Burinkacdbd přečtené 321

Ohnice 2006, Jiří Orten (p)

Kudy vchází světlo 2019, Louise Penny

Věř mi 2018, J. P. Delaney (p)

Obsahuje spoiler!! Bylo to jiné. A líbilo se mi to. Nezávisle na této knize jsem nedávno dočetla Květy zla Charlese Baudelaira, takže jsem byla v obraze a verše mě nerušily. Naopak vnesly do příběhu něco nového... Nečetla jsem autorovu předchozí knihu, se kterou "Věř mi" někteří zde (a nejenom zde) srovnávají. Prosím nesrovnávejte knihy (já se tomu neubránila např. u Jakuby Katalpy, jejíž Němci byli úžasní a Hořké moře mě strašně zklamalo). On je vinen, jen potřebuje usvědčit. Ona má dělat volavku. V jediném okamžiku se však role obrátí. Celým příběhem se prolínají Květy zla Charlese Baudelaire... Ano, vrah tentokrát zůstane vrahem a je jím osoba nejpravděpodobnější. I když má minimálně dvakrát namále a autor se nás snaží přesvědčit, že vrahem je někdo jiný. V tomto příběhu chybí potoky krve, popisy vražd nejsou až tak nechutné, ale důležitá je (jak já to nazývám) linie strachu a nejistoty... Knihu jsem začala číst v pátek večer a v neděli ráno jsem si dočetla poslední kapitoly. Schválně jsem je nedočetla večer, abych měla čas přemýšlet a očekávat, zda autor dokončí příběh tak, jak jsem si myslela, že skončí anebo zda bude chtít čtenáře šokovat a vrahem bude osoba zcela jiná. Přečteno: červen 2019... celý text

Čas budoucí 2017, Adam Skořepa

Neumím přesně popsat, co se mi na knize nelíbilo. Možná byly povídky tak trochu "neslané, nemastné" . První bych hodnotila tak na 2*, druhou na 3* a poslední, která mě zaujala nejvíc, na 4 *. Takže průměr... Hlavní postavy mi navíc nebyly vůbec sympatické... Přečteno: červen 2019... celý text

Budeme mít doma spisovatele 2018, Jaromír Žid

Kniha si mě získala hned zpočátku díky hře Princ z Persie, kterou nás nechala v prvém ročníku (v roce 1992) SŠ hrát paní inženýrka na hodinách výpočetní techniky. Docela jsem chápala zklamání sestry hlavního hrdiny, když se princ napíchl na bodáky, utrhlo se s ním horní patro a nebo naběhl na meč nějakému vezírovi... Povídka o Blueberrym začala pozvolna vtahovat mou mysl do knihy a super vyvrcholení s panem Pavlem mě donutilo přemýšlet, zda si svůj osud zasloužil nebo "to" měl za to, že byl příliš tajnůstkářský... Stařík (mág) přejetý autem dal čtenáři na srozumněnou, že kouzla (věříme-li na ně) ne vždy fungují tak, jak mají. Pohádka o anakondě, která má schopnost naučit se jen 5 výchovných informací mě rozesmála a pobavila, hlavně její pointa s indiány... Festival nepřinesl mnoho nových informací, ale setkání s tělnatou tatérkou hlavního hrdinu vnitřně obohatí. A vůbec nezáleží, že se nejedná o intimní vztah. Vždyť i spřízněné duše mají co do sebe. Moc mě neuchvátila povídka o nejpomalejším závodě, ale nakonec potěšila happyendem. Detektivka Dům, kde mizí diamanty neměla chybu. Ráda bych si podobný detektivní počin jednou přečetla ve větším rozsahu :-) Přečteno: červen 2019... celý text

Myšmaš nostalgických myší 2015, Ondřej Suchý

Mladí mě šoupli do výzkumáku, ale mám to tam dobrý: byt a strava zdarma, výborný kolektiv a hlavně - úžasná lékařská péče!" Pokračování knihy To byl ale myšmaš! - Myšmaš nostalgických myší - přineslo další porci myších (krtčích a morčecích vtipů). "Nic mi neříkejte, vidím to - už vás zase chytil myšias!" Pobavila jsem se... Přečteno: červen 2019... celý text

Továrna na Absolutno 1947, Karel Čapek

Poprvé jsem tuto knihu četla krátce před maturitou v roce 1996, nyní (2017) jsem jí četla o prázdninách se synem znovu. Téma je jako "dělané" pro kluky, takže syn byl spokojen a mně po letech došly některé skutečnosti, které jsem před lety tolik nevnímala. Mínus dávám snad jen některým zvláště rozvláčným kapitolám. Přečteno: září 2017... celý text

Bazar zlých snů 2016, Stephen King

Nerada hodnotím povídkové knihy, protože logicky se vždy najde povídka lepší a povídka horší. Já povídky z této knihy rozdělím do tří kategorií: 1) velmi dobré 2) ujde to 3) nelíbily se mi ad 1) Duna, Opilé rachejtle, Zelený bůžek agonie, Nekrology, Míle 81 ad 2) Herman Wouk stále žije, Pod psa, Pan Mňamka, Letní bouře ad 3) Premium Harmony, Batman a Robin mají spor, Zlý chlapeček, Smrt, Kostnice, Morálka, Posmrtný život, Ur, Blokáda Billy, Tommy, Ten autobus je jiný svět Přečteno: srpen 2017... celý text

Tvář vody 2018, Guillermo del Toro

Přečetla jsem knihu, koukla jsem se na stejnojmenný film. Amerika - 60. léta, rasismus, práva černochů, demonstrace, role mužů a žen, postavení v zaměstnání... V knize dostala hodně prostoru (kromě Elisy a Zeldy) i Stricklandova manželka Lainie, která se ve filmu jen mihla. V knize vytvořila hodnotnou dějovou linku. Ve filmu mě zase hodně oslovil Giles, kterého jsem díky knize považovala tak trochu za ňoumu. Taková novodobá pohádka, kterou ale občas i dospělý člověk potřebuje zažít (přečíst). Přečteno: září 2018... celý text

To byl ale myšmaš! 2015, Ondřej Suchý

Tato útlá knížečka vtipů Ondřeje Suchého (bratr Jiřího Suchého) mě dokázala pobavit v době, kdy jsem neměla náladu na čtení "pořádných knih". Nejvíce mě pobavila hláška: " Ty mě chceš poučovat? Mě, kterej už se prokousat všemi díly Ottova slovníku naučného?!!" :-) Přečteno: červen 2019... celý text

Mořská modlitba 2018, Khaled Hosseini

Spoiler! Kniha jako celek nebyla špatná, alespoň doufám, že neměla podnítit nesváry už v tak napjatém a kontroverzním tématu. Ilustrace byly velmi povedené a příběh též. Jen se snažím odhodit předsudky, protože na rozsah "migrace" mám velmi jasný názor, který by se sluníčkářům nelíbil. Je mi líto obětí, ale na této "migrační vlně" se živí spousta pochybných existencí. Kniha je inspirována příběhem Ajlana Kurdího, tříletého syrského uprchlíka, který utonul ve Středozemní moři na útěku do Evropy v září 2015. Na tuto "kauzu" si velice dobře vzpomínám. Proletěla tehdy snad všemi médii. Níže kopíruji dva úryvky z netu o tomto chlapečkovi, obrázek si, čtenáři, udělej sám: "Obrázek malého mrtvého těla Ajlana Kurdího na turecké pláži proměnil způsob, jakým mluvíme o uprchlické-migrační krizi. Za dvanáct hodin obrázek doslova obletěl svět — viděli ho lidé na 20 miliónech obrazovek a nespočet dalších v novinách a v televizních zprávách." " Za smrt syrského chlapce Ajlana, který se utopil na útěku před Islámským státem, může jeho vlastní otec Abdulláh Kurdí, napsal server CBCnews s odvoláním na výpověď uprchlice Zainab Abbasové. Podle jejích slov patřil Ajlanův otec ke skupině pašeráků. Právě Abdulláhu Kurdímu rodina Abbasové prý zaplatila 10 tisíc dolarů (240 000 korun) za převoz do Evropy. Měl na starost celou plavbu a loď také řídil. Muž jako jediný z rodiny přežil." Přečteno: březen 2019... celý text

Stín větru 2008, Carlos Ruiz Zafón

Žádný spisovatel netouží po tom, aby čtenář rozluštit zápletku příliš brzo. V tom jsem ho nezklamala a to, co mi "ťuklo" v mysli v průběhu ubývajících stran, se mi potvrdilo až na straně 406. Kupodivu jsem neměla potíže s "propletencem" osob či střídáním časových období, jen mi trvalo poměrně dlouho než jsem se začetla a dostala se na tu spávnou "frekvenci". Pochmurný a nešťastný příběh lásky Juliána Caraxe a Penelopé Aldayové vyprávěný prostřednictvím Daniela Sempera čtenáře vtahuje postupně a rozmotává před ním několik postav a dějů, které se odehrávají v letech 1919 - 1966. Nejen láska milenecká (a nešťastná), ale i láska rodičovská a přátelství mezi kamarády z dětství je v tomto románu silně zastoupeno. Bohužel i nenávist až (jak se říká) za hrob... City a emoce mají v tomto příběhu opravdu bohaté zastoupení. O 2. světové válce se zde tolik nehovoří jako o té občanské (1936-1939), která nenechala takřka nikoho z obyvatel bez viny. Je to hodně temné (a nepřehledné) období španělských dějin, kdy se k moci dostávali nejen morálně čistí lidé (spíše naopak). Barcelonu si pozitivně a zcela letně vybavuji z dovolené (Sagrada familia, stavby Anthonia Gaudího) a v té době jsem si (přiznávám) nedokázala představit jak velkou historiií Barcelona "dýchá"... "Jedině to nás dva spojuje. Vzpomínka. Člověk se v životě dopustí spousty chyb. Ale uvědomí si to, až když je starý." Knihu bych zrovna nenazývala bestsellerem, ale svůj velký potenciál rozhodně má (hlavně historické hledisko a pohled na válečné konflikty) a s radostí si někdy přečtu něco od tohoto autora. Přečteno: prosinec 2018... celý text

Kříďák 2018, C. J. Tudor

Obsahuje spoiler!! A budu hodněěě spoilerovat :-) Dva lidé, kteří knihu četli (manžel a naše paní knihovnice) mě před přečtením této knihy varovali, že budu závěrem hodně překvapená. Byla jsem překvapená. O postavě vraha jsem vůbec neuvažovala vzhledem k danným okolnostem. Atmosféra sklonku osmdesátých let (1986) se prolíná se současností (2016) v ospalém anglickém městečku Anderbury. Třicet let od zločinu zasáhne do životů spousty lidí z tohoto městečka a hlavně někdejších zhruba dvanáctiletých dětí. Téma interupcí, zneužívání (nejen dětí, ale i církevních funkcí) je aktuální asi i dnes. "Pod nátěrem dospělosti, pod vrstvami zkušeností, které sbíráme s tím, jak léta stoicky mašírují vpřed, zůstáváme všichni dál dětmi s rozbitými koleny a usmrkanými nosy, dětmi, které potřebují rodiče...a své kamarády." Jako hlavní postavu /i dle názvu knihy/ vnímám Kříďáka alias pana Hallorana. Ten je díky své vadě /ztráta pigmentu/ solí v očích některým obyvatelům městečka. Nejen jeho zvláštní zjev, ale i zakázaná láska dráždí obyvatele městečka. Elisa nebo-li Kolotočenka zde hraje další z hlavních rolí, byť už vlastně posmrtně. Hannah - kamarádka Kolotočenky je vlastně matka spolubydlící (Chloe) vypravěče knihy - Eddiho Adamse přezdívaného Příšerka. Eddie nás provází lety 1986 - 2016. Jeho matka je lékařka a vedoucí projektu interupcí na klinice. Jeho otec je ne příliš úspěšný spisovatel (novinář), kterého v ranném věku postihla metla lidstva Alzheimerova choroba. Ediho barva křídy je oranžová (a spoileruji !!! samozřejmě bílá). A Eddiho matka, kterou nejvíce kritizoval a ubližoval jí (v r. 1986) , byla jedna z mála, která ho celá léta navštěvovala (a nenapíšu koho). Nicky - dcera reverenda Martina, který zřejmě dceru mlátí, pije víno a káže vodu. A samozřejmě mnohem víc... Nicky používá křídu žluté barvy. Mickey Cooper alias Dráťák používá křídu modrou a vždy má své zájmy nadřazené kamarádům. Hodně ho zlomí smrt jeho bratra a možná předurčí jeho další život a pozdější osud. Sean Cooper - ten sice do party nepatří, ale má nakročeno ke dráze zločinu a ponižuje a šikanuje druhé. Skončí špatně... David nebo-li Hop je tak trochu outsider, jeho matka uklízí. Používá zelenou křídu. Přijde o svého oblíbeného psa a za jeho smrtí je zcela někdo jiný, jemu blízký... Gav či-li Špekoun pochází z honosnější rodiny a zdědí hospodu. Bohužel (jak je několikrát zmíněno v příběhu) karma se vrací a za své hříchy skončí ochrnutý od pasu dolů na vozíku. Prý za to může Mickey. Ale co provedl v dětinské nerozvážnosti Gav? Trápí se s tím celá léta. Barva jeho křídy je červená. Debut autorky v podobě této knihy se mi líbil, děj se mi nezdál vůbec zamotaný ani překombinovaný (jak zde naznačovaly některé komentáře) a ta hlava nakonec, to rozuzlení bylo super!! Dávám plný počet hvězdiček a případně ubírat budu této autorce v jejím příštím díle. Kniha tak nějak popisuje naši generaci, přerod z bezstarosnosti do problémů dospívání a dospělosti. Spousta postav této knihy má špatný osud (nemusí to být ani zmiňovaná karma), stačí víra v roce 1986 a dnes. Je to propastný rozdíl, ale ani tehdejší představitelé víry ji nebrali zcela vážně a porušovali pravidla. A nejen oni, ale i policisté. Super, stojí minimálně za jedno přečtení. Příjemné zpestření předvánočního shonu. A nakonec jsem si vzpomněla, co důležitého se stalo v roce 1986 v SSSR. I když tenkrát jsem coby malá holka lítala po lese a sbírala ty radioaktivní houby :-) Přečteno: prosinec 2018... celý text

Slezské písně 1951, Petr Bezruč (p)

JAK HASNOU BESKYDŠTÍ GORALI ZA ZVUKŮ VERŠŮ TAK KRÁSNĚ: CO CHCEŠ TY RAPSODE ZOUFALÝ? JSOU LIDÉ, KTEŘÍ ČTOU BÁSNĚ. Sbírku Petra Bezruče (byť se dodnes vede spor o autorství) jsem znala ze školy, pamatovala jsem si jen Maryčku Magdónovou (Dále jen MM) a došla jsem k názoru, že je třeba "uzavřít kapitolu" a přečíst sbírku básní celou. Toto dílo prý bylo "jednorázovým" vystoupením proti útlaku slezského lidu. Sbírka vznikala od 90. let 19. století do Bezručovy smrti v roce 1958. Proto si dovolím být jízlivá (a možná si to i myslím špatně), ale zajímalo by mě zda bylo Bezručovi alespoň líto cca. 6 milionů udávaných židovských obětí (žen, dětí, starců, mužů) za 2. světové války... Ze školy jsem si pamatovala MM a do historických souvislostí jsem si vše začala dávat opravdu až nyní, kdy nad každou básní přemýšlím a čtu ji klidně několikrát za sebou. Básně jsou úderné (nemyslím to jízlivě, jen, že mají řízný zvuk při přednesu a sílu slova), Bezruč vyčítá "cizí" školy, černé doly, rudé hutě, fabriky a nikdy nekončící dřinu za kterou si horník takřka nic nekoupí, neuživí s ní rodinu a často pod zemí umírá... PADÁTE SEKEROU NA ROZKAZ Z VÍDNĚ, HYNETE POMALU, HYNETE KLIDNĚ! MLČÍTE, HYNETE, SMRKOVÉ MOŘE, BEZ KONCE, BEZ KONCE, SLEZSKÉ VY HOŘE! Nejvíce mě kromě notoricky známé MM zaujala báseň CHYCENÝ DROZD, báseň LEONIDAS a báseň SLEZSKÉ LESY. Přečteno: prosinec 2018... celý text

Žena v černém 1995, Susan Hill

Knihu jsem četla o chvíli dřív než jsem viděla film. To, co jsem si v knize jenom představovala, tak až film dovedl k dokonalosti... Jediná cesta k domu vede po úzké hrázi mezi mokřinami. .. ponurost, strach, strašidelné scény i krajina. Docela jsem se i bála, efekty někdy dotvoří atmosféru strachu více než litry krve... Přečteno: 2016... celý text

Tyrolské elegie / Král Lávra / Křest svatého Vladimíra 1960, Karel Havlíček Borovský

Borovský je považován za zakladatele české žurnalistiky, satiry a literární kritiky. Tyrolské elegie vypráví o deportaci K. H. Borovského do Brixenu. Už první notoricky známý verš : "Sviť, měsíčku, polehoučku skrz ten hustý mrak, jakpak se ti Brixen líbí? Neškareď se tak!" vypovídá o autorově vztahu k vyhnanství. Vtipné a svěží dílko, ve kterém autor popisuje svůj vztah k monarchii a ke katolické církvi. S Králem Lávrou jsem se setkala už jako dítě, kdy mi pověst o ušatém králi vyprávěl tatínek před spaním... Samozřejmě poté následovalo seznámení na ZŠ, kde jsme se hlavně "biflovali zpaměti" autorův životopis. Na SŠ už jsme mohli také diskutovat, to bylo mnohem zajímavější. A v dospělosti mám konečně čas si znovu přečíst mnohokrát čtené verše a znovu (a z jiného pohledu) se zamyslet... Křest svatého Vladimíra dokončil Borovský ve svém vyhnanství v Brixenu. Děj se odehrává v 10. století v Rusku, ale v básních se odrážejí i skutečnosti z 19. Století, kdy Borovský žil. Báseň je vlastně satirickou kritikou nabubřelé moci. "Te deum laudamus v Kyjevě je rámus, dies irae, dies illa nastane tam naše víra. Te rogamus, audi nos ten Vladimír, to je kos! Gloria in excelsis Deo držme my se jeho." Úžasné "štiplavé" veršíky ke kterým se budu vždy ráda vracet... Poezii prvoplánovaně nevyhledávám, ale Borovského miluju :-) 2019... celý text

Epigramy 2004, Karel Havlíček Borovský

K. H. Borovský: "Epigramy jsou malinké nádoby, do kterých vztek svůj nalévám, aby mi srdce nesežral." Oj, raduj se, katolická chaso, máme boží krev a boží maso, ještě boží střeva-potom na Letnice bude dělat papež boží jitrnice. Nechoď, Vašku, s pány na led, mnohý příklad máme, že pán sklouzne a sedlák si za něj nohu zláme. Co dodat? Snad jen, že satira Karla Havlíčka Borovského je nesmrtelná, jeho štiplavým veršíkům se smáli lidé v době jejich vzniku a smějeme se jim i dnes my. 2019... celý text

Jezero 2016, Bianca Bellová

Po několika prvních stranách jsem se děsila, aby kniha nebyla obdobou knihy Hořké moře (to už bych podruhé dočíst nedokázala). Naštěstí se tak nestalo a i přes nostalgii a smutek, který z knihy čiší, stojí toto dílo za přečtení. A zkuste si rovnou přečíst i něco o ekologické katastrofě u Aralského jezera. Člověk toho dokáže zničit mnoho (takřka všechno) a jen velmi pomalu se příroda vrací do původního stavu (pokud je toto vůbec ještě někdy možné). Přečteno: květen 2018... celý text

Poslední paní Parrishová 2018, Liv Constantine

Zpočátku jsem se obávala, že jsem omylem otevřela červenou knihovnu. První část knihy mě zoufale nebavila a viděla jsem hodnocení na 2-3 *. Od druhé části se konečně děj rozjel - hlavně díky tomu, že manželka nebyla taková naivka, jak se zpočátku jevila. Empatie, mateřská láska, moc, ovládání, závist, psychoteror... To vše se v této knize vystřídá. A moc se mi líbil konec, vše dopadlo jak mělo. Myslím, že se autorkám povedla vykreslit psychopatická osobnost, která byla po zásluze potrestána, protože ji dohonily i předchozí hříchy... 2019... celý text

Černé lekníny 2017, Michel Bussi