CdC
přečtené 831
Záhada zápalkového zloděje
2018,
Sally Gardner
Tenhle díl má opravdu jiskru, asi nejspíš proto, že se na scénu vrací Harpyona. Navíc se zase dozvídáme trochu víc o minulosti jednotlivých postav. Nemůžu se dočkat na další díly, doufám, že pan překladatel Kadlec bude dál pokračovat ve své trefě do filetu!... celý text
Probudím se na Šibuji
2018,
Anna Cima
Tuhle knihu jsem si chtěla přečíst už dost dlouho, protože souzní s mou fascinací Japonskem a japonštinou, a jak je to ještě literatura v literatuře, tak mě to dost baví. Odhaduju, že hodně věcí bylo i autobiografických, jak už to v prvotinách bývá (ostatně kde nejsou autobiografické prvky, že), ale tady to mělo krásný přesah – a to hlavně kvůli ústřednímu motivu, kterým je zrcadlení, tedy Zdvojení, jako povídka Kawašity. Stejně jako Kawašita píše Milence, aby si urovnal svoji minulost, Jana vypráví svůj příběh, který je vlastně nakonec taky o milencích – o ní a o doktorandovi Klímovi, a který taky převypráví, co se jí v životě událo. Zdvojení se samozřejmě ukazuje i v tom, jak se rozštěpí ona a její toužebná myšlenka zůstat v Japonsku (plus další věci, jako například strašidlo). A tady se zase ukázalo něco, co jsem velmi ocenila – sedmnáctiletá Jana by s Nakadaiem hned chodila, kdežto Jana na vysoké už Akiru nechce, protože nemá chuť ho zachraňovat. Prostě lidi se musí potkat ve správný čas na správném místě. Jinak jsem vůbec neměla pocit, že by byla Jana arogantní jen proto, že nechce s holkama klábosit o šminkách a raději si přečte knihu, ani mi konec nepřišel otevřený – vždyť Jana-myšlenka se potřebovala dostat za hranici, aby opustila Šibuji, a v momentě, kdy ji Klíma pustí, tak může zmizet, a jako vypravěčka tudíž už nemůže vyprávět dál. Měla bych jen pár hnidopišských výtek: v jedné scéně si Klíma udělá culík nejspíš jednou rukou, protože druhou musí držet Janu-myšlenku za ruku (a přitom se to všude jinde tak hezky pohlídalo), trochu jsem se podivila, že Jana-myšlenka po tom, co se naučí 300 znaků nemá ve slovní zásobě sloveso zemřít, a ještě jsem se pozastavila nad tím, že Jana, která od malička leží v knihách a japanologii studuje kvůli literatuře, nezná v druháku na magistru Rolanda Barthese (aspoň podle jména). Ale to mi nesmazalo zážitek z knihy, kdy jsem si jednou dokonce musela držet ruku před pusou, abych se nerozchechtala na celé kolo, a pak jsem i velmi ocenila reálii o ceduli „upozorňující na výskyt úchylů v týhle uličce“. Styl psaní se mi líbil, byla to pěkná živá čeština. A Anně Cimě se i skvěle podařilo do románu vplést prvky detektivky, duchařského příběhu a krapet dívčího románu. Plus jsem samozřejmě ráda za spoustu tipů ke čtení a brzy se vrhnu na Případ astrologických vražd, který už autorka mezitím stihla přeložit.... celý text
Znamenitá mrtvola
2022,
Agustina Bazterrica
Čekala jsem, že kniha bude mnohem slabší, ale nakonec mě tam docela dost věcí mile překvapilo. Hlavně styl vyprávění, který nekopíruje okoukaný a jednoduchý styl bestsellerů à la minulý čas, třetí osoba, vševědoucí vypravěč. Sice mi místy přišlo, že ono vrstvení všech těch věcí, co jde s lidmi dělat - SPOILER - tedy laboratoře, výběh jak v Hunger Games a mrchožrouti - KONEC SPOILERU - někdy ani nedávalo smysl nebo si protiřečilo, ale asi mi to nakonec tak moc nevadilo. A autorce se - aspoň v mém případě - hezky podařilo vyvolat to, abych sympatizovala s hlavním hrdinou, když už všechny ty hrůzy odsuzuje. Samozřejmě se to dá číst i jako alegorie, ale vzhledem k tomu, že je autorka vegetariánka, tak je dost nasnadě, že se snaží tou brutalitou v knize někomu otevřít oči. Podruhé si to asi nepřečtu, ale kniha to špatná není.... celý text
