-

Černorizec Černorizec přečtené 230

☰ menu

Plochozemě

Plochozemě 2013, Edwin A. Abbott
4 z 5

Kniha, kterou jsem začal číst s velkým očekáváním. Ale v první části nebylo příliš naplněno. Druhá část už byla skvělá, a když se nad knihou zamyslím jako nad celkem, tak jsem spokojen. Abbott do příběhu vložil takový malý návod, jak chápat vícedimenzionální světy (jak si je pokusit představit). Ten příběh je geniální. Na Plochozemi (2D světě) demonstruje otázky, které řešíme někdy také, jen ale o dimenzi výš.... celý text


Variace pro temnou strunu

Variace pro temnou strunu 2003, Ladislav Fuks
4 z 5

Miluju, jak Fuks dokáže na tom správném místě (často na několika stránkách) děj vyhnat na maximum. Jak nám ukazuje, že skutečně každé slovo, každá zmínka, která nám dříve nemusela dávat smysl, má svou důležitou funkci. Že z lehce zmateného románu s příjemnými temnými záchvěvy je najednou dokonale promyšlená hra. Hra se slovy, hra se čtenářem.... celý text


Síta

Síta 1943, Josef Palivec

Kouzlo Palivcovy poezie spočívá ve schopnosti kombinovat hlásky a slova do nejroztodivnějších spojení. Při hlasité četbě vyzní toto kouzlo na plno, a vy, jako čtenáři, jste nuceni nechat se poddat rytmu jazyka. Takové trochu zaumné. Josef Palivec je další český autor, který poezii nedělá, ale poezie vychází přímo z něj (protože jinak by nebyl schopen uměle vytvořit tak úžasné verše).... celý text


Mrchopěvci

Mrchopěvci 1984, Jan Křesadlo (p)
5 z 5

Perverzní. Morbidní. To jsou slova, na která jsem v souvislosti s Křesadlem často narážel. A pak se taky občas někdo zmínil, že jeho dílo je psané zajímavým jazykem. Asi jsem si prošel drsnější literární školou, proto mě Mrchopěvci svou (pro někoho) perverzností nijak nepobouřili. Je to úžasná kniha plná filologických a jiných intelektuálních narážek. Plná drsného humoru s místy filozofickým rozběhem (možná častěji, než jsem postřehl). A hlavně jsou Mrchopěvci psáni archaickým jazykem, ne nepodobným Vančurově stylu (dokonce i některé metafory jakoby byly sestrojeny ve Vančurově dílně). Krásně cynická kniha.... celý text


Konec starých časů

Konec starých časů 2006, Vladislav Vančura
2 z 5

Pro mě poněkud zklamání. Jazykově sice zajímavé, občas se objeví úžasná metafora apod., ale příběhově mě tato kniha nenadchla. Nedočetl jsem ji. Snad jindy. Začínám mít pocit, že pouze Pekař Jan Marhoul byl jedinou knihou, které vdechnul Vančura život.... celý text


Mluvíme s počítačem česky

Mluvíme s počítačem česky 2006, Josef Psutka
4 z 5

Mluvíme s počítačem česky je publikace, která se zabývá zpracováním přirozeného jazyka. Operuje s disciplínami jako jsou lingvistika, fyzikální akustika, digitalizace a zpracování signálu apod. Velmi pečlivě a propracovaně se zabývá jednotlivými kapitolami. Je bohatě strukturně tříděna. Obsahuje velmi široký okruh informací týkajících se jazyka na mnoha rovinách. Nevím, jestli knihu zařadit mezi učebnicové texty, nebo vědecké publikace. Věřím, že přes velmi vysokou odbornost (matematika, počítačové algoritmy) může tato kniha informovat i méně zkušené čtenáře se zápalem pro danou problematiku. Pro úplné laiky asi není příliš vhodná. (přestože je to pouze jedna z kapitol, nebál bych se knihu použít coby učebnici fonologie/fonetiky).... celý text


Stará čeština pro nefilology

Stará čeština pro nefilology 2009, Jana Pleskalová
5 z 5

I přes zavádějící "pro nefilology" v názvu je kniha (skriptum) velmi hodnotnou studijní pomůckou, a to právě i pro víc než základní orientaci v oboru staré češtiny. Pokud budete chtít jít až na samé dno, tak musíte samozřejmě sáhnout po doplňujících publikacích a topit se v záplavě termínů, často nesystematicky řazených,... Zde je látka přehledně uspořádána, a pokud se autorce zdály informace málo podrobné, je na tento fakt upozorněno a odkázáno na další zdroje. Kniha zároveň podává stručný výklad diferenciace nářečí na českém území, což je pro danou látku potřeba, ale u publikace "pro nefilology" bych tento bonus nečekal. Mimo to se dozvíte o vývoji českého pravopisného systému, hláskosloví, tvarosloví a skladbě.... celý text


Cit slečny Smilly pro sníh

Cit slečny Smilly pro sníh 2006, Peter Høeg
4 z 5

Velice zajímavá kniha, kde, troufnu si říct, není příběh to hlavní. Děj knihy nás samozřejmě kamsi vede, ale v jeho stínu se táhne ještě jedna linie. Linie úvah, linie myšlenek, jež nejen dotvářejí hlavní postavu románu, ale jakoby navíc komunikovali i se čtenářem. Geniální diferenciace severské a evropské mentality. Prolamování mnohých tabu s takovou přirozeností, že si až člověk uvědomuje, jak často se ocitá pouze v roli přidělené mu společností. Zobrazení člověka s jeho pudy, potřebami, s jeho původní přirozeností.... celý text