnáším tě 2019, Winter Renshaw

Bohužel rovnou musím říct, že mě kniha neoslovila, tak jak jsem čekala. Už pár dnů jsem měla chuť se pustit do něčeho příjemného oddechového a když mi přišla kniha, tak jsem odložila jiné stranou a pustila se do této. I když normálně mi červená knihovna nevadí a mám plno knih na svém seznamu přečtených. Tak tohle bylo úplně mimo. U knihy jsem se nudila. A trochu zajímavý to začalo být kolem dvousté strany a to je docela smutné když si vezmete celkový počest stran. Postavy obě dvě byly takové nevýrazné a až moc často si opakuji, že se do sebe nezamilují. Ani jednu z postav jsem si neoblíbila, nebyly mi vůbec sympatické a chemie podle mě u nich vůbec nefungovala. Vlastně bych je oba nejraději propleskla a rozhodně by mi zrovna u těch dvou nevadilo, kdyby se nekonal happyend. Akce byla nulová a jak jsem již psala výše začalo mě to bavit až ke konci, kde se objevil trochu nějaký zvrat. Rozhovory podle mě byli naprosto plytké a nezáživné. Styl psaní byl krkolomný v plno úsecích. Bylo zde plno příležitosti, co se dali využít, ale bohužel autorka je nerozvinula dal. ⚠️ Možný SPOILER: byla bych raději, kdyby zde doopravdy byla amnézie a nějak se to následně řešilo, než to co vlastně v knize proběhlo. ⚠️ Abych jen nebyla hnusná, tak je to taková jednohubka, sama jsem to přečetla za dva dny. Obálka je pěkná. Je to přehnaný klišé a doopravdy se u toho nemusíte nijak výrazně soustředit. Jinak nevím, co bych ještě kladného napsala. Pardón... ⭐ 1/5... celý text

Kořist 2021, Darcy Coates

Kniha se četla dobře, ale musím přiznat, že prvních 100 stránek bylo docela náročných. Nějak jsem se nemohla začíst a trochu se to vleko, ale pak se to docela slušně rozjelo a já jsem se nemohla odtrhnout. Ze začátku jsem se bála, že se mi kniha nebude líbit, jelikož byla uváděna jako horor, ale souhlasím s většinovým názorem, že se jedná o thriller. Postavy byly dobré vymyšlené a já si nejvíce oblíbila Annu, protože její styl uvažování byl naprosto brilantní. Na druhou stranu jsem naprosto nechápala Todda, ten byl úplně mimo. Doopravdy mi nepřirostl k srdci a musím přiznat, že následné popisy jsou fakt síla.  Překvapila mě reakce vyšetřovatelky, kdy po její minulosti bych čekala nějaký větší zájem o případ. Některé věci, které se nakonec staly, se daly docela dobře odhadnout. Jiné naopak byly naprosto nečekané a dokázaly velmi překvapit. Takže vás příběh držel v slušném napětí. Celý příběh jsem si doopravdy užila, akorát mě velmi překvapil úplný konec. Doopravdy jsem čekala něco jiného, jak už jsem řešila s holkama ve štafetě. Jinak knihu mohu jen doporučit, pokud mate rádi napínavé detektivky či thrillery. ⭐ 3.3/5... celý text

Abych přežila: Můj útěk ze Severní Koreje 2015, Yeonmi Park

Tento žánr většinou moc nečtu, ale na druhou stranu si myslím, že je důležité poznat svět kolem nás. Tohle je věc, kterou si nějakým způsobem každý z nás umí představit, ale do úplných detailů to asi nikdo nedomyslí. Příběh vypráví o dívce Yeonmi, která se narodila v Severní Korei a již v nízkém věku ví moc dobře, co je hlad a bída. Jako jediné řešení se zdá útěk, ale i to není úplně jednoduché. Sledujeme vyprávění dívky od dětství až do jejich 21 let. Za tu dobu ušla velkou cestu a čím si musela projit je velmi děsivé. Kniha se občas četla velmi obtížně, jelikož vzpomínky Yeonmi jsou prolínány vyprávěním od jejích rodičů a občas se tím pádem dostanete do úplně jiné časové linie a je těžké se zorientovat. Mě občas i mátlo množství jmen, které se v příběhu vyskytoval. Život hlavní hrdinky byl velmi zajímavý a i když si člověk mysli, že ví o Severní Korei dost, nikdy to není dostatečně. Protože ty zvěrstva, co se tam dějí jsou šílená. Hlavně pro nás Evropany je jejich slepé následování vůdce naprosto nepochopitelné, ale jak sama autorka píše, tak plno výrazu neznají. Že existuje jiná láska než k vudci zjišťuje až po útěku z tyranské země. Velice zajímavé čtení a doopravdy doporučuji si přečíst, abyste se dozvěděli něco nového a vlastně zjistili, že se nemáme úplně špatně. Hodně těžko se hodnotí, jelikož příběh je zajímavý a úchvatný, ale na druhou stranu styl psaní je občas docela krkolomný. ⭐ 4/5... celý text

Navždycky 2020, Nofreeusernames (p)

Bála jsem se, že se mi kniha nebude líbit, jelikož okolo ní byl velký hype. Takže i přes všechny pozitivní recenze jsem k ní přistupovala trochu nejistě. První věc, kterou zmiňuje úplně každý, která mě extrémně vadila je vazba. Když jsem četla déle, dostávala jsem normálně křeč do ruky a to se mi při čtení už dlouho nestalo :D chápu, že výhodou mělo být, že ani po několikátém přečtení to na knize nebude poznat... Kniha si mě získala hlášky z Harryho Pottera, protože Harry je láska, že jo! Celkově je to velmi pěkná, odpočinková kniha plná klišé a vlastně přímo očekáváte, co z toho vznikne. Což rozhodně nevadí. Hlavní hrdinka Mei je takový snílek, který i když ví, že všechno není epický film, tak čeká své dokonalé scény. Občas působí trochu naivně a nedospěle, ale řekněme si upřímně, kdo na střední se choval dospěle? Její nejlepší kamarád je Travis, který mě nijak neoslovil a měl podle mě dostat více prostoru, protože víme, že by za Mei položil život a svým způsobem je trochu výbušnější člověk. Ale upřímně takhle se nejlepší kamarád nezachová. Chápu, že Mei nebyla úplně upřímná, ale co že svého přátelství s kluky vím, tak neberou věci tolik vážně jako holky. Dalsi skvělou postavou je Ava, která je vtipná, bláznivá a má dokonalé plány, které nedoporučuji zkoušet v realitě. Tuhle postavu jsem si doopravdy oblíbila. Akorát by mě zajímalo, jak vlastně jejich kamarádství vzniklo a čím to, že Ava je zde stále pro Mei, i když se ukáže, že Mei o ní plno věcí neví. Navždycky vám vykouzlí úsměv na tváři a rozhodně si odpočinete od všední reality. Nesmím zapomenout na grafické zpracování, protože to je doopravdy top ???? užívala jsem si ty konverzace a čokoládu ???? :D I když se většinou snažím aspoň nějak přečíst poděkování, tak to skoro nikdy není na 100%, ale u Navždycky jsem ho dočetla do posledního písmenka a pobavila jsem se! Takže si vemte čokoládu a puste se do čtení příjemné romantické knížky. ????⚡❤️ ⭐ 3.3/5... celý text

Dva tajemství neudrží 2019, Karen M. McManus

Po dlouhé době jsem se zasekla u recenze a pořádně nevěděla, co mám napsat. Šílenost, nebudu vám lhát a přitom nejde o to, že by kniha byla nezáživná, spíš naopak. Tohle byl můj první thriller z kategorie YA a již po několika velmi dobrých klasických thillerech. Trochu jsem se bála, že kniha nebude mít správné napětí, ale to jsem se doopravdy spletla. I přes počáteční zmatení, co se postav týče (ano musela jsem se občas vrátit, abych věděla o koho přesně jde), se děj rozjel velmi slibně. Pár stránek před koncem jsem si říkala, vždyť nic nevím, ale o to konečných pár stránek bylo zajímavějších. Ellery i Erzu jsem si velmi oblíbila, hlavně Ellery jak ve všem vidí záhadu. V množství postav už pak ani nevíte, koho označit za pachatele. Sama jsem nevěděla do posledních stran o koho jde a jak se ukázalo, nebylo snadné k tomu dojít, jelikož plno věcí se odhaluje až v průběhu čtení. Myslim, že děj skvělé gradoval a atmosféra byla skvělá. Akorát mě překvapilo, že by v takovém městečku bylo možné utajit nějaký vztah, takže by nepadlo podezření právě na danou postavu. Jo a poslední věta - OMG!!! Sice zde čtenáře mohou napadnou otázky, proč zrovna ona, co mezi nimi bylo apod. Tím pádem by se to dalo považovat za lehce nedotažené, ale podle mě je super, že i přes to vše má kniha své malé tajemství. ⭐ 3.5/5... celý text

Lockdown 2021, Alexander Gordon Smith

„Jsem Alex. Je mi třináct a nejsem vrah. Obvinili mě z vraždy a odsoudili mě k tresu ve Výhni – nejtvrdším vězení na světě pro mladé delikventy.“ Dovedete si představit, že jste odsouzeni za něco, co jste nespáchali? Nevěří vám ani vlastní rodina a jediní u koho najdete pochopení jsou někteří vězni z Výhně, ale z té není uniku. Anebo je? Jako milovník sci-fi a dystopie jsem neváhala ani sekundu, když přišla možnost si tuto novinku přečíst. Sice už nám všem lockdown leze krkem, ale aspoň si ho můžeme trochu vylepšit při čtení napínavého příběhu. Doporučuji milovníkům Divergence, Hunger Games,  apod. pokud se vám nějaké takové dílo líbilo, myslím, že si oblíbíte i toto. Osobně musím říct, že mě čtení bavilo mnohem více než u prvního dílu Hunger Games. Hned po prvních stránkách vás děj naprosto pohltí a vy začnete přemýšlet a dávat si dohromady maličké kousky příběhu. Nebudu vám lhát, autor rozehrál karty ve více úrovních a čtenářům poskytnul pouhé drobečky, aby je pořádně nažhavil. Po dočtení jsem nemohla uvěřit, že jsem na konci a vlastně o nic moudřejší. Jen tak mimochodem – okamžitě potřebuji další díl a hned chci vědět, co se dál bude dít!! Hlavní postavou je zde kluk Alex, který byl odsouzen za vraždu kamaráda a poslán do Výhně. V první chvíli máte pocit, že je to jen blbý arogantní hajzlík, který to nemá v hlavě v pořádku, ale postupem knihy si ho oblíbíte. Stejně tak i vedlejší postavy Zee a Donovan mají své osobní kouzlo. Velmi se mi líbí, jak autor vykreslil jejich nálady a rozhodnutí v průběhu celého děje. Nejsou to jen postavy, co „proplouvají“ příběhem, ale umí se pořádně naštvat nebo naopak se bát. Strach bych měla taky, osobně si myslím, že bych ve Výhni nepřežila jediný den, natož několik let. Vězení se tak rozhodně nejmenuje bez důvodně, pokud čekáte, že s vámi někdo bude zacházet v rukavičkách, tak jste opravdu ve velkém omylu. Že si na vás zasedl jiný vězeň a myslíte, že to bachař vyřeší? Ani nezkoušejte, je jim to doopravdy naprosto JEDNO, co s vámi bude, přece jen jste odsouzeni na doživotí. K tomu vás bude čekat práce – hloubení dolů, praní, vaření, čistění toalet a pokud dostanete přes hubu, tak stejně půjdete dřít, jelikož na marodce skončit nechcete. Ví vůbec vláda a lidi ze shora, co se zde děje?? Jako za mě jedno velké WOW a v některých částech jsem přestávala dýchat anebo si říkala: „Co se to tam sakra děje?“ Já jsem si čtení doopravdy moc užila a těším se, co nám přinese následující díl. Jediné, co mi v průběhu čtení vrtalo hlavou: To nikdy nebyla odsouzena žádná dívka? Žádná dívka nepatřila k nějakému gangu a někoho nezabila? Nebo mají dívky své vlastní vězení? Ale v tom případě existuje doopravdy jen jedna Výheň? Ano, přesně takhle se budete cítit v průběhu čtení a plno otázek vás nechá v napjatém očekávání dalšího dílu. ⭐ 5/5... celý text

Niet úniku 2018, Taylor Adams

Darby je naprosto obyčejná vysokoškolačka, která dle svých slov se nikdy nestarala o nikoho jiného než o sebe. To se změní jednoho dne, kdy je kvůli sněhu nucena zastavit na odpočívadle a nejspíš zde strávit i noc. Při hledání signálu, aby mohla napsat domů, má pocit, že zahlídne dětskou ruku v kleci v dodávce. Za každou cenu se rozhodne zjisti, zda je to pravda a následně dítěti pomoc. Kniha se četla dobře a akce zde doopravdy nechyběla. Napětí se udržovalo hned od prvních stránek a když už jste si mysleli, že se děj stočí k lepšímu, tak najednou další neočekávaný zvrat. Jednu z věcí jsem si domyslela, ale nechci spoilerovat, jenže ty další mě nenapadli ani ve snu. Proto pro mě čtení bylo jedno velké WOW, nenudila jsem se a se zatajeným dechem čekala, jak to celé dopadne. Darby byla velmi příjemná postava a rozhodně by mě zajímalo, kdo by v sobě našel tolik odvahy jako ona, aby pomohl nevinnému dítěti. Stejně tak i ostatní charaktery postav byly popsány velice dobře. Byli zde i momenty, kdy jsem se pobavila a na to, že Jay byla obětí únosu i přesto nepostrádala kuráž. (Vystrčila do hora roztrasený prstenník. Darby chvíľu trvalo, kým pochopila. „Uf… pomýlila si si prst.“ „Och.“ Jay chybu napravila. „Lepšie?“) Velice mě překvapilo negativní hodnocení, které jsem si přečetla po dočtení knihy. Jak už jsem psala, pro mě to bylo doopravdy dechberoucí, i tak mě napadla otázka – to doopravdy neumím domýšlet knihy? Protože většina recenzentů se shodne v tom, že odhalily konec bez mrknutí oka. Já, ze tří/čtyř důležitých momentů a zvratů, jsem odhalila jen jeden. Ten konec? Normálně mi i ukápla slzička, a nakonec jsem si říkala díky bohu za epilog.... celý text

Srdce z kamene 2020, Petra Nachtmanová

Děj se odehrává ve 14. století, kde se setkáváme se šestnáctiletou Miladou, která je dcerou rytíře a raději myslí na hony a lov než na vdávání. Otec, který si přál syna, učil Miladu od nízkého věku vynikat v chlapeckých dovednostech. Milada se musí vyrovnat se ztrátou milovaného vzoru. Aby toho nebylo málo, tak její rodiště napadne loupeživý rytíř a Milada je nucena utéct a nechat matku jako zajatkyni hrozivého Vlada. Ze začátku jsem měla problém se začíst a zorientovat se v postavách, ale po pár stránkách se to srovnalo a já jsem si užívala Miladiny dobrodružství. Samozřejmě musíte knihu brát jako fikci, protože si myslím, že otec by nijak zvlášť nevyjednával s dcerou o sňatku. Milada je celkem zajímavá postava, protože si s ničím nebere servítky a je docela průbojná. Líbil se mi její postupný vývoj, kdy z dívky, která dá svým nápadníkům těžký úkol, aby se vyrovnala se smrtí otce, se stane zralá žena. Hlavním rysem je, že ona si nepřeje manžela, který by se rozhodl jí měnit, ale bude jí brát a milovat taková jako je. Ostatní postavy též nebyli k zahození, i když jich bylo poměrně hodně a občas dalo problém se zorientovat, kdo je kdo. Vlado je správný případ naprostého neřáda, kterému nezáleží na ničem jen na jeho penězích. Nejvíc mě překvapila postava Vojslava a jeho chování a doopravdy jsem se na konci bála, jaké Milada udělá rozhodnutí. Naštěstí to dopadlo dobře! Drsnou dobu tehdejších let autorka popisuje pomocí rabovaní a ponižování nevinných lidí, kteří se dostanou do rukou bandě loupežníku. Ti chtějí jen větší a větší zisk, mají celkem promyšlený postup, aby z rodin zajatých dívek dostali co největší množství peněz. Musím vás varovat, některé scény jsou zde popsány velice autenticky a rozhodně to není vhodné pro slabší povahy. Celý příběh je napsaný čtivě a opět jsem nečekala, jak to celé skončí. Milady mi mnohdy bylo velice líto, protože osud jí nadělil plno nepříjemností, ale nakonec se se vším vyrovnala hrdě a skončilo to dobře. Pokud chcete zkusit něco neobvyklého, tak vzhůru do toho. ⭐ 3/5... celý text

Věřit znovu 2019, Mona Kasten

Druhý díl série Začít znovu je psaný se stejnou lehkostí jako jeho předchůdce. Jedná se o volné pokračování, kdy se potkáváme s další postavou "party" s kterou jsme se seznámily v prvním díle. Takže ano, tento příběh se dá číst samostatně, akorát si trochu vyspoilerujete, jak vlastně dopadl první díl. Dawn mě ze začátku štvala, že sama pořádně neví, co přesně chce. Vzdychá po Spencrovi, ale aby si ho pustila k tělu - není možná. Takže jsem půlkou knihy prouplouvala s rozporuplnými pocity. Od poloviny se to celkem srovnalo a já s napětím čekala, co se vlastně stane. Co se doopravdy Moně nedá upřít je čtivost, kdy velmi snadno proplouváte příběhem a opět to není jen příběh o lásce, který by byl nudně jasný. Najdete zde přidanou hodnotu a to  s tématy jako chyby úsudku, problémy s rodinou, vyčítaní, nízké sebevědomí a jeho srážení člověkem, který vás má podržet. Samozřejmě se mi líbí návaznost na první díl, kdy opět se potkáváme s Kadenem a Allie a nejen s nima. Stejně tak doufám, že i v dalším díle bude tohle pokračovat. Trochu bych si přála aby Olivie dostala více prostoru a poznali jsme ji lépe, ale příběh nebyl právě o ní. Já jsem si čtení moc užila a knihu mohu jen doporučit. Zůstávám u stejného hodnocení, jako u předchozího dílů. ⭐ 4/5... celý text

Zrazená 2010, Kristin Cast

Druhý díl mi přišel napínavější než ten předchozí. Strašně dobře se četl a velmi rychle jsem se začetla do děje. I přesto, že mě díl bavil, tak se našly dvě věci, které mě naprosto vytáčely. I přesto, že normálně mi milostný trojúhelníky nevadí, tak nerozhodnost Zoey, zda si má vybrat Erika nebo Heatha mě dovádělo k šílenství. Druhá věc nebyla tak strašná, ale to opakování věci, které byly řečeny v prvním díle... Konečně se projeví, že Neferet není úplně ideální veleknězka a naopak, že Afrodita není taková kráva jako byla v prvním díle. Samozřejmě nemůžu opomenout, že zvrat a napínavost tu doopravdy nechybí a na konci se vám bude tajit dech. Takže rozhodně mohu doporučit a těším se na další díl. ⭐ 4/5... celý text

Kulti 2019, Mariana Zapata

Kniha je velmi oblíbená a čtená, na instagramu jsem videla hodně recenzí, ale nezařadila jsem ji do seznamu chystám se číst. Jelikož jí nemá ani místní knihovna, tak se případné přečtení odložilo na neurčito... Ke knize jsem se dostala náhodou skrze knižní štafetu. První mé obavy vznikly právě z toho, že je příběh velmi populární a mě se nebude líbít, protože se do něj pustím s přílišně vysokým očekáváním. Druhý důvodem byla tématika, jelikož fotbal jde okolo mě doopravdy vééélkým obloukem. Ale rozhodně se prostředím knihy nenechte odradit, jelikož příbeh je doopravdy velmi čtivý a nejspíš si ho užijete stejně tak já. Nejen, že jako bývala studentka španělštiny, jsem se vyžívala ve větách, co byly v knize použity, ale užívala jsem si i nádherné špičkování a styl psaní, který vás vtáhne do děje. I o tom svědčí, že jsem celou knihu zvládla během tří dní. NUTNĚ potřebuji vědět kolikrát bylo v knize "kadí", prosím, že to někdo spočítal? :D Jinak ano smysl pro hunor je zde trochu neotřelý, ale rozhodně bych neřekla, že je nějaký zlý. I přesto, že plno lidí na knize kritizují, že má být romantická a dle nich jen na posledních pár stránkách. Tak za mě na to musí člověk pohlížet z větší komplexnosti, protože to není jen o tom, když si říkáte, jak druhého milujete a padáte si do náruče. Právě proto na mě romantická linka působí krásně přirozeně, kdy z dívčí zamilovanosti vznikne naprosto vážný vztah dvou lidí, kteří si rozumí ve všech směrech a nejsou jen partneři, ale i nejlepšími kamarády a parťáky. A ten epilog? Jako vážně? To byla dokonalá romantická třešínka na tomhle pomyslném dortu. ⭐ 4/5... celý text

Označená 2010, Kristin Cast

Myslím si, že tato série vás nejspíš neminula. V době kdy vycházela, byl okolo ní dost velký boom. Sama jsem sérii četla před 7 lety, kdy jsem se dostala k 8 dílu. Čekala jsem pak na další díl, ale k sérii jsem se již nedostala a tudíž ji nedočetla. Letos jsem dostala chuť se k sérii vrátit, abych konečně zjistila, jak to celý dopadne. Začátek knihy je celkem nezáživný a nudný, ale během chvilky se to rozjede a vy jste pohlceni příběhem. I přesto, že je fantasy spíš pro mladší čtenáře, tak mě to bavilo, začetla jsem se velmi rychle a užívala si kouzlo příběhu. Nejraději bych, aby už se to rozjelo do těch obrátek, kde si to pamatuji, ale na to si budu muset ještě počkat. Samozřejmě se už těším na tu fázi, kdy se odhalí, co je zač Neferet a Afrodita je jen částečná mrcha. Jenže to není součást tohoto dílů. Líbí se mi, jak upíři jsou zde pojatý trochu jiným způsobem, tím pádem to odlišuje od ostatních knih s touto tématikou. („Všechny ty historky o tom, že upíři nemůžou vystát česnek, jsou krávoviny – že jsem tak sprostá,“ zamumlala, když jsme si nakládaly plné talíře.) Celá škola a její předměty mě doopravdy fascinují. K tomu přidejte trochu magie a tvořící se tétovaní u dospělých upírů a jednu naprosto neobyčejnou slečnu, která je upíři mladě, tak máte skvělý příběh. Konec krásně graduje a na chvíli, zde máme pocit klidu, ale je jasné že v dalším díle vyvstane další problém a tudíž se na něj velmi těším. ⭐ 3.5/5... celý text

Kudy ke hvězdám 2020, Jenn Bennett

Příběh já psaný úžasné a díky tomu se krásně četl. Popis krajiny působí stylem, jak kdybyste se sami vydali na výlet a zkoumali tu dokonalou přírodu. Vaši představivosti ještě lépe pomůže, že kniha obsahuje celkem 4 úžasné mapy, kde je zaznamenán celý postup knihou. Ty mapy mě nadchly, studovala jsem je dlouho, prostě bomba! ❤️ Zorie i Lennon jsou velmi sympatické postavy a budete se bavit nad jejich vtípky, hlášky a sarkasmem. Tyto charaktery jsou napsany doopravdy skvěle, takže jsou spolu v naprostém souladu a sedí k sobě jako dílky puzzle. Není to však jen o těch dvou, ale o více věcech jako je žárlivosti a falešném přátelství, penězích a jeden z hlavních motivů jsou problémy v rodině s kterými se hrdinka musí potýkat a není to zrovna nic jednoduchého, rozhodně bych se nechtěla ocitnout v podobné situaci. U čtení jsem se i velmi pobavila, protože scénky i některé rozhovory staly za to. Kniha byla příjemně oddychová, lehce předvídatelná, ale i tak se mi velmi líbila a čtení jsem si moc užila a o tom svědčí i to, že jsem ji zvládla během jednoho večera. ⭐ 4,5/5... celý text

Harry Potter a vězeň z Azkabanu 2001, J. K. Rowling (p)

Je šílený, kolik toho mozek zapomene, když to nečtěte takovou dobu a to jsem si myslela, že u Harryho není šance. Ale stalo se! Mám v hlavě spíš filmy, protože ty jsem zvládala každý rok aspoň jednou. Takže pro mě bylo milým překvapením, že některé věci šly v jiné posloupnosti než ve filmu - například darování nového koštěte Harrymu. Ohromně jsem si užívala všechny ty podrobnosti, které jsou pochopitelně ve filmu opomenutý (např. že vrba mlátička byla postavená primárně kvůli Lupinovi) a k tomu i skvělé rozhovory a vtípky, které najdete v průběhu celé knihy. Naprosto jsem zapomněla, jak úžasně je tato kniha/série  psaná. Takže nejen to, že znovu prožívám vše do nejmenšího detailu a postupně si skládám dohromady celý pozadí, který je za mě skvělý a promyšlený (a budeme prosím opomijet ty detaily jako, že Prasinky v prvních dílech nebyly zmíněny...). Nevím, co víc bych vám řekla (zase). Díl od dílu je lepší, vtipnější a nápaditější (jooo a tlustší, takže máte trochu více čtení a poznávání tohoto světa). Samozřejmě se budu asi trochu opakovat, ale celou sérii mohu jen a jen doporučit a nemůžu se dočkat dalšího dílu.... celý text