callahanh přečtené 471

Na východ od ráje 2006, John Steinbeck

Těžká klasika, která je fascinující v tom, že i když se toho v ní tolik neděje, je neuvěřitelně čtivá, strhující a nápaditá. Jestli něco po přečtení zůstane, je to naděje, kterou všichni potřebujeme a hluboká lidskost, kterou Steinbeck do většiny postav propsal. Dal si záležet na úžasném a autentickém prostředí amerického maloměsta, které na čtenáře dýchá z každé stránky a i díky němu pochopí svéráznost postav a jejich uvažování. Steinbeck se navíc pouští do filozofování a různých úvah a naštěstí se mu to daří - možná právě díky němu mnozí pochopí, jak důležitý je konkrétní překlad Bible, který určité zprávy a poselství staví do úplně jiného světla (a to stačí jen rozdíl v jediném slově), proč cizinci etablovaní v jiných zemích musí vždy mluvit s určitým přízvukem nebo proč se člověk většinou chová stádně. Každá postava má svou motivaci, je skvěle propracovaná a až na výjimky sympatická. Celý román možná mohl mít o takových padesát stran méně, protože v poslední třetině mu trochu padá řetěz a není tak strhující. To ale částečně kompenzuje úplný závěr, který je tak humanistický, až je to dojemné. Navíc se celým románem táhne poselství o tom, že každý svého osudu strůjcem. TIMŠEL! 90 %... celý text

Football Leaks 2018, Rafael Buschmann

Kniha, která je určena opravdu jen milovníkům fotbalu, protože ostatní se v ní budou trochu ztrácet, neboť nebudou vědět, o čem je zrovna řeč. Přínosná je v tom, že svět profesionálního fotbalu zbavuje všeho lesku a bez kompromisů odhaluje, jak funguje trh, jak složité jsou hráčské smlouvy a jen potvrzuje to, že největším zlem jsou hráčští agenti. Osvětlí pak také mnoho zdánlivě nepochopitelných přestupů, především ale to, proč někteří hráči stabilně hrají, i když nemají formu. Některým fanouškům asi spadnou růžové brýle, většina se ale divit nejspíš nebude, protože moderní fotbal dávno přerostl sportovní význam a stává se regulérním obchodním artiklem, kde i ty největší světové hvězdy jsou jen pěšáci v rukách někoho jiného. Autoři také poodhalí daňové úniky některých superhvězd a vyvrátí i to, že ty o ničem nevědí. Ti, kteří se zajímají o žurnalistickou práci, navíc ve druhém plánu poznají, jak funguje investigativa v zahraničí a jak moc jiný mediální svět třeba v Německu je. Někdy se tedy v záplavě různých pojmů a vysvětlování fungování společností čtenář lehce ztratí, dá se ale předpokládat, že to byl oříšek i pro samotné autory. Football Leaks není kniha na opakované čtení, ale za to jedno určitě stojí, protože poodhalí mnoho špinavostí a ukáže, v jak moc jiných sférách všichni zúčastnění žijí. 80 %... celý text

Kouzelná skříňka pro Gwendy 2018, Stephen King

Velmi dobrá povídka, která na jednu stranu je typicky kingovská, na tu druhou je ale znát, že ji Mistr nepsal sám. Námět sice není nijak originální, ale pořád je působivý, takže se mu nedá vytýkat neatraktivnost a otřepanost, není ale úplně využitý. To, co osobně považuji za nejlepší na knize, je to, že i když se odehrává během několika let, čtenář vůbec nemá pocit, že by mu cokoli podstatného ze života hlavní hrdinky bylo zatajeno, což se u mnoha povídek nestává. Její osudy a setkání s tajemným pánem jsou zajímavé, ale jejich potenciál není úplně využit, protože se mnoho věcí neodhalí a nevysvětlí. Nechybí tu děsivé momenty, jinak jde ale spíš o neškodnou a trochu potemnělou záležitost pro mladší čtenáře, jejíž přečtení rozhodně neurazí. Je škoda, že povídka vyšla samostatně, protože milovník Kinga se cítí tak nějak ochuzen, že po ní nenásleduje žádná další, která by dojem vylepšila a nabídla více z oblíbeného autora. Nic proti ničemu. 70 %... celý text

Vdovy 2018, Lynda La Plante

Naprosto standardní kriminálka, kterou od jí podobných oddělují atraktivní britské kulisy, decentní humor a hlavní ženské hrdinky, které pořád nejsou moc obvyklé. Román je psán živě a čtivě, nepostrádá logiku a je vidět, že La Plante nad vývojem postav a celou přepadávací akcí přemýšlela, vše má navíc spád a i díky jednoduchému, ale účelnému jazyku, je kniha poměrně rychle přečtena. Prolínání osudů několika postav funguje docela dobře, ačkoli bez linky s posedlým policejním komisařem by se nejeden čtenář určitě obešel. Ve srovnání s nedávným filmem překvapuje, jak moc je ten jiný, a to nejen v tom, že děj přenáší z Británie do USA, ale i závěrem, změnou některých situací a úplným eliminováním některých postav. Nejde tedy o žádné zásadní dílo, jako oddechová, dobře napsaná a vymyšlená kriminálka nicméně kniha funguje velmi dobře a její přečtení určitě není ztrátou času. 70 %... celý text

Kafka: Rané roky 2017, Reiner Stach

Je znát, že Stach věnoval Kafkovi značnou část svého života a po přečtení prvního dílu jeho monografie si troufnu říct, že něco podobného nemá obdoby. Stach uvádí čtenáře do Kafkových osudů obšírně, odhaluje socio-politickou situaci mezi Čechy a Němci v tehdejší Praze, prozrazuje, jak to bylo s technologickou vyspělostí města a Evropy a ukazuje, co všechno formovalo Kafkovy názory, utvářelo jeho osobnost a nakonec se objevilo i v knihách. Ano, jazyk není jednoduchý, četba je poměrně náročná a neuvěřitelné množství vysvětlivek a poznámek pod čarou ji mění v nelehkou záležitost. Za trpělivost, která je potřeba, je ale čtenář odměněn opravdu komplexním obrazem Prahy na přelomu století a někdy až fascinujícími detaily, o které se s ním Stach podělí. Objektivně bychom asi mohli říct, že ona obšírnost je zbytečná a někdy až na škodu, protože jen zdržuje, na druhou stranu se díky ní dozvíme údaje, které se nikde moc neuvádí. První díl Kafkovy monografie určitě není kniha, která se dá číst často, rozhodně stojí ale za pozornost, protože některé historické věci uvádí na pravou míru a na některé osobnosti (především na Kafkova "objevitele" Maxe Broda) dává jiný náhled. Výborná kniha. 75 %... celý text

Hrdinové - Největší příběhy české kopané 2017, Ondřej Fuczik

Téměř dokonalá kniha, která výtečně přibližuje ty nejdůležitější milníky česk(oslovensk)ého fotbalu a dělá to jasně, stručně a čtivě tak, že to musí pochopit úplně všichni a mělo by se to líbit i těm, kteří fotbalu moc neholdují. Autoři si dali dost záležet na každém detailu a shrnují vskutku to nejdůležitější, co se kdy v našem fotbale stalo. Čtenáři se tak dozví, proč mají Bohemians ve znaku klokana, kde se vzala rivalita mezi Spartou a Slavií nebo to, jak moc zasahovala politika do některých zápasů i soutěží. Výborný byl i nápad vše oživit krásnými kresbami a komiksovými minipříběhy, které jsou skvěle nakreslené a napsané a měly by bavit i ty, kteří komiksy jinak pohrdají. Jediné, co bych vytknul, je pár gramatických chyb a možná občas chybějící kontext, to jsou ale jen drobnosti. Hrdinové jsou asi nejlepší knihou, která se věnuje tuzemskému fotbalu a těžko říct, jestli ji vůbec nějaká překoná. 95 %... celý text

Mucholapka 2010, Dominik Dán

Další případ Richarda Krauze a spol. je vesměs hodně podobný těm dalším. Dán svůj styl nijak nemění, stále píše úsporně, čtivě, svižně a umí skvěle vystavět zápletku. Tato zavádí čtenáře až do roku 1990, takže těží z tehdejší všeobecné amnestie a přináší atraktivní příběh. Oproti ostatním dánovkám je v této rozdíl snad jen v tom, že vrah je znám brzy a jde už jen o to, jakým způsobem bude dopaden a také v tom, že se tu řeší ještě trošku větší politická linie, která ale nakonec trochu vyšumí, trochu netradiční je samotný závěr, který možná zbytečně nechává čtenáře na pochybách. Jinak znovu platí, že popis policejní práce se nejspíš blíží realitě, celá parta vyšetřovatelů je sympatická a děj má spád a nezabývá se zbytečnými odbočkami. Psychologie postav tu tolik není a vše je spíše jednodušší a povrchnější, ke zvolenému stylu to ale naprosto sedne a vlastně to nijak nevadí. Dominik Dán si zkrátka drží úroveň, z níž se nikdy moc neodchýlí a je zárukou jistoty. Mucholapka není zásadní výjimkou. 70 %... celý text

Kdo zavraždil účastníky Djatlovovy expedice? 2017, Martin Lavay

Nepochybně zajímavá kniha, která uvede do tématu jedné velké záhady, jejíž rozřešení se nikdy spolehlivě nedozvíme. Jejím velkým pozitivem je to, že autor nikomu nic nepodsouvá a pouze uvádí všemožné teorie, jak mohla celá událost proběhnout, k žádné se ale nepřiklání a přidává pro i proti těmto teoriím. Za zmínku pak stojí i použité fotky, které jsou ale v knize nekvalitně otištěny a mnohdy na nich není nic vidět, každopádně jejich morbidita je místy děsivá. K dobru budiž přičteno i to, že se dostane i na dva poměrně rozsáhlé názory českých "badatelů" a je uvedena i další literatura, kterou číst dál. Tím ale pozitiva končí, protože ačkoli je kniha čtivá a má spád, informace se velmi často opakují, čímž působí hodně úmorně. Trochu zbytečné se pak zdá množství poznámek pod čarou, které většinou s událostí nesouvisí a vysvětlují okrajové záležitosti. Trochu nedůvěryhodně pak působí i to, že údaje nejsou odzrojovány a nikdy není uvedeno jméno badatele, na kterého se autor odvolává. Ve výsledku tak je kniha Kdo zavraždil účastníky Djatlovovy expedice? dobrým úvodem do rozsáhlého tématu, které je děsivé a fascinující zároveň, chybí jí ale větší hloubka a trošku větší "fundovanost". 60 %... celý text

Milovala jsem Pabla, nenáviděla Escobara 2017, Virginia Vallejo

Na Virginii Vallejo je znát, že není moc zručná spisovatelka, protože její vzpomínková kniha se nečte úplně nejsnadněji a tuzemskému čtenáři to ani nezlehčují podobná jihoamerická jména, v nichž se těžko orientuje. Trpí také značnou nevyrovnaností, protože v ní jsou čtivé a strhující pasáže, které jsou zajímavé a napínavé, často se ale střídají s těmi, v nichž se toho tolik neděje a monotónně se opakují. Neznalému čtenáři každopádně kniha otevírá netušené obzory a dost detailně odhaluje, jak funguje veřejný život v latinské Americe a také to, jak moc je tam politika provázána s mafií, všichni o tom vědí a absolutně se to neřeší. Nechybí tu ani připomínky toho, jak moc velké jsou zdejší sociální rozdíly, protože existují jen strašlivě bohatí, nebo absolutně chudí, nic mezi tím. Jestli něco může čtenáři vysloveně vadit, je to určitá sebestřednost a nabubřelost autorky, která se netají tím, že si ji muž může koupit drahými šperky a stýká se jen a pouze s bohatými muži, takže je vlastně taková latinskoamerická zlatokopka. Po přečtení knihy si čtenář také uvědomí jednak to, že telenovela je skutečný život v Jižní Americe, protože reálné vztahy jsou podobně propletené a leckdy povrchní a druhak to, že přes všechnu absurditu můžeme být rádi, že žijeme, kde žijeme, protože přece jen se občas té spravedlnosti domůžeme a nějaká ta demokracie tady jakž takž funguje. V mnohém poučná, zároveň ale hůře čitelná a náročnější kniha. 60 %... celý text

Ve slepé uličce 2014, Henning Mankell

Příběhy a případy komisaře Wallandera jsou příjemně oldschollové a nejinak tomu je i Ve slepé uličce. Mankell umí vykreslit melancholickou, nostalgickou a zároveň trochu tajemnou atmosféru švédského léta, v němž se dějí opravdu brutální zločiny, které zdánlivě nemají řešení. Přiznávám, že pachatel mi došel až v momentě, kdy Mankell chtěl, aby mi došel, takže je asi všechno v pořádku a jsem moc rád, že se tu objeví už na začátku a nezjeví se jako deus ex machina jako ve Vrazích bez tváře. Postavy jsou výborně propracované a motivace pachatele je zcela pochopitelná a dává smysl, jen v závěru trochu hapruje a malinko po vzoru hollywoodských thrillerů se musí před střetem dvou hlavních postav do všeho zamotat ještě jedna méně podstatná. Když ale tohle pominu, tak není moc co vytýkat, protože kniha má spád, charakter Wallandera posouvá zase o něco dál a akce je v ní minimum a důraz je kladen spíš na realističnost, procedurálnost a dialogy, což mám u knižních detektivek nejraději, navíc se tentokrát skoro vůbec děj nepřesune za hranice Švédska, což je moc fajn. Zatím nejlepší z celé série a 75 %.... celý text

George Lucas: Život stvořitele Star Wars 2017, Brian Jay Jones

I pro člověka, který Star Wars zná a respektuje, ale nikdy jim nepropadl, mezi něž se počítám, je životopis jejich stvořitele velkým přínosem. Autor naštěstí nepředpokládá, že čtenářem bude SW fanatik a vše uvádí do kontextu a odhaluje, že chybělo málo a jedna důležitá kapitola dějin filmu by vůbec nevznikla. Jones Lucase nijak neadoruje a ukazuje i jeho špatné a stinné stránky, mezi které rozhodně patří prakticky neschopnost pracovat s lidmi a až chorobná posedlost dokonalostí vlastní vize. Pro mnohé bude určitě překvapením, v čem všem má Lucas prsty, a že právě on změnil chod filmového průmyslu i podoby kin, jak je známe dnes. Navíc se tu čtenář dozví mnoho zajímavostí o Indianu Jonesovi, mimoděk i o jiných slavných autorech zlaté éry Hollywoodu a také o jiných filmech, které třeba upadly v zapomnění. Vše je čtivé i přes větší rozměr a počet stran, autor málokdy sklouzne k odbornosti a vše člení do rozumných a chronologicky řazených kapitol. Jestli bych knize měl něco vytknout, byla by to asi absence více obrázků a závěrečné filmografie a shrnutí důležitých dat Lucasova života. To už jsou ale jen drobnosti. Další výborná biografie na českém trhu. 80 %... celý text

Zpěv Susannah 2005, Stephen King

Zpěv Susannah není ničím víc než předkrmem před (pravděpodobně) epickým vyvrcholením celé ságy o putování za Temnou věží. O tom ostatně svědčí i to, že kniha je na Kinga poměrně krátká a nic moc se v ní neděje. Většina knihy je popisem vnitřního boje Susannah s Miou a jejich porodními bolestmi a snahou blížící se porod ještě oddálit. Tyto pasáže určitě mají své kouzlo, nicméně mi s přibývajícími stránkami připadaly trochu moc zdlouhavé a opakující se. Nejlepší momenty jsou rozhodně ty, v nichž se objevuje sám King, na nichž je znát, že si ze sebe nebojí udělat legraci a dělá to snad i rád. Číst si o tom, jak se spisovatel sejde se svými postavami, které vědí, že jsou jen postavy a on je jejich stvořitel, je pro fanoušky Kinga nesmírné blaho a i díky lehkosti a částečně i humoru, s kterými je vše napsáno, je to vskutku parádní. Závěr pak korunuje Deník spisovatele, který bude do značné míry fiktivní, to ale vůbec nevadí. V hierarchii celé ságy je po Pistolníkovi Zpěv Susannah druhý nejslabší díl a je na něm znát, že je jen jakousi výplní před velkým finále. A nebýt účasti Kinga a jeho deníku, šel bych asi o hvězdu níž. 70 %... celý text

Selfies 2017, Jussi Adler-Olsen

Jakmile jsou Carl s Asadem vedlejší postavy, je román z Oddělení Q slabší, což potvrzuje i Selfies. Adler-Olsen tentokrát nejde hluboko do minulosti, ale hrdiny nechává řešit relativně současné případy, které mají jen velmi malý přesah do historie. Možná to je tak trochu kámen úrazu, protože zápletka kvůli tomu není tak atraktivní a napínavá. Další problém je s postavou úřednice, která vezme spravedlnost do svých rukou - nápad je to dobrý, ale její proměna ve vražedkyni je nepříliš důvěryhodná, především jí ale chybí propracovanější psychologie, protože její motivace je povrchní a její mysl málo zvrácená, což je u Oddělení Q trochu netradiční. Navíc tu vesměs chybí onen nevtíravý a příjemný humor. Pozitivem je určitě odhalení minulosti Rose, náznaky minulosti Asada, které pomalu přibývají, Carlův tradiční sarkasmus a Gordonova roztomilost a lidskost. Kniha je naštěstí psaná opět čtivě a má spád, takže i když je někdy nepravděpodobná a je v ní až moc náhod, čte se velmi rychle a nezabere tolik času. Selfies ve výsledku není špatná kniha, jen bych od Adlera-Olsena čekal trochu víc a asi i trochu "zvrhlejší" titulní případ, tenhle je totiž až moc obyčejný. 70 %... celý text

Stephen King: Čtyřicet let hrůzy – Život a dílo krále hororu 2017, George Beahm

Výborný životopis jednoho z nejslavnějších žijících spisovatelů na světě. Z knihy je vidět, že Beahm Kinga velmi dobře zná, několikrát s ním byl osobně v kontaktu, má přístup k dalším odborníkům na jeho dílo a jeho osobě věnoval dlouhá léta studií. Je ale škoda, že v ní nebere v potaz ty, kteří Kinga nemají tolik načteného, nebo s ním začínají, protože většina děl je tu dost vyspoilerovaná. Vzhledem k tomu, že vše je řazeno chronologicky, si čtenář, který jeho romány čte na přeskáčku, uvědomí, že i Kingova tvorba má nějaký vývoj a lze v ní najít vnitřní logiku, což považuji asi za největší přínos biografie. Potěší i to, že se autor věnuje několika filmům podle Kingových předloh, ačkoli je neuvádí do úplného kontextu a některé informace vyzní trochu jinak, než by měly (např. když u Vykoupení z věznice Shawshank uvádí, že jeho oscarové opomenutí je skoro ostudou, ale nezmíní, že v souboji prohrálo s Forrestem Gumpem...). Ocenit se musí i fakt, že fanoušek tu má skoro všechno - odkazy na kvalitní stránky o Kingovi a další literaturu, zmínky o jeho rádiu nebo o kapele spisovatelů. Jen je škoda, že autor nejde v rozborech některých děl více do hloubky a spokojí se jen s krátkým popisem děje a pár kritickými ohlasy, totéž i u filmů, které by vskutku zasloužily více detailů a nějaké produkční informace. Ve výsledku ale jde o vynikající biografii, po jejímž přečtení získají fanoušci ucelený pohled na život a kariéru Stephena Kinga a dostanou chuť absolvovat zmíněnou tour po lokacích v jeho románech, nebo si alespoň nějaký z nich přečíst. 85 %... celý text

Nestydaté neviňátko 2017, Dominik Dán

Budu se opakovat, ale i o další "dánovce" platí to, co o těch předchozích. Na autorovi je vidět, že detailně zná policejní práci, protože popisy vyšetřování a pátrání působí i na laika realisticky a velmi důvěryhodně. Tým z mordparty je sympatický a jeho vzájemné špičkování patří k nejlepším částem knihy. V tomto případě je plusem i originální tematika se sexuálním podtextem a náhled do těch nejperverznějších představ vysokých funkcionářů. I to, že mafiánská linie je tentokrát hodně vedlejší a upozaděna, jen dodává na autentičnosti. Výborný je i konec, který odpovídá česko-slovenskému prostředí a opět posouvá celý příběh do uvěřitelnějších a realističtějších rozměrů (nepochybuji o tom, že v americkém románu by byl konec zcela jiný). Tentokrát ale musím vytknout hodně pomalý rozjezd, kvůli kterému mi dost dlouho trvalo, než jsem se pořádně začetl do na autora nezvykle dlouhých jednotlivých kapitol. Nestydaté neviňátko asi není tím nejlepším, co Dán napsal, je to ale slušný standard, který jeho fanoušky nijak neurazí a nepůsobí jako ztráta času nebo nastavovaná kaše. 70 %... celý text

Z lásky oheň pohřební 2016, Mick Wall

Další pohled na skupinu The Doors a opět trochu jiný. Mick Wall nejde ve své biografii tolik do hloubky hudebních dějin a historii skupiny spíš zasazuje do kontextu doby, především ale zkoumá život Jima Morrisona. Přináší trochu komplexnější náhled na jeho existenci a popisuje ho jako člověka, o němž by se dnes řeklo, že trpí bipolární poruchou, byl ve své geniálnosti a schopnosti psát verše o věcech, o nichž by nikdo nepsal, zcela nezvladatelný, náladový a nesnesitelný. Kniha je určena těm, kteří o skupině a Morrisonovi něco vědí, protože Wall se nezabývá přílišnými fakty jako spíš souvislostmi a milníky v kariéře Morrisona a kapely. Kniha není psána nijak čtivě a svižně a čte se spíš pomalu, proto vyžaduje trpělivějšího čtenáře, jemuž se ale na druhou stranu odvděčí několika novými informacemi a částečným srovnáním dalších biografií kapely. Jak odhaluje překladatel knihy, autor si někdy protiřečí a jeho údaje úplně nekorespondují s jinými údaji z oficiálních stránek o kapele, ale to jsou jen drobnosti. Jelikož nejsem hardcore fanoušek kapely, nejsem schopen posoudit, kolik nového se tito z knihy dozvědí, obyčejnému čtenáři ale kniha přináší další fascinující pohled na fascinující osobnost člověka, který úplně zastínil svou kapelu, nechápal svět a ten nechápal jeho. Ve druhé linii pak knihou prosvítá to, jak Morrison nechtěl být slavný, s popularitou těžce bojoval a nikdy nepochopil, že bez ní to zkrátka nejde, pokud chcete mluvit k množství lidí. Z lásky oheň pohřební je zajímavá kniha, k níž se sice čtenář asi nebude moc vracet, ale dozví se v ní další informace, na něž může navázat v dalších biografiích, o nichž se tu mluví. 70 %... celý text

Do vody 2017, Paula Hawkins

Poměrně banální zápletku se Hawkins snaží zaobalit do atraktivní literární formy, což se jí ale úplně nedaří. Knihu vypráví až moc vypravěčů, střídá se ich-forma s er-formou, do toho se prolínají různé časové linie a čtenářova orientace je extrémně obtížná, protože skoro dvě třetiny tak úplně neví, kdo ke komu patří a jak jsou všichni propojeni. Výsledku úplně nepomáhá ani to, že autorka tu rozehrává zdánlivě záhadné tajemství, jenže pointa není nijak šokující a hodně věcí se nevysvětlí a zůstává otevřených. V závěru jsem se navíc nemohl ubránit dojmu, že autorka chce šokovat za každou cenu, což se trochu míjí účinkem. Jinak je ale kniha čtivá, psána jednoduchým jazykem, má spád a celou dobu udržuje čtenáře v napětí, jak vlastně vše zakončí a jestli je vše takové, jak se od první chvíle zdá. Do vody je tedy trochu nafouknutá bublina, která láká na něco, co ve výsledku vlastně vůbec nepřijde a čtenář je pak malinko zklamán. Typická literární žánrová jednohubka, kterou nemá smysl číst vícekrát. 60 %... celý text

Kniha smíchu a zapomnění 1981, Milan Kundera

Kunderova díla obecně se těžko hodnotí, protože k tomu, aby byla plně pochopena, by musel být člověk literární historik a teoretik. Běžný čtenář se tak musí řídit spíše dojmy - v Knize smíchu a zapomnění je vše, co dělá Kunderu Kunderou - typicky cynický a někdy černý humor (brilantní část Maminka), nostalgie a stesk po časech, kdy bylo lépe (Tamina) nebo různé metafory (Lítost, Tamina), v tomto případě nechybí ani reflexe roku 1968, který pro něho znamenal samozřejmě konec veškerých nadějí. Ono těch ohlasů na komunismus je tu víc, některé jsou otevřené, jiné sofistikovanější, ale přesně vystihují jeho podstatu (vyretušovaná fotografie, točení se v kruhu a nemožnost vrátit se do něj zpět). Ačkoli dějově na sebe kniha nijak nenavazuje, jednotlivé části jsou spojeny idejemi, duchem a právě oním smíchem a zapomněním, které jsou tím jediným, čím lze bojovat proti (mnohdy vlastní) blbosti a společenským normám. Pro teoretiky je určitě atraktivní sledovat formální stránku díla, která se podobá hudební symfonii, která má také několik nezávislých vět, v nichž ale občas probleskne nějaký stejný motiv a v závěru se uzavře návazností na začátek. Kundera ja zkrátka svéráz a buďme rádi, že ho máme a proslavil nás v zahraničí, ačkoli na to asi on z vysoka kašle. 75 %... celý text

Tess z d'Urbervillů 1956, Thomas Hardy

Z dnešního pohledu těžce staromilská až archaická literatura, protože to, co se zde řeší, už by se dnes nemohlo stát. Hardy se opět vysmívá upjaté viktoriánské morálce a na své naivní hrdince ukazuje všechny neduhy, které tehdejší společnost odsuzovala a řešila, a tedy jakési zpátečnictví tehdejších norem. Příběh rozhodně není strhující ani nijak zásadně čtivý, ale má své kouzlo a dokáže si trpělivějšího čtenáře získat. Celý román má vlastně jen jedno jediné negativum - je příliš dlouhý a zbytečně popisný. Je to opravdu tak, že Hardy nikam nespěchá a popisům krajiny, různých vesnických rituálů a společenských norem věnuje extrémně mnoho místa, což je někdy zcela zbytečné a neopodstatněné. Jinak mu ale není co vytknout, protože s hlavní hrdinkou se tentokráte dá soucítit a její osud naprosto vystihuje to, že když člověk udělá jednu chybu, veze se s ní celý další život. Vzhledem k již zmíněným dlouhým popisům je kniha maximálně na jedno přečtení, to ale určitě nikoho neurazí a naopak mnohým odhalí kouzlo a svým způsobem i nadčasovost Hardyho, který to ve své době musel mít těžké. 70 %... celý text

Paměti kata Mydláře 2004, Josef Svátek

Vydání z roku 2004, které jsem četl, je podle nakladatelství zkrácenou formou původního románu, ono to ale nevadí, protože původní jazyk je zachován. Je zajímavé, že ačkoli jde o paměti kata, čtení není vůbec hororové a nějaké naturalistické scény poprav tu absolutně chybí, takže je to vlastně takové "romantizující" čtení. Nejsilnější je kniha v pasážích, které "sepsal" původní kat Mydlář, protože z nich se dozvíme něco o historii Prahy a částečně i českých zemí a také něco o popravách a katovském řemeslu. Dokonce je prozrazeno, že kat byl něco jako doktor, protože vyráběl různé mastičky. Čtení je to překvapivě velmi dobré až strhující a některé osudy jsou vskutku hodně zajímavé. Když se do popředí dostane Mydlářův syn, všechno trošku opadne, což je dáno i tím, že do Prahy vtrhli Švédové a děj už se věnuje spíše boje s nimi a obléhání Prahy než samotným popravám. Popisy onoho obléhání a bitev jsou trošku chaotické a hůře se v nich orientuje, což je malinko škoda, a to i proto, že díky němu se de facto intimní portrét jedné rodiny mění v popis celospolečenského dění, což rozptyluje. Paměti kata Mydláře jsou nicméně výbornou knihou, která i přes značné stáří má čtenáři co nabídnout. 75 %... celý text