BiiZet
přečtené 160
Svéhlavička
1887,
Eliška Krásnohorská
Svéhlavičku bych zařadila do kategorie lehkého oddechového čtení. Občas působí některé pasáže smutně, ale jinak je příběh často úsměvný. Kniha se pěkně četla a líbila se mi. Doporučuji všem, kdo si chtějí i s klasikou odpočinout :)... celý text
Frantina
1988,
Karolina Světlá (p)
Román Frantina mně velice překvapil. A to příjemně. Jednak námětem díla, ale také čtivostí a velkou dávkou napětí. Tímto románem si mně autorka získala. I když i Vesnický román se mi líbil, tohle jasně vede. Krásně vykreslila charakter hlavní hrdinky a postupným odkrýváním dějem mně ani chvilku nenudila, spíše více napínala. Kdo se chce seznámit s Karolínou Světlou, myslím, že tento román je výborným začátkem. :)... celý text
Korespondence I. (1844–1852)
2003,
Božena Němcová
Bylo zajímavé seznámit se s Boženou Němcovou i z jiné stránky, než jen zpoza jejích románů a povídek. Široká korespondence ukazuje stránky jejího života a odkrývá povahu spisovatelky. Rozsáhlost i obsah dopisů mně překvapil. I když to bylo místy zdlouhavé, rozhodně ne nudné. :)... celý text
Trojice
2014,
Sarah Lotz
Knize dávám pět hvězdiček. Musím říct, že mě velmi zaujala svou formou, kompozice je prostě skvělá. Časové skoky a uspořádání jednotlivých výpovědí a částí knihy je též podle mně zdařilé. Text nám postupem času odhaluje indície, ale celou pravdu se dovídáme až na konci, takže jsme celou dobu napnutí. A to je podle mně jeden z hlavních úkolů sci-fi - zaujmout. Myslím, že pojmout sci-fi tímto způsobem je originální a nápadité. Díky mozaice z různých druhů textů je kniha velmi čtivá a nestihneme se ani začít nudit. Alespoň já jsem se od ní nemohla odtrhnout. Ještě předtím, než jsem začala Trojici číst, mrkla jsem na názory a hodnocení tady na databázi. Ne všechny komentáře byly pozitivní a tak jsem byla zvědavá, jak dopadne kniha u mně. Teď mně překvapují komentáře vyjadřující zklamání. Mě kniha nadchla! :)... celý text
Stařec a moře
1957,
Ernest Hemingway
asi není co dodat :) vše už bylo řečené. Chvilková záležitost na čtení, ale stopy po sobě kniha zanechá dlouho...
Nana
1985,
Émile Zola
Nana mě nakonec docela překvapila. Ze začátku byla kniha dost zdlouhavá a nijak moc zábavná, ale tak od poloviny mě začala fakt bavit. A musím sklonit poklonu autorovi za živé popisy a vyzobrazení jak vyšší tak nižší (i když v menší míře) francouzské společnosti. Myslim, že je zajímavé si Nanu přečíst a doporučuji všem, kdo si chtějí přečíst něco od Zoly ;)... celý text
