boxas
přečtené 1311
John na konci umře
2013,
David Wong
odpad!
Vzdávám to. Fakt jsem se snažila! I když mi to nepřipadalo ani napínavé a už vůbec ne vtipné. Dokonce jsem vydržela i všechny ty sekyry a sklep plný sraček (pardon výkalů)! Ale už opravdu nevidím důvod, proč takovou blbost číst dál.... celý text
Krotitel
2015,
Camilla Läckberg
Na můj vkus moc náhod najednou. A také si už začínám myslet, že ve Skandinávii se to jen hemží brutálními sériovými vrahy. Tedy pro knihy norských, švédských nebo třeba i dánských autorů to platí na sto procent. Čím víc, tím líp. Asi to dělá ta severská zima, nebo nedostatek denního světla či co, ale nevzpomínám, že by kupříkladu v Řecku, Portugalsku nebo Španělsku bylo tolik šílenců. Pořád mluvím samozřejmě o knížkách!!! :-) Aspoň že to tam na jihu občas "zachraňuje" italská mafie... Kniha Krotitel nijak nevybočuje ze zaběhnutých kolejí. Ano, je docela napínavá, ale zápletka je chatrná a snaha "zamaskovat" to, jak se věci mají, je tak naivní a průhledná, že člověk už v první půlce knihy ví, odkud vítr fouká. Chápu, že autorce asi připadá atraktivní psát o autorce něčeho podobného tomu, co píše sama, ale jestli to tak je, její snaha, aspoň u mne, vyšla naprázdno. Naopak ta její skvělá Erika, co do všeho strká nos, a ten ňouma Patrik, který své ženě pravidelně vykecá o své práci i to, co neví, tak tihle dva mě už otravovali. A co se týče otevřeného konce - autorka si asi připravuje půdu na to, aby z námětu vycucala ještě alespoň jednu knížku. Ach jo. Že já si po zkušenostech s Andělíčkářkou nedala pokoj! P S. Knížku jsem si v letošní Čtenářské výzvě zařadila ne pod téma číslo 20, kde se pracuje se zvířaty, jak by se to asi podle názvu zdálo, ale pod bod 18 - místo, kde bych nechtěla být. Já bych se totiž vzhledem k množství sériových i "obyčejných" vrahů městečku Fjällbacka vyhnula velikým obloukem, i když na fotkách skutečná Fjällbacka vypadá tak hezky! Ale člověk nikdy neví. Pro jistotu.... celý text
Erik
1996,
Terry Pratchett
Je to hezké čtení, i když upřímně řečeno na Zeměploše se odehrávaly už mnohem lepší příběhy. Ale i tak. Hodně mě pobavilo, jak podle TP vypadá peklo, a také závěr se mi líbil. Jo, jo, cesta do pekla je lemovaná dobrými úmysly...pardon, v tomto případě schody. :-) Aspoň jeden dialog, co mě rozesmál: Dítě vytáhlo palec z pusy a s výrazem někoho, kdo dokončil vyčerpávající výzkum, dodalo: "Pan Blouk je ee!" "Seržante?" "Pane?" "Hlídejte to dítě." "Ano, pane. Desátníku?" "Seržante?" "Postarejte se o to děcko." "Ano, seržante. Vojíne Archivosi?" "Desátníku!" ozval se vojín a jeho hlas byl plný neblahé předtuchy. "Ručíte mi za toho šprčka krkem."... celý text
Pyramidy
1995,
Terry Pratchett
Nepodceňujte velbloudy! Ty Mrcha mi připadal jako nejsympatičtější hrdina této knížky. Ale nejvíc mě pobavila Ptraci a její pragmatický vztah ke světu, tedy pardon, k poměrům v údolí Mžilu. Citát: "Copak tam nezůstali lidé, na kterých by ti záleželo?" Ptraci pokrčila rameny. "Jestli jsou mrtví, tak už s tím nic neudělám," řekla, "a i kdyby byli ještě naživu, stejně s tím nic dělat nemůžu. Takže s tím nic dělat nebudu." Těpic na ni zíral v jakémsi zděšeném obdivu. Bylo to dokonalé shrnutí situace a jejich možností.... celý text
Dneska už se tomu směju
1977,
Adina Mandlová
Jaká vlastně byla Adina Mandlová? Lehkomyslná, naivní, poživačná, prospěchářka, na chlapy? Nebo prostě jen v jádru hodná holka se zlatým srdcem, která když měla, dala, a když mohla, pomohla? Taková ta co na srdci, to na jazyku? Těžko říct, jaká byla. A mně k hodnocení nepomohl ani tento její vlastoruční životopis. Brala prostě život, tak jak přicházel. Uměla ho nejen přežít, ale i prožít a užít. Když byla na vrcholu, zářila tak silně, že vyvolávala závist až nenávist. Mnozí jí to pak dali "vyžrat", když to s ní šlo z kopce. Byla to určitě velice silná žena. A měla vlastní žebříček hodnot. Pro mě zůstane už napořád tou okouzlující Zuzanou Rendlovou z Kristiána nebo lehkou holkou Kiki z Nočního motýla. A myslím si, že právě tyto dvě postavy, to byly dva protipóly skutečné Adiny Mandlové. Kniha mi ji velice přiblížila. Pár citátů: "Baarová má oči mandlové a Mandlová má oči barové." "Myslím, že nejsem nespravedlivá, ale domnívám se, že kdo za německé okupace nebyl v podzemí, v zahraničí nebo ve vězení či koncentračním táboře, byl do určité míry kolaborantem a mohl být lehce z kolaborantství nařčen." "Nikdo nezatkl celou českou filharmonii, ale dirigent Talich seděl na Pankráci, herci divadla Vlasty Buriana netrpěli za to, že u něho za okupace měli dobré bydlo a žádný je neodmítl, ale Vlastu sebrali a uvěznili hned první dny revoluce." "Žádný z mých kolegů se nesnažil mi pomoci, protože jednak mnohdy sami měli máslo na hlavě a báli se, jednak žárlili na moje úspěchy a v duchu si mnozí, "přátele" nevyjímaje, mysleli: "Dobře jí tak, svini, byla nahoře dost dlouho, ať teď trpí!" A ještě jedna věta z roku 1975: "Slunce svítí, nebe je modré, v zahradě všecko kvete, a když se ráno probouzím, jsem zase jednou ráda na světě." A já jenom dodávám, že toto jsem jí moc přála...... celý text
Dívka, která spadla z nebe
2012,
Simon Mawer
Napínavé, čtivé, uvěřitelné. Dívku, která... jsem v duchu srovnávala s jinou knihou z období války - Růže bílá, černý les. I když mají obě v Databázi knih zhruba stejné hodnocení, tak Dívka, která spadla z nebe je podle mého názoru mnohem vydařenější a daleko přesněji zachycuje realitu doby. Docela se těším na druhý díl.... celý text
Nadprůměrně dobrá kniha se skvělými dialogy, s velice dobře udržovaným napětím a s překvapivým závěrem... Třešničkou na dortu je pak epilog. Jen radím, nesmíte udělat stejnou chybu jako já a číst jednotlivé díly série o HH na přeskáčku! Pak totiž už víte, že jakkoliv se vám Spasitel zdá výborný, tak to nejlepší z celé série to není. A bohužel taky už víte, co bude dál s postavami, které HH doprovázejí napříč všemi příběhy. Takže doporučení: čtěte sérii postupně a "nepředbíhejte ve frontě"!... celý text
Tajemství kliniky
2003,
Peter Clement
Dobrá zápletka, dobře vykreslené charaktery postav, atraktivní prostředí špičkové kliniky...ale... Všechno by bylo v pořádku, ale ta kniha je místy příliš popisná, je tam tolik zbytečných detailů, které tam nemusely být, třeba co se týče lékařských postupů, v některých částech místo aby se stupňovalo napětí, tak vše jaksi vyšumí do ztracena. Autorovi prostě chybí "tah na branku". Protože je sám lékař, tak se až příliš nechává unášet znalostí oboru. Kdyby se kniha seškrtala zhruba na polovinu, byla by výborná. Takto je to alespoň pro mne průměr. A za měsíc si už nevzpomenu, o čem to bylo.... celý text
Gepard
2000,
Giuseppe Tomasi Di Lampedusa
Našla jsem tuto knížku jednoho dne na poličce na chodbě před knihovnou v našem městě. Osvícené knihovnice než by vyhodily vyřazené knížky, tak je tam už dlouhé roky dávají pro takové jako jsem já. Tak jsem si ji spolu s životopisem Alexandra Fleminga odnesla domů, abych si ji přečetla. A hele, jak dobré knihy se najdou vyřazené před knihovnou! Vyprávění o zásadním období pro Itálii v letech 1860-1861, o době Giuseppe Garibaldiho, o tom, jestli Sicílie byla, nebo nebyla Itálie. Staré pořádky mizí nenávratně do historie, aby uvolnily cestu těm novým, dravým. To, co bylo neměnným zákonem, je rozbito na prach a starý kníže, jehož rod Salina má ve znaku geparda, se marně snaží zvrátit kolo dějin. A z veškerého marasmu, (ne)morálky, divokých změn, dravého egoismu nových zbohatlíků pomalu a s vrčením zvedá hlavu sicilská mafie... Konečně dostala svoji šanci... Rámec těmto historickým změnám tvoří Garibaldiho vylodění na Sicílii, ale události podobné těm v knize, se staly už tolikrát na tolika místech! Jen kulisy se mění, charaktery ne! Už navždy mi zůstal v hlavě citát, který říká starý unavený kníže, marně vzdorující době: VŠECHNO SE MUSÍ ZMĚNIT, ABY SE VLASTNĚ NIC NEZMĚNILO... Kolikrát jsem si tohle říkala při různých politických a společenských kotrmelcích u nás, ale i v cizině! Co to bylo jen od Sametové revoluce řečí o nových pořádcích a jak bude všechno jiné, lepší! A já si řekla to, co starý kníže. Myslím, že kniha je neprávem pozapomenutá. Škoda. Stojí za přečtení. A mimochodem film Gepard podle ní natočený Luchino Viscontim, to je učiněný herecký koncert Burta Lancastera, Claudie Cardinale a mladého Alaina Delona. P. S. Knížku jsem po přečtení dala zase na podobnou poličku volně k dispozici někomu dalšímu... :-)... celý text
Lady Clementine
2020,
Marie Benedict (p)
Chvílemi se mi kniha zdála až moc zahlcená politickou situací Velké Británie v 1. polovině 20. století. Ve všech těch jménech, funkcích a vzájemných propojeních jsem se ztrácela. Na druhou stranu musím uznat, že jsem se dozvěděla mnoho zajímavých informací o běžném životě v Churchillově domácnosti. Souhlasím také s názorem autorky, že bez své "kočičky" Clementine by Winston Churchill nikdy nebyl tím, za koho ho svět považuje. Byla mu oporou, rádcem, zpovědníkem, nejbližší duší, kterou měl. Pro svého "mopslíka" byla ochotna obětovat mnohé. Snášela jeho výbuchy špatné nálady, frustrace, alkoholismus, deprese. Bohužel ho upřednostňovala i před jejich "koťátky", jak říkali svým dětem. Dobrými rodiči nebyli asi ani jeden, ani druhý. Poměrně velká pozornost je v knize věnována setkání Clementine Churchillové s Eleanor Rooseveltovou, manželkou tehdejšího amerického prezidenta F. D. Roosevelta. Autorka zmiňuje, jak moc si byly obě ženy podobné. Obě věděly až moc dobře, co to znamená žít ve stínu mocného muže: "...Pro mě netypicky se jí svěřím s vlastní realitou. 'Bývá těžké sloužit zároveň jako manželka muži, jako je Winston, a matka dětem, jež z tohoto manželství vzešly.' ... Eleanor na mě zůstane užasle hledět... 'Myslela jsem, že jsem jediná. Je požehnáním vědět, že v tom nejsem sama.' " Ať to bylo s manželi Churchillovými jakkoliv, Velká Británie by v minulém století nebyla tak velká, kdyby této dvojice nebylo. A já si díky této knize uvědomila, že Winston Churchill měl i svůj zajímavý osobní život, o kterém jsem téměř nic nevěděla. P. S. A ještě jedna zajímavost: na straně 44 knihy je kratičká zmínka o tom, že část své svatební cesty, konkrétně něco přes týden, strávili u Churchillova přítele barona Arnolda de Foresta na hradě Veveří nedaleko Brna. Tak moc se jim tu líbilo, že z původní jednodenní zastávky si tu užili hezké líbánky. Až někdy budete u Brněnské přehrady, vzpomeňte si na to... :-)... celý text
Napínavá ta kniha tedy je! Autor umí překvapit, což o to, ale přece jen se mi ten konec zdál až moc překombinovaný. Nejde jen o jistý prst nebo o tu ruku, ale spíš mi vadily určité nelogičnosti. SPOILER Např. že Rachel spí jako dřevo, když se jí kdosi producíruje po domě, ale jindy snad ani v noci nespí, že Oleg ani nepípne (Na malého kluka výkon!), proč si oběť schovávala dva dopisy, které mohla dávno spálit a bylo po problému, nebo jak se asi dělala prohlídka bytu, když nikoho ze sestavy vyšetřovatelů policie nenapadlo zkontrolovat tu postel, zvlášť když už pak věděli o tom pytli...... celý text
