chomic_pisek
přečtené 176
Myslivcův rok - Léto
1976,
Jan Vrba
Myslivcův rok jsem četl v průběhu roku s tím, jak roční doby opravdu postupovaly. Pokud také plánujete číst, určitě doporučuju postupovat podobně. Člověk si pak na procházkách občas všimne něčeho navíc nebo naopak cíleně vyhledává projevy, podle toho, co se dočetl. Pan Vrba byl opravdu básník - milovník přírody a jeho láska ke všemu živému čiší z každého odstavce a čtení bylo nejen milé, ale i poučné. Až jsem mu chvílmi záviděl nejen povolání, ale hlavně nadšení a nepohodlnou náturu, díky kterým mohl celý život sbírat zážitky, o které se s námi tak hezky uměl podělit. Co mi ale příjemný dojem neustále kalilo bylo věčné útočení na nepřesnosti "přírodopisů" a nedsotatečnou erudovanost přírodovědců. Ano, věřím, že ve všech výtkách měl pravdu, ale kazit atomsféru knihy tím, že na každé druhé stránce zaútočím na přírodovědce, že něco předhlédli nebo zamlčeli a já to vím mnohem líp než oni, mi přišlo zbytečné. Od toho je vědecká literatura a časopisy... Proto jen 4*.... celý text
Nejlepší den pro umírání: (Thompsonův rok)
2010,
Vladimír Šlechta
Po přečtení (vlastně poslechu) Krvavého pohraničí, které se ke mně dostalo jako první, jsem se vydal na chronologický začátek příběhů z Pohraničí. Příběhy Thompsonovy rodiny mě bavily mnohem víc než ten o Floydovi, nejvíc pak osnování pomsty v Thonnierice. Ale přiznám se, že jsem Thompsonovi fandil jen kvůli zbytku jeho rodiny. Přestože se jeho životní postoj dá pochopit, ten jeho arogantní cynismus (jak říkáme my vzdělanci) byl chvílemi tak přehnaný, až mi bylo jeho blízkých líto. Parádní knížka, těším se na další kousek z Pohraničí.... celý text
Les přízraků
2019,
Juraj Červenák
Další série, kterou jsem začal od prostředka. Jinými slovy: tento díl bylo moje první seznámení se Steinem a Jarošem. Kolegyně mi knihu nabídla se slovy, že by se mi mohla líbit. Určitě se nemýlila. Naštěstí je knížka postavena tak, že neznalost předchozích osudů kapitána a jeho pobočníka ničemu nevadí, to podstatné se čtenář dozví nebo si to domyslí. Stein s Jarošem si hned získali mou pozornost a jejich vánoční příběh jsem sledoval s napětím i se závistí, když jsem musel jen přihlížet zabijačce na Stříbrné skále. Neznalý předchozích dílů jsem se těšil na příchod fantastična v podobě Rubezahla, ale lehké zklamání ani nestojí za další rozvádění, protože bylo zdaleka převáženo tím, jak je kniha chytlavá od postav přes styl psaní až po zamotaný příběh. Určitě si přečtu ostatní díly.... celý text
Krvavé pohraničí
2000,
Vladimír Šlechta
Knížka je napasná čtivě a zábavně, ale Floyd Bartlett a vlastně ani jeho příběh mě nijak zvlášť nezaujali. Ale doslova mi učaroval svět Pohraničí včetně encyklopedických vsuvek z jeho historie. Ještě než jsem se dostal na konec a zjistil jsem, jak je to s tím baronem Lecterem nakonec bylo a bude, mi bylo jasné, že se do Pohraničí ještě vrátím. Při každé příležitosti a budu se na to moc těšit!... celý text
Operace Thümmel
2020,
František Kotleta (p)
Výlety do vesmíru mě nikdy moc nelákaly a nebavily, ať už to bylo na papíře nebo obrazovce (Firefly, Strážci galaxie a Star Wars budiž čestnými tiše tolerovanými výjimkami). Od Legie jsem neočekával, že můj intergalaktický názor nějak změní, prostě jsem chtěl ozkusit, jaký to bude. Od Kotlety to přece nemůže bejt vyloženě špatný. Nebylo. Naopak, můj seznam vesmírných vyjímek potvrzujících pravidlo se rozšířil o další universum a hned po poslechu (v podání vynikajícího Martina Stránského) jsem se rozhlížel po dalších dílech. Určitě doporučuju zkusit všem, kdo jsou radši odkázáni na zemskou gravitaci, než umělou na kapitánském můstku (což je můj případ) i těm, kterým Kotleta zatím úplně nesedl (což můj případ není :-) ).... celý text
Hlava XXII
2005,
Joseph Heller
Od Hlavy jsem čekal víc. Snad za to může připodobňování ke Švejkovi, kterému podle mého názoru nesahá ani po kotníky. Ačkoli Yossariana chápu, že se zrovna nehrne do letadla, aby se nechal sestřelit nad cizím kontinentem, moje sympatie si svým chováním nezískal. Opravdu vtipných situací jsem zaznamenal po málu, spíš mi to přišlo jako nekonečné mlácení prázdné slámy. Jedna hvězda za ojedinělé opravdu vtipné absurdní situace, jejichž paralely člověk bohužel najde i mimo armádu, a druhá za bojové scény z letadla. Jednak za nahlédnutí do jeho provozu v boji a jednak za nepatetické nakouknutí do mysli palubního střelce.... celý text
Myslivcův rok - Jaro
1976,
Jan Vrba
Myslivcův rok jsem četl v průběhu roku s tím, jak roční doby opravdu postupovaly. Pokud také plánujete číst, určitě doporučuju postupovat podobně. Člověk si pak na procházkách občas všimne něčeho navíc nebo naopak cíleně vyhledává projevy, podle toho, co se dočetl. Pan Vrba byl opravdu básník - milovník přírody a jeho láska ke všemu živému čiší z každého odstavce a čtení bylo nejen milé, ale i poučné. Až jsem mu chvílmi záviděl nejen povolání, ale hlavně nadšení a nepohodlnou náturu, díky kterým mohl celý život sbírat zážitky, o které se s námi tak hezky uměl podělit. Co mi ale příjemný dojem neustále kalilo bylo věčné útočení na nepřesnosti "přírodopisů" a nedsotatečnou erudovanost přírodovědců. Ano, věřím, že ve všech výtkách měl pravdu, ale kazit atomsféru knihy tím, že na každé druhé stránce zaútočím na přírodovědce, že něco předhlédli nebo zamlčeli a já to vím mnohem líp než oni, mi přišlo zbytečné. Od toho je vědecká literatura a časopisy... Proto jen 4*.... celý text
Píseň oceli
2019,
Michaela Merglová
Někde jsem se dočetl, že Cuchenan a Minangar jsou dvojka obšlehnutá ze Zaklínače. Tak to pozor, na Geralta se nesahá! (Jako by nestačil Netflix.) Proto jsem ke knížce přistupoval s přetlačující se směsicí zájmu a pochybovačnosti. A prdlajs! I když to jsou oba archetypy málomluvného siláka a rozšafného barda, o vykrádaní Zaklínače nemůže být řeč. Píseň oceli mě uhranula. Působila na mě jako takové milé, spíš pohádkové, fantasy, i když politikaření ani násilí nechybí. Jen nenavozuje tak temnou atmosféru, jako třeba právě v Zaklínačovi. Asi je to tím, že díky neustálému pošťuchování mezi hlavními postavami člověk to "špatné" tak nevnímá, a nechává se rozesmívat neustálými narážkami. Nikdy bych neřekl, že mě knížka, kde je tolik prostoru věnováno jen dialogům mezi dvěma postavami, bude tolik bavit. Co mě ale nejvíc učarovalo, je styl, kterým Míša Merglová píše. To se čte samo, člověk vlastně ani neví, že čte. A to, že popisy děveček, které se točí okolo Minangara, nejsou nijak prvoplánové a laciné, ale i tak podnítí fantazii obdivovatele ženské krásy, je jen milý bonus. Šest hvězdiček.... celý text
Rozmarné léto
2015,
Vladislav Vančura
Knížka mě nezaujala. Rozhovory pánů nijak zvlášť vtipné nebyly, příběh takový nijaký a vyumělkovaně květnatá čeština to bohužel nevytrhla.
Psohlavci
1951,
Alois Jirásek
Knihu jsem poslechl, abych smyl hříchy mládí, kdy jsem povinné četbě moc nedal. Dnes už legendární příběh o povstání Chodů byl zajímavý a nepřísluší mi hodnotit, jestli byl 100% věrně zrekonstruovaný. Ono o to vlastně ani tolik nejde. Ale kamarád historik mi jednou říkal, že Jirásek provedl české historii medvědí službu, protože styl, jakým psal, mnoho lidí odradí. Musím mu dát za pravdu, bude to chtít spoustu přemáhání, abych se pustil do něčeho dalšího. A ne, není to tím, že bych "nerozuměl" dobové češtině, takový Klostermann nebo Baar dokázali psát normálně (stylisticky jednoduše) a přitom krásně a barvitě.... celý text
