boxas
přečtené 1311
Kolíbka
1994,
Kurt Vonnegut Jr.
Připadalo mi to tak ujeté, že jsem to dočetla až do konce, i když jsem si mnohokrát v duchu ťukala na hlavu a říkala si: Haló, haló, je někdo doma? Nevím, jestli dám autorovi ještě někdy šanci.... celý text
Křest sv. Vladimíra / Epigramy
1956,
Karel Havlíček Borovský
Výborně se u této knihy odreaguji. Některé postřehy jsou nejen trefné, ale i nadčasové. Tak to chodí na tom světě, každou chvíli jinak, dneska ctí tě za svatého, zejtra budeš sviňák. Co dodat? Snad jen, že od časů Karla Havlíčka se až tak moc nezměnilo.... celý text
Taras Bulba
1947,
Nikolaj Vasiljevič Gogol
Nebavilo mě to číst ani poslouchat. Jedno z mála plus je v tom, že se jedná o knihu ukrajinského autora a že se mi proto hodila do letošní výzvy.
Židovka z Toleda
2008,
Lion Feuchtwanger
Smutná kniha... Zkuste si pro zajímavost porovnat tuto knihu s knihou Ivanhoe Waltera Scotta. Scott je sice čtivější, ale Feuchtwanger autentičtější. Každopádně podle obou autorů nebyl život židů ve středověké Evropě žádný med.... celý text
Atentáty, které měly změnit svět
2007,
Václav Pavel Borovička
Paráda! Kdo má rád literaturu faktu, užije si!
Němá barikáda
1975,
Jan Drda
Podle mě je to hodně dobrá knížka a trochu mě překvapilo, že nemá na Databázi až tak dobré hodnocení. No prosím, je to věc názoru. Tak já se vám pokusím vysvětlit ten svůj. Proč se mi Němá barikáda opravdu líbí? Předně proto, že ji Drda vydal ani ne rok po tom, když po šesti letech konečně končí protektorát Čechy a Morava a okupace. A k tomuto období se všechny povídky vracejí. Autorovy vzpomínky na tuto dobu byly tedy bezprostřední, autentické, nebyly ještě pokryty nánosem času. Neměl sklon si dobu nějak "upravovat", ať už s tendencí na Východ nebo na Západ. Psal o Češích a pro Čechy. Všechny povídky jsou o obyčejných situacích a zachycují příběhy, které se v té době asi skutečně děly. Viz např. Vesnická historie o kolaborantech nebo Včelař o pomoci partyzánům. Hrdiny povídek jsou obyčejní lidé. Teprve situace, v níž se ocitli, z nich dělá hrdiny. Ať už je to stará paní v povídce Hlídač dynamitu, která v bezvýchodné situaci zabije sebe, svého muže i pár gestapáků, kteří je přišli zatknout, nebo třeba pan účetní Babánek, který se za protektorátu učí ve střelnicích na poutích střílet, aby pak během pražského povstání v květnu 1945 pomstil svého syna. Drda má v knize ještě jednu specialitu - rozlišuje dějový a etický vrchol povídek. Vezměte si např. asi nejznámější povídku Vyšší princip. Když tedy starý pan profesor s touto přezdívkou přijde jako třídní do třídy, ve které chybí několik studentů, den před tím popravených za údajné schvalování atentátu na Reinharda Heydricha, postaví se před třídu a těm mladým lidem řekne, že z hlediska vyššího principu mravního vražda na tyranovi není zločinem a že i on sám tento atentát schvaluje. Řekne to s plným vědomím toho, že ve třídě je možná udavač. To je bezesporu vrchol této povídky. Ale není to ještě její konec! Třída, která si po jeho příchodu sedla, celá vstane. Všichni se přihlásili k tomu, co řekl. Ke slovům, která v té době stanného práva znamenala okamžitou smrt. A to je ten zmiňovaný druhý, etický, vrchol povídky. Neodpustím si ještě jednu poznámku k jednomu zde sepsanému komentáři: Za nacistické okupace zemřely tisíce našich lidí a ano, skutečně si myslím, že jim, těm obyčejným bezejmenným, Drda touto knížkou vzdává čest! A ano, pro mě, tak jako pro tu třídu, atentátníci nebyli sprostými vrahy, ale HRDINY. Stejně tak jako všichni ti, kteří se jim snažili pomoci. Myslím, že je to kniha když ne skvělá, tak aspoň velice nadprůměrná a mých pět bodů si bezpochyby zaslouží.... celý text
Městečko na dlani
1948,
Jan Drda
Františku, nepij! Umřeš! Kdo by si nepamatoval milého pánaboha, když domlouvá starostovi Buzkovi. Já si ho navíc vždycky představím tak, jak ho ve filmu zahrál František Smolík. Drda tu knížku vydal za války a možná právě proto je o přátelství a porozumění mezi lidmi bez hranic. A možná proto je ta knížka napsána tak pěknou češtinou. Hezký příběh.... celý text
