Blondebookdevil
přečtené 714
Ďábelské hry
2016,
Angela Marsons
U Angely Marsons si můžeme být jisti, že nás nenechá odložit knihu ani na moment (a když musíte, nemyslíte na nic jiného.) Zároveň je typická tím, jak rozpracovává a větví zápletky, není to jen jeden případ a jeden vrah, okolnosti a pozadí případu je spletité a jediný, kdo ho dokáže rozmotat, je právě naše milovaná Kim. Ve druhém díle s detektiv inspektorkou Stoneovou jsme surově vrženi do domácnosti, kde své malé dcery zneužívá otec. Mimo to je nalezena mrtvola ubodaného muže. Stopy dovedou detektivy až ke zvláštní a chladně děsivé doktorce Thorneové, která se hned od začátku Kim nepozdává... Jediné, co mi na knížce vadilo, bylo, že jsem ji nemohla kvůli časové tísni přečíst tak rychle, jak bych si přála! :D Ale těšila jsem se na každou chvíli, každou kapitolu. Tahle autorka prostě umí a já se moc těším na Tichou modlitbu.... celý text
Kniha snů
2017,
Nina George
Musím se přiznat, že do 80. strany mě to nebavilo a nedokázala jsem se začíst. Ale když jsem se přemohla, zbytek příběhu jsem dokončila za dva večery. A o co že se jedná? Příběh vyprávějí tři osoby - třináctiletý Sam, Henri - jeho otec, kterého dosud nepoznal; a Eddie, Henriho stará láska. Jaký to bude mít všechno smysl a jak do sebe zážitky všech postav zapadnou? Henriho část je vyprávěna po většinu knihy v kómatu, tudíž nedokážeme přesně odhadnout, co se mu zdá a co se mu doopravdy stalo. V nemocnici je v kómatu i malá tanečnice Madelyn, do které se Sam okamžitě zakouká a slíbí si, že oba, jak Madelyn, tak otce, bude pravidelně navštěvovat a pokusí se je z kómy přivést zpět na náš svět. Jenže to není tak jednoduché... Nina George zabředává do neprobádaného a už u Levandulového pokoje jsou to fráze či věty, kterými mě naprosto odrovná. Tato kniha je kouzelná i mrazivá zároveň, protože autorka pokládá otázku: Kde se přesně nacházejí lidé v kómatu? Protože to, co popisují již probuzení z kómy, se může jevit jako sny, jenže osoba v takovémto stavu a její mozek není schopný normálního snění jako člověk při spánku. Kde tedy jsou a odkud si přinášejí své zážitky? Napojení Henriho myšlenek na Eddie a sensitivní Sam mě dostávali do kolen. A tak jsem se modlila, aby se Samovi vrátil otec i Madelyn, jenže to bohužel není možné, a konec knížky mě rozplakal, což se mi už dlouho nestalo. Děkuji autorce za to, jakým směrem se její knihy ubírají a i když mi možná trochu láme srdce, něco si z jejího příběhu odnáším a za to jsem jí vděčná.... celý text
Černá díra
2018,
Yrsa Sigurðardóttir
Téměř až po roce jsem se dostala k pokračování vyšetřování s Freyjou a Huldarem. Ani jeden z nich nemají žádný výrazný rys, ale podle mě na nich stojí celý příběh a jsou mi zkrátka sympatičtí. Kniha Černá díra se točí kolem někomu možná nepříjemného tématu - násilí na dětech. Po 10 letech je nalezena časová kapsle, do nichž žáci osmé třídy vložili své předpovědi toho, jak bude svět vypadat. Mezi nimi je však i předpověď toho, kdo v daném roce zemře. Huldar spadl z vysokého postu zas jen na kancelářské práce a případ s proroctvím o vraždě od dětí ze základky se mu ani za mák nezamlouvá. Na policejním komisařství se však objevují další důkazy a vynořuje se množství otazníků, protože zdánlivá "hloupost" se vzkazy má co do činění s něčím horším, a to pomstou...... celý text
Rebelské srdce
2019,
Vi Keeland
Dočteno! Druhá kniha ze série Rush Duet prostě nedokázala být tak dobrá jako ta první; chci říct, že se Giiným těhotenstvím zkazilo něco, co mezi nimi dvěma mohlo ještě více rozkvést. A tahle kniha je důkazem toho, jak nás to mrzí. 264 stránek uteče jako voda a vám je líto, že je konec. Rush je sympaťák!... celý text
Skleněný pokoj
2018,
Simon Mawer
Vila Tugendhat a její skleněný pokoj je pro mne již dlouho něčím tajemným a skvostným. ČV diktuje přečíst knihu o mém oblíbeném místě, a jelikož miluju Brno, bylo jasné, že skončím právě u Simona Mawera. Ze začátku bylo pro mne těžké se začíst, ale nějak jsem to přelouskala a co nevidět už byla válka a Landauerovi museli emigrovat. Zbývalo asi ještě dvě stě stran, takže jsem tápala v tom, jak se bude příběh dál odvíjet. Autor však zvládl nenuceně napsat průřez asi 30 lety, kdy v druhé půlce knihy už nestojí ani rodina Laudauerových, ale samotná vila. A to je třeba si uvědomit. Jak nevídaná stavba to v první republice byla a jak působila. Co s lidmi dělala, co v nich probouzela. To, jak si autor hraje se slovní zásobou, líčí stavbu jako něco živého a pulzujícího, mě naprosto nadchlo. Pokud bych měla popsat postavy, tak mi vadily pasáže s Katou, a její následné soužití s Landauerovými mi přišlo nepochopitelné. Liesel se mi nelíbila snad ze všech nejvíc, myslím, že žádná žena by nežila v klidu pod jednou střechou s milenkou svého manžela. Co se týče srovnání s různými adaptacemi - zhlédla jsem představení Městského divadla Brna (ještě před přečtením) a musím říct, že na něj často a ráda vzpomínám. Nyní mi připadá hodně podobné knižní předloze. Avšak letošní film mě naprosto zklamal. Do popředí vyšvihli, pro mě okrajovou, lásku Hany k Liesel. Jediné, co stálo za to, byla role Karla Rodena jako Rainera von Abta, který svou ladností a elegantností odpovídal architektovi v knize. Kamarád se mě zeptal, "a jak to skončilo?" a já řekla, že možná špatně, ale spíš dobře, protože vila přežila až dodnes a my můžeme obdivovat její krásu. Po dočtení se nedalo jinak, než udělit pět hvězd, což pro mě znamená, že si někdy musím tento příběh zase připomenout. Anebo si jej oživit návštěvou onoho Skleněného pokoje a majestátní vily.... celý text
Slezské písně
1951,
Petr Bezruč (p)
Kdyby se mi nehodila do výzvy, asi se vůbec neodhodlám si ji přečíst. Všechny básně mi přišly o tom samém a navíc ve většině případů byly pro mě rýmy jednoduché a strohé. Ze všech balad mne určitým způsobem zasáhl proslulý Kantor Halfar, Maryčka Magdonova nebo Červený květ. Číst znovu? Za mě spíše ne.... celý text
Povídky aneb Nechci slevu zadarmo!
1993,
Miloslav Šimek
Vzpomínám si na hodinu češtiny na nižším gymnáziu, kdy nám profesorka donesla právě knihu povídek Š&G. Četli jsme si Exkurzi do zoo a všem se nám zalíbila. Navíc je faktem, že u nás doma (hlavně s mamkou) je to pro nás prostě klasika. Musím říci, že tento humor je pro mě naprosto kouzelný a přirozený. Některé mě bavily více a pár ojedinělých méně; avšak když mi při čtení povídky v hlavě zní hlas jednoho či druhého komika, užívám si to o to víc.... celý text
Nenávist
2019,
Chris Carter
V desátém díle ze série Robert Hunter se setkáváme s tím nejhorším - jeho nepřítelem Lucienem Folterem, který je jako Robertův duch. Poté, co Lucien uprchne z vězení, roztáčí se kolotoč nevídaných a brutálních činů, s nimiž si losangeleská policie ani FBI neví rady. Lucien totiž mění tváře, převleky, přízvuk... Je skoro nemožné ho dopadnout. A nejhorší na tom je, že kvůli nevyřízeným účtům s Robertem umírají nevinní lidé. Na začátku mně trvalo si zvyknout, že od začátku víme, kdo je vrah a přibližně odhadnout linii příběhu. Avšak je mně jasné, že Chris Carter chtěl ve své desáté knize nevyřízené záležitosti Luciena s Robertem nadobro ukončit. Musím říct, že v každé Chrisově knize mě překvapí to, jak široký má autor přehled - ať už je to psychologie, biologie, pyrotechnika, chemie. Při těchto popisných pasážích mám pocit, že je příběh ještě víc reálnější a zajímavější. Nebyla by knížka, ze všech deseti, která by mě nudila či si v něčem nezasloužila můj obdiv. Díky, panu spisovateli s velkým S, protože podesáté a se čtenářskou pýchou dávám "pouhých" 5*.❤️... celý text
Mapa dní
2019,
Ransom Riggs
Předchozí tři díly mi přišly jako jiný svět, nedokázala jsem se od nich odtrhnout. Tahle mě v něčem zklamala, protože se v ní nic velkého neudálo, jen se otevřely další dveře a bylo vyřčeno příliš mnoho nových otázek. Viděla jsem ale, že Ransom už napsal 5. díl, který si samozřejmě nenechám ujít, jelikož chráněnci slečny Peregrinové jsou už něco jako moje rodina.... celý text
Tajemství sídla Craven Manor
2019,
Darcy Coates
Po krátké době se opět setkávám s touto autorkou a její druhou, duchy hemžící se knihou. Hlavním hrdinou je nyní muž, mladík Daniel, jenž zoufale potřebuje práci. Z jeho trápení ho jednoho dne vysvobodí záhadný dopis s nabídkou práce zahradníka v tajemném sídle Craven Manor. Daniel tuto práci přijímá, ač se mu zdá jakkoli podivná. Svého zaměstnavatele zná jen z dalších dopisů, které obsahují pokyny pro Danielovu pracovní náplň. Když se však mladík rozhodne strávit na pozemku, v zahradním domě, první noc, přichází něco zlověstného. Celou noc mu někdo ťuká na dveře, okna i stěny a ve vysoké věži domu vídá ženskou postavu. Neubráním se srovnání s Duchem domu Ashburnů. Kromě toho, že máme tu čest s hrdinou mužského pohlaví, se jde na strašení a následné objasňování docela zhurta. Daniel se potkává s majitelem domu, dovídá se šílenou historii a aby to nebylo tak snadné, právě v oné věži číhá něco zlověstného, co je třeba držet pod mnoha zámky. Anebo ne...? Autorka si pohrává s naší myslí, vykresluje atmosféru ledového vzduchu, skřípěním nehtů o dřevo, šustěním listů... Až mi z toho skutečně běhal mráz po zádech. Pravda, finální "souboj" a rozuzlení je o kapku fantastičtější než minule, ale protože jsem byla napjatá po celou dobu čtení, za mě je to plný počet.... celý text
Deset malých černoušků
2017,
Agatha Christie
Tohle by měl být vzor, modla a předpis toho, jak se píší skvělé detektivky. Když čtu Agathu Christie, nemám sebemenší pocit toho, že držím v rukou tolik let starou knížku. Klasika nad klasiky a přesto vám vždy vyrazí dech. Děkuji jí za to, jak poctivou práci při každém tajemném příběhu odvedla. Protože co může být víc než 10 lidí na opuštěném ostrově, z nichž se nakonec stane 10 obětí?... celý text
Krysař
2011,
Viktor Dyk
Neskutečným způsobem se mě to dotklo, spisovatel dokázal vylíčit obyčejné lidské vlastnosti a donutil mě nad tím hlouběji přemýšlet. Mrzí mě jen, že jsme to neměli v nabídce povinné četby a dostala jsem se k ní až teď.... celý text
Růže bílá, černý les
2019,
Eoin Dempsey
Zase se to stalo - všude v knihkupectvích, na internetu a v letácích na nás vyskakovala tato knížka od irského autora E. Dempseyho. Někoho může taková reklama odradit (např. mě), protože si řekněme upřímně - ne všechny knihy ji mají. Přednostně ty se zlatou nálepkou světový bestseller. Byla jsem odhodlaná si ji přečíst, líbila se mně obálka i námět. A když jsem se do ní pustila, po pár stranách jsem věděla, že to bude velké. Jsme v roce 1943. Německá žena Franka ztratila všechno, co jí bylo v životě drahé. Rodinu, přátele. Bydlí na krátký čas v chatě v Černém lese a skoro ukončí svůj život, avšak tento plán jí překazí nález zraněného parašutisty Luftwaffe. Když ho však slyší v bezvědomí mumlat anglicky, napadne ji, že možná není tím, jehož uniformu oblékl. Vezme ho do chaty a ošetří mu zlomené nohy. Tím začíná celý nebezpečný kolotoč událostí. Jeden druhému nevěří, protože zkrátka nemohou. Franka je parašutistovi podezřelá, že mu jako Němka pomohla a ona si zase o něm myslí, že Němcem určitě není. Vše je zapadáno sněhem, Franka musí jet na lyžích do města pro zásoby jídla, obvazy, sádru a berle, všechno má promyšleno tak, aby nevzbudila podezření a nikdo je v chatě neobjevil. Poslední dobou jsme zahrnuti četbou z Osvětimi, války a podobně, a já tento žánr moc nemusím; ale protože zde není žádné přímé násilí nebo vynucená lítost, je to něčím výjimečné. Hrůza války je jakoby v pozadí - gestapo, nálety, udavačství. Knihu prostupuje skrytá hrozba a tušení, že ti dva budou objeveni a neskončí to s nimi dobře. Druhá půlka knihy utíká rychleji, to když si oba otevřou svá srdce a odhalí jeden druhému svou pravdu. Ledy se prolomí a oni tak mohou lépe spolupracovat. Zkrátka je to o lásce, důvěře, ale i nástrahách války, podrazech, udání a zdůraznění záchrany života svého i těch, na kom nám záleží. Ke konci mi tekly slzy, potřebovala jsem takový závěr. Tleskám, škoda že nejde dát víc hvězdiček. Doporučuji, pro mě to byl nevšední zážitek a dovoluji si říct, že zatím nejlepší kniha roku.... celý text
Lolita
2007,
Vladimir Nabokov
Nevěděla jsem, do čeho jdu. Před čtením jsem měla před očima jen zneužití malé holky starším mužem. Ne! Až po přečtení chápu, o co celé tady jde. Nepochopená láska, líčení opravdových citů. Četla jsem ji dost pomalu, ani ne kvůli francouzským výrazům, ale kvůli těm narážkám na spisovatele a básníky. (Poe, Rimbaud) Tím to bylo celé nějak bohatší, myslím, že měl autor obrovský rozhled, jak už v literatuře, tak v americké kultuře. Hodně mě bavil popis událostí do útěku s Lolitou, napínání, jestli zabije její matku, nebo co se vlastně stane. Vyprávění o jejich cestování bylo méně záživné, zato konec to vylepšil. V happy end asi nedoufal nikdo, ale ve finále mi Humberta bylo možná i líto. Mám přečtenou další ze světových klasik a vím tedy, o co jde, možná je to kniha jednou a dost, ale kdo ví...?... celý text
