Burinkacdbd přečtené 321

Opožděné vzpomínky 2009, Evelina Merová

"Jedenáct mi bylo v Praze, dvanáct v Terezíně, třináct v Osvětimi, čtrnáct na pochodu smrti." "Stárnutí neznamená, že nám přibývají vrásky, ale především že mizí důvěrně známý svět, lidé, se kterými jsme ho sdíleli." "Nevím, zda je dobře, že moje děti žijí v různých státech, ale je to běh světa, vidím to všude kolem sebe. Já jsem díky tomu všude tak trochu doma, a někdy se paradoxně cítím být bezdomovcem. Nemám své trvalé pevné hnízdo. Stáří je tu. Ovšemže se ho bojím. Chci ho prožít důstojně. Jsem optimista, ostatně často mi v životě nezbývalo nic jiného. " Dost citací z knihy, mohla bych jimi popsat ještě spoustu místa... Na tak útlou knihu obsahuje příběh (autorčiny vzpomínky) spoustu hlubokých myšlenek. Za malé minus považuji to, že některé věci nerozvedla do šíře, ale chápu, že se její dětská mysl bránila negativům a snažila se špatné vzpomínky vytěsnit. Určitě však stojí za přečtení. 2019... celý text

Tatér z Osvětimi 2018, Heather Morris

Během četby této knihy se mi náhodou (náhody neexistují) dostal do ruky časopis Týden č. 5/2019, kde je tématický článek "Mengele na mně dělal pokusy". Stejně jako v tomto článku přeživší pamětník Jiří Fišer, měl velké štěstí i hlavní hrdina knihy Tatér z Osvětimi - slovenský žid Lale Sokolov (Ludvík Eisenberg) . Příběh je to jistě silný, všichni přeživší mají velkou dávku štěstí. Ale ve srovnání s ostatními knihami o holocaustu se mi zdá napsán povrchně. Jednoduše - ne zcela dotažený do zdárného konce. Kniha se čte sama a rychle, přesto jí však něco podstatného chybí. Většina přeživších nechce o svých zážitcích hovořit, Lale však o svých zážitcích vypráví poměrně často a ochotně (viz. strana 240). Domnívám se, že pokud by se v Osvětimi choval Lale skutečně tak, jak je v knize popisováno, tak by pravděpodobně tak dlouho nepřežil (drzost, odmlouvání nadřízenému, pašování potravin, směňování drahých kamenů za potraviny ... to je příliš). Hlavní postavě se nedá upřít tvrdohlavost, drzost, smělost a zřejmě (v jistém smyslu slova, ačkoliv to zní zvláštně) i pozitivní energie a chuť žít a přežít... Kniha je to jistě zajímavá, stojí za přečtení, ale já osobně nebudu mít potřebu se k ní znovu vracet. 2019... celý text

Konec léta 2018, Anders de la Motte

Zvláštní kniha. Takové trochu "zakonzervování" se v minulosti u spousty osob vyskytujících se v příběhu. Ke konci příběhu jsem tak trochu doufala, že Billy přece jenom žije. Bylo to však jen takové falešné nabuzení před závěrečnou lečí. Hlavní hrdinka mi vůbec nebyla sympatická. Váhala jsem mezi 3-4 *, ale za neotřelost příběhu a za autorův debut (samostatný psychothriller) dávám nakonec 4 *. 2019... celý text

Čarodějnice bez koštěte 2006, Hermína Franková

Tak jsme se s dcerou konečně dostali ke konci knihy. Docela jsem si oddychla. Manželovi se kniha moc líbila (dráždil neustále dceru baziliškovým citoslovcem "mňa, mňa", čtenář pochopí... ) a dcera v průběhu čtení zvedla hodnocení ze 3 na 4 *. Já sama za sebe hodnotím průměrem. Střet říše pohádek s moderním (současným světem) je volným pokračováním knihy Dívka na koštěti. Já osobně myslím, že dnes je toto čtivo překonáno moderními upíry a podobnou literaturou pro mládež a dospívající. 2019... celý text

Hymna zármutku 2011, Michael Koryta

"Hymna zármutku" je název "symfonie" zvuků či atmosféra, která provází záchranné akce během např. požáru... Detektivka je to taková klidná (chvílemi až nudná, pár akčnějších scén tam samozřejmě je), hlavní hrdina Lincoln Perry je zaujat myšlenkou na očištění dobrého jména svého kamaráda z dětství Eda Gradduka, že jde doslova hlavou proti zdi. Setkáme se s policisty, kteří ne vždy stojí na té správné straně zákona. Hlavního hrdinu příliš nezajímá opačné pohlaví, takže se opravdu upne jen na to vykonávání spravedlnosti. Pomáhá mu při tom bývalý policista Joe Pritchard. Hodnotím na 3,5 * 2019... celý text

Blaze 2008, Richard Bachman (p)

Blaze měl v životě jen dva opravdové kamarády - Johnyho Cheltzmana a George Thomase Rackleyho. Oba jsou již mrtví, ale přes to na ně Blaze ( Clayton Blaisdell mladší) ze státního sirotčince neustále vzpomíná (George na něj dokonce promlouvá). V tuto chvíli nesrovnávám tvorbu S. Kinga. Nelze srovnávat horory s romány a detektivkami... Blaze se mi dobře četl, příběh byl zajímavý a i přes "slabomyslnost" hlavního hrdiny napínavý a mně se líbil. Příběh to byl lidský. Trpěla rodina uneseného Joea, ale trpěl i Blaze, který chtěl mít spřízněnou duši a kamaráda do budoucnosti (samozřejmě nejisté budoucnosti). Ke konci knihy už se snad ani nejednalo o rukojmí, ale převažovalo citové pouto. Kniha se mi moc líbila a nebojím se dát 5 *. P. S. Docela by mě zajímalo, co se stalo s Rufusem Wyattem :-) 2019... celý text

Případy Sherlocka Holmese 2010, Arthur Conan Doyle

Většinu povídek tohoto díla jsem už někdy dříve četla v nejrůznějších vydáních a v nejrůznějších jiných knihách. Proto jsem ráda, že je mám (vlastním) takto pohromadě. Jako svůj "vlastní kronikář" vystupuje Sherlock Holmes snad jen ve dvou povídkách (Voják bílý jako stěna, Lví hříva) z tohoto rozsáhlého díla, které potěší každého milovníka SH. Ostatní příběhy vypráví doktor Watson. Příběhy vypráví nejen o zločinu, ale i o veřejných a společenských skandálech pozdního viktoriánské ho období. Sherlock Holmes (byť fiktivní postava) byl vždy diskrétnost sama a měl hluboký smysl pro profesionální etiku. Knihu jsem četla odhadem 2,5 - 3 měsíce, mezitím jsem přečetla cca. 25 jiných "jednohubek". Co dodat? Čtenář nemůže být zklamán. 2019... celý text

Běž domů, Ivane 2013, Josef Vlášek

Ke knize Bylo nás pět Karla Poláčka bych knihu zrovna nepřirovnávala, ale jinak dobrý (3 a půl *). Příběhy hlavních hrdinů jsou povětšinou úsměvné s takovou tou "totalitní" hořkosladkou příchutí. Sama na některé soudružky učitelky dodnes "ráda" vzpomínám. Myslím si ale, že vyprávění pochopí (a zavzpomíná) spíše generace dnešních čtyřicátníků a výš než-li adolescentů, pro které je kniha asi primárně určena. Od Josefa Vláška je toto moje první přečtená kniha, manžel četl tři jeho knihy (nejvíce se pobavil u Pana Lemona a borůvkového koláče)... 2019... celý text

Hračkář 2019, Andrew Mayne

Po přečtení autorovi druhé knihy jsem získala dojem, že autor vůbec nemá v lásce policii. V prvním díle z nějakého důvodu hází policie Theovi i přes jeho zjevné výsledky při "vyšetřování" klacky pod nohy a ve druhém je to ještě vystupňováno... O osobě vraha se toho v průběhu děje opět moc nedozvíme, ale kniha se četla dobře a já jsem vcelku spokojená. Další díly si ráda přečtu. Speciální pochvalu dávám za zajímavě zpracovanou obálku (samozřejmě pominu-li kosti trčící zpola listí). 2019... celý text

Šelma 2018, Andrew Mayne

Samozřejmě, že jsem měla jiný tip na vraha, jako takřka vždy a u všech detektivek (budiš mi přičteno k dobru, že v tomto případě je vrah až takřka do závěru knihy bezejmenný). Profesor Theo Cray je takový trochu ňouma žijící ve svém světě a v praktickém životě ne příliš k užitku. Ale když se do něčeho "zakousne", tak se jen tak nevzdá. A je gentleman (druh, který je v dnešním světě takřka před vyhynutím). A policie z něj a jeho pomoci není vůbec nadšená. I přesto, že je amatér, tak mu to "vyšetřování" jde pěkně od ruky... Kniha má své pomalé tempo, ale od určitého okamžiku na něm začne nabírat a už z něho až do konce příběhu nesleví. 2019... celý text

Písně kosmické 1959, Jan Neruda

Úplně nejraději mám notoricky známou báseň: Jak lvové bijem o mříže. Neodradilo mě ani to, že jsme se jí museli asi v 7. třídě učit nazpaměť. Další moje oblíbená je: Seděly žáby v kaluži, hleděly vzhůru k nebi...Ta nemá chybu... I většina ostatních se mi líbila... Kompletní sbírku Písně kosmické jsem přečetla až letos. Básničky v sobě mají naději, budoucnost, ale setkáváme se i s "definitivností" (tak to alespoň nazývám já...). Ty věčné hlasy proroků, že také mrtví budem, nuž ano, ano, víme to - my Světa nepřebudem! Co rozkvétá, to odkvětá, co vzešlo, zase chřadne, a Zem i s lidstvem rozkvetlým jak bílá růže zvadne. 2019... celý text

Němé oběti 2017, Tim Weaver

Autorova kniha Hon na mrtvého se mi líbila víc. David Raker je sympaťák, o tom žádná, ale bezmála 200 stran trvalo než se začalo v Němých obětech vůbec "něco" dít. Linka příběhu mě taky zrovna dvakrát nezaujala. Kromě zjištění, že "život není dokonalý", je David Raker mistr umění zkomplikovat si život kdekoliv a kdykoliv. 2019... celý text

Lazar 2018, Lars Kepler

Tak tentokrát na mě bylo moc mrtvol, moc násilných smrtí, moc zbytečných smrtí (děti)... Nechci psát, že jsem manželským duem autorů přesycena, ale dávám tak 3,5 hvězdičky... Příběh byl napínavý, o tom žádná, ale jak může být jeden zloduch tak nadprůměrně inteligentní, že je vždy o krok napřed (viz. nezničitelný skrytý bunkr, který lze dobýt pouhopouhým výpadkem elektriky???). A ten konec byl fakt smutný. Neumím si představit, že na toto autoři volně navážou další knihou... A nebo, že by sami autoři už měli dost neohroženého Joona Linny a překrásné Sagy? Ach jo... 2019... celý text

Neotevřené dopisy 2018, Alice Horáčková

Jako největší mínus knihy vidím, že autorka nevysvětlila hned od počátku vztahy mezi postavami. Měla jsem problém s Alenou (= vypravěčka knihy) i Vlastou (= autorka knihy) ... Kniha postrádá zpočátku tempo, švih i pořádnou zápletku (je to takové "skákání" mezi různými tématy), což je škoda, protože vůbec není špatná. O době ve které se kniha odehrává vím z vyprávění rodičů. Já vyrůstala mnohem později (jako "Husákovo" dítě), jsem vrstevnice autorky a zažila jsem z pohledu dítěte i pionýrské šátky, soudružky učitelky a leckdy nesmyslná nařízení, která se člověk snažil dodržovat, aby nevyčníval z davu a neměl problémy. Děti vidí politiku z jiného úhlu než-li dospělí... 2019... celý text

Aristokratka a vlna zločinnosti na zámku Kostka 2018, Evžen Boček

Težko se mi to píše, ale tento díl mi přišel z celé série nejslabší, hodnotím 3,5 *. Moc sympatické mi nebyly ani nové postavy (Angelika, Sony, Majerovi). Už se mi ani nestávalo, jako v předchozích dílech, že bych znenadání vybuchla smíchy a nemohla smích zastavit. Je to taková jednohubka na srovnání myšlenek na deštivý víkendový den. 2019... celý text

Aristokratka na koni 2016, Evžen Boček

Jako pozitivní prvek (a příjemné zpestření) tohoto dílu vnímám novou postavu - tetičku Noru. Jinak vše ubíhá víceméně stejně jako v předchozích dvou dílech. Vzhledem k tomu, že byl trochu problém je zarezervovat v knihovně všechny najednou, abych při čtení nemusela jednotlivé díly přehazoval, tak se přikláním k tomu, aby knihy vyšly dohromady v jedné... A ještě jsem nepochopila, proč se tento díl jmenuje Aristokratka na koni, když o koních je v předchozích dílech napsáno víc než v tomto dílu? Jinak jsem se opět bavila, hodnotím na 3, 5 *. 2019... celý text

Aristokratka ve varu 2013, Evžen Boček

Kdybych nedržela v ruce druhý díl, tak bych nepoznala změnu. Navazuje a pokračuje přesně tam, kde první skončil. Zase jsem se nasmála, ale za poměrně kratší dobu. 2019... celý text

Poslední aristokratka 2012, Evžen Boček

Z vlastní zkušenosti nedoporučuji knihu číst na veřejnosti (čekárna u lékaře, dopravní prostředek). Některé pasáže jsem znovu předčítala dceři a přestože jsem věděla co bude následovat, nebyla jsem schopna artikulovat, protože jsem hýkala smíchy a tekly mi slzy. Manžel četl knihu několik dní přede mnou a právě tímto chováním mě navnadil a přesvědčil ať si ji také přečtu. Každodenní život na "nejchudším" zámku Kostka a jeho trošku praštění obyvatelé dokáží čtenáře pobavit a přivést na jiné myšlenky. 2019... celý text

Naděje umírá poslední 2010, Halina Birenbaum

"Stávalo se, že jsme pracovaly na poli v blízkosti vesnických domů, jen stanoviště ozbrojených esesmanů nás dělilo od svobody. Dívala jsem se tehdy se závistí a tesknotou, jak tam na druhé straně děti svobodně běhají kolem vesnických chalup, jak slepice hrabou v zemi, jak lidé pracují... Nemohla jsem v tu chvíli pochopit, že ještě existuje ten jiný svět, kde je možné se svobodně pohybovat po prostranství neohrazeném ostnatými dráty, v němž si děti hrají! A současně se ve mně oživovala víra, že jednou i my budeme opět lidmi. " Kniha se četla velice dobře a má silnou hodnotu. Knih s tématem holocaust mám načteno dost, tahle patří mezi ty nejlepší. 2019... celý text

Podzimní případ 2019, Anders de la Motte

Kniha mi zdánlivě připomíná americký seriál Odložené případy. Na počátku se setkáme s mrtvým tělem vznášejícím se na hladině v zatopeném kamenolomu v roce 1990. Poté se přeneseme do současnosti v roce 2017. Kapitoly se pravidelně střídají mezi těmito dvěma roky, ke konci knihy už se nacházíme jen v roce 2017. Dále počítejte spíše spoilerem... V roce 1990 sledujeme pět přátel (z toho je jedna budoucí oběť - Simon) a dva náhodné "kolemjdoucí". Záběrem do minulosti sledujeme budoucí oběť (a její přátele) v posledních hodinách jejího života. Vyšetřovatelka Anna s dcerou Agnes se stěhují na usedlost Tabor, kterou jim pronajme Elisabeth Vidjeová, matka Simona, který v roce 1990 zahynul, údajně nešťastnou náhodou. Ale na to, že to byla nešťastná náhoda nevěří více lidí a toto téma je stále živé a jitří emocemi i po bezmála 30 letech od tragédie. Také Anna má své kostlivec ve skříni, které na ni samozřejmě její nepřátelé "včas" vytáhnou. Propletenec vztahů se s ubývajícími stránkami dále zamotává a zprvu sympatické osoby se stávají podezřelým a naopak. Hlavní postavy" (pětice přátel) : Alexander Morell (Alex) Carina Pedersenová Bruno Sordi Marie Anderssonová Simon Vidje Anna Vesperová - vyšetřovatelka Agnes - Annina pubertální dcera Elisabeth Vidjeová - matka oběti Henry Morel - šéf (teď už bývalý) policie ... a velká spousta dalších postav... Nebojte, vraha neprozradím, toho si musíte najít sami... Alexander Morell (Alex) je synem šéfa policie. Byl nadějný sportovcem. Všichni si odjakživa mysleli, že se jednou ožení s Carinou Pedersonovou. Ta se objevuje na scéně znovu v roce 2017 coby slavná Caia Bianca. Alex je po letech rozvedený a má 2 dcery. Marie Anderssonová plánuje život se Simonem, který se však v den své smrti dozví, že si ho na turné vybrala známá skupina a naprosto tímto rozhodnutím změní budoucnost. Zhrzená Marie si vezme pátého člena party Bruna Sordiho a sama se angažuje v politice. První větší rozbuškou se stane puštěná píseň na slavnosti městečka v roce 2017, ze které se nakonec vyklube song, který kdysi dávno nazpíval Simon a nahrávku daroval Tanje (náhodné, " jednorázové" známosti...). Díky této písní všichni bývalí přátelé strnou a na povrch začnou vyplouvat věci, na které se spousta let snaží někteří lidé zapomenout... Závěr knihy je nečekaný, i když jsem čekala, že všechno může dopadnout jinak než bylo nastíněno... "Vraha" jsem určit nedokázala, jen jsem zjistila vztah jedné osoby k oběti. To mě potěšilo. A spoiler nedávám. Kdo dočte až sem, tak si knihu buď zamiluje (je to taková nostalgická vzpomínka) nebo ji bude k smrti nenávidět. Myslím, že "vlažný" vztah k ní nelze moc mít... Autor je dobrý psycholog a tato kniha se mi líbila víc než jeho předchozí kniha Konec léta. 2019... celý text